Smutný príbeh o umieraní pre lásku
Ani neviem prečo, ale rozmýšľala som kam mám tento príbeh zaradiť. Je to príbeh, ale je to hlavne o láske, o láske medzi babou a chalanom... dávam to preto to rubriky- Boys and Girls...
"Jsem tak Šťastná!" říká právě své nejlepší kamarádce… "Jo, to ti věřim, bejt zamilovaná je hezký…a přeju ti to" odpoví ji Linda… "ale teď už musím, nezlob se…"
Jo, jasně, vždycky musí… měla by to být nejlepší kamarádka…ale není a Sandra ví proč…je závistivá…Závidí jí tohle štěstí, závidí, že Sandra konečně našla lásku…
Tentokrát jí to ale nevadí, že Linda jako vždycky utekla dříve, než si stihly popovídat…dřív ji to mrzelo…teď ne! Je přeci zamilovaná…a hlavně šťastně! Co na tom, že ji zrcadlo v jejím pokoji nehází zpět obraz krásné dívky? Co na tom, že má v obličeji pupínky a pihy zároveň…co na tom, že není štíhlá jako Linda…však on taky není žádný krasavec…nevadí! Pro Sandru je nejkrásnější. Není s ním dlouho, jen pár týdnů…přesto je do něj zamilovaná a on do ní…alespoň to tak řekl.
Nikdy se jí neusíná lépe než teď…pod zavřenými víčky jeho tvář a i když do noci sní o něm, ráno je svěží jako nikdy!
Druhý den se jako vždycky vypraví do školy…od rána s úsměvem na rtech…těší se, že ho večer uvidí. Míří na místo srazu se svými kamarádkami…už tam jsou…slyší, jak si povídají…o ní… "aby se z toho svýho nezbláznila! Stejně ji nechá!" řekne závistivě Linda… "Si piš, vyspí se s ní a odhodí ji, jako kus hadru!" má Marika svůj názor…jindy by to Sandru naštvalo, že o ní kamarádky mluví takhle…ne o ní…o jejich lásce… "Už se stalo!" odpoví Marice Sandra, jen co je nadoslech… "Co?On se s tebou rozešel?" má najednou starost Linda… "Ne nerozešel…jenom vyspal, chtěla jsem ti to říct, ale odešla si dřív než jsem to stihla!" řekne a na Mariku hodí vítězný úsměv "A vidíš!Ještě mě nenechal!" …
Den, jako vždy…do té doby než skončí škola… pak už se Sandra těší na rande s Radkem… na večer…
I přes ten divný pocit, který ji uvnitř svírá se upraví a spěchá za ním…Přechází zrovna silnici, když se to stane…vidí jen obrovský náklaďák a cítí strašnou bolest….Nějací lidé na místo nehody zavolají záchranku. Naštěstí není pozdě…
"Slečno, slečno!? Slyšíte mě?" druhý den ráno se sestřičce v nemocnici zdá, že se Sandra probírá… "