Ahoj lidicky,
Po ctrnactidennim hledani ubytovani jsem se rozhodla pro jedno, ktere se mi zdalo, z tech hruz co tu nabizeji, nejlepsi.
Vyhodou tohoto bydleni byla vzdalenost (15 minut pesky) od firmy a kousek od centra mesta. Mohla jsem take jezdit rano s pani domaci do prace autem a pouzivat pracku.
Xela je jednim z mist, kam se jezdi lide z celeho sveta ucit spanelstinu. Ubytovavaji se v mistnich rodinach, aby meli moznost procvicovat jazyk. Cekala jsem tedy kvalitni ubytovani. To co jsem, ale videla mi bralo dech. Docela dost jsem toho uz procestovala a jsem zvykla na skromne ubytovani, ale tohle na me bylo moc. A tech prachu, co za to chteji v porovnani s moji mistni vyplatou 2.500 Q mesicne. Studenti jeste plati neco skole, pripadne zprostredkovatelske agenture ve sve zemi.
Ubytovani bez jidla stoji od 750 Q do 1.200 Q mesicne, s jidlem 1.500 Q mesicne. Cena zahrnuje pokoj, ktery ja nazyvam „kůča“, velkym luxusem je, kdyz ma okno!!! Ty bez okna pripominaji vezenske cely. Ja videla jen 2 pokoje s oknem ze zhruba 40 mistk, ktere jsem prosla. Vetsinou jsou pokoje dost osuntele, zasle a nektere i spinave. Neni tu zvykem uklidit pokoj pred tim, nez se prijde zajemce podivat. Nechavaji ho tak, jak ho opustil posledni podnajemnik. Pokoj ma bud jen postel (matrace jsou hodne pouzivane), v lepsim a drazsim pripade i malou komodu a vesak. Koupelny jsou vetsinou spolecne s rodinou, v pripade hostelu s dalsimi obyvateli. Vodu nabizeji teplou, tedy „caliente“, ve skutecnosti byva ale „tibia“, tedy takzvane odrazena. Coz v chladnem ranu nebo veceru v Xele neni uplne idealni. V ostatnich oblastech Guatemaly to muze byt prijemne.
Rodiny nepovoluji prani pradla v jejich prackach a tak si studenti nechavaji prat ve verejnych pradelnach, kterych je tu spousta a nejsou moc drahe. Ve vetsine pripadu dovoluji pouzivat jen betonovou vylevku s kohoutkem se studenou vodou, ktera je obycejne umistena mimo obytnou cast domu a rika se ji „pila“. Pozor! Neplette si s pilou retezovou. Chi, chi, chi... Slouzi pro rucni prani, ma dve casti – hluboke „umyvadlo“ a betonovou valchu – a tvori spolu jednolite „teleso“.
Zda se, ze pokoje pronajimaji jen chudsi rodiny, protoze ty „bohatsi“, ktere jsem mela dosud moznost navstivit, maji pokoje ciste a kompletne zarizene nabytkem jako Cechach.
Nechci tim odradit budouci navstevniky Guatemaly. Na jednu noc nebo tyden by pro me byl tenhle typ ubytovani uplne dostacujici, ale pri dlouhodobem pobytu muze byt dost frustrujici, prebyvat v pokoji bez okna a neda se ani vyvetrat.
Take je mozne pronajmout si pokoj v byte, spolu s dalsimi spolubydlicimi, cca od 450 – 550 Q. Tyhle byty, ale nemaji nabytek ani vybavenou kuchyn. Clovek si musi prinest vlastni nabytek, povleceni, sporak, nadobi a vse co k beznemu zivotu potrebuje. Coz se pri „kratkodobych“ pobytech nevyplati.
Takze tedy, ja si vybrala tu „nejlepsi nabidku“. Prisla za mnou kolegyne z jineho oddeleni, ze pronajima pokoj s jidlem, trikrat denne, sedm dni v tydnu za 1.500 Q v centru Xely.
Tenhle „pokoj“ neni soucasti obytne casti domu. Ja bych tam za normalnich okolnosti udelala kulnu na naradi. Jde se k nemu po schodech na betonovou „terasu“, ktera je spinava a plna chuchvalcu z chlupu psiho milacka, prestoze psa maji dole na dvorku nebo ho na noc zaviraji dovnitr. Je to nejaka bila dlouhosrsta chlupata potvora, ktera temer nepretrzite steka a kdyz ho nedrzi tak skace. Grrr...a to mam zvirata rada.
Protoze je pokoj nahore na urovni strech ostatnich domu, je to tam jak na vydrholci a nic ho nezatepluje. Ma jen jedny plechove dvere s sklenenou horni casti. Takze si umite predstavit tu zimu.
Kdyz jsem se tam nastehovala, tak jsem ho musela komplet cely vydrhnout a vymyt. Jenze za chvilku se zvedl vitr a ty chuchvalce chlupu a prach zase nalitaly dovrnitr. Takze prestoze mam „terasu“, jestli se tomu tak da rikat, tak si ani nemuzu otevrit dvere nebo se tam natahnout na slunicko.
Soucasti pokoje je i koupelna, ktera ma zachod a sprchu. Cistit zuby si musim v pile, protoze umyvadlo tam uz nikdo nedal. Voda v koupelne mela byt tepla, ale protoze je ohrivac uz stary, tak je jen odrazena neboli studena. Muzu tedy pouzivat jejich koupelnu v dome, dokud ohrivac nevymeni, ale proud vody se nesmi poustet moc silny, protoze by ji ohrivac nestacil ohrivat a byla by studena. No comment!
Jeste chci upozornit ty, kteri se chystaji do Guatemaly. V Lonely Planet doporucuji nedotykat se sprchy. Nejdriv jsem to nechapala, ted uz ano, prestoze jsem se ji nedotkla. Staci se podivat. Chi, chi, chi...Koupelnou je u stropu, pripadne ze zdi, vedena gumova hadice, kterou proteka voda a je zakoncena sprchovou hlavici. Ta je napevno pripevnena do zdi. A samozrejme ze zdi couha jeden kohoutek. Na tom by nebylo zas az tak moc desiveho, az na to pripojeni k elektrickemu proudu. To nejde slovy vyjadrit, to se musi videt. Chi, chi, chi....Tedy, ke sprchove hadici vede zmet dratu, ktere jsou z nicero nic ukonceny / ustipnuty a jejich konce zaizolovane cernou paskou. Zhruba 30 cm od sprchove hlavice je vypinac proudu, pro zapojeni ohrivace vody, ktery je umisteny v hlavici. Pri prohlidce jednoho domu jsem take nechapala, kdyz mi pani domaci rikala, ze maji sice dve koupelny, ale nemuzou se pouzivat najednou. Proste by to elektricky proud neutahl.
Pani domaci neni dvakrat cistotna a pritom ma take hospodyni, ktera dochazi v sedm hodin rano a odchazi v pet hodin odpoledne. Na stole zustava az do vecera bordel od obeda, ubrousky a slupky od pomerancu a chuchvalce od psa na zemi, takze mi to bere chut k jidlu. O kuchyni ani nemluvim. Kdyz jsem v jednom jidle nasla chlup ze psa a lidsky vlas, bylo to na me moc.
Navic tahle rodina je fakt divna. Bydli tam Ana (kolegyne), jeji manzel a 13lety syn. Kdyz prijdu „domu“, tak me obcas pozdravi. Vetsinou manzel ani nevyleze z pokoje, a kdyz jsem hledala hrnek na caj a bouchala v kuchyni, tak jen nahledl, kdo to je a ani nezabucel. Jediny, kdo se mnou prohodi par slov, je Ana, ale jsou ciste konverzacni. Prestoze je stejne stara, nemam si s ni co rict. Vecer se mi tam nechce vracet.
Zeptala jsem se Dona Jorgeho, jestli bych se mohla vratit do jeho domu a platit mu podnajem s jidlem, kteremu se tu rika hospedaje. On rekl, ze je to komplikovane.
Nechala jsem to konovi a sla jsem tedy hledat jine ubytovani, ale bud bylo horsi nebo meli do pulky prosince plno, tim padem mi nemohli pokoje ani ukazat, v pripade, ze bych se chtela prestehovat pozdeji.
Ve stredu mi Don Jorge oznamil, ze se do jeho domu muzu vratit. V nedeli mi vyzvedne zavazadla. Kulila jsem oci a upozornila ho, ze rikal, ze to nejde.
A v cem byl zadrhel??? Vysvetlil mi, ze je zenaty a tak musel nejdrive zavolat manzelce a „dovolit se“. A to jsem tam bydlela skoro 3 tydny.
Jeste tedy musim zjistit, jestli tam opravdu muzu zustat dlouhodobe nebo jen docasne nez si najdu neco jineho.
I kdyz to mam do centra a prace z ruky, radsi budu jezdit hodinu tam a hodinu zpatky busem, nez zit v tom, co nabizeji v centru za ubytovani.
Don Jorge ma 26 letou hospodynku, jmenuje se Josefa, a je uplne super. Bydli tam pres tyden a pouze v nedeli jezdi domu, do hodinu vzdaleneho Totonicapanu. Bylo samozrejmosti, ze jsem ji pomohla s prostiranim stolu, mytim a utiranim nadobi a tak. Kazdy vecer jsme prokecaly a prochechtaly hodiny. I ona byla smutna, ze odchazim, protoze je v dome cely den sama a nema s kym promluvit. Don Jorge chodi domu pozde v noci. Obcas prisli pribuzni Dona Jorgeho na navstevu a tak bylo porad veselo. Takhle v 18:15 prijdu do pokoje, cekam zmrzla pod peti dekama do 20:00 - 20:15 na veceri a jdu spat. Jediny co me zachranilo od zcvoknuti je miniradio, ktere mi pujcil Don Jorge.
Uz se zpatky moc tesim!
Tolik moje story s ubytovanim.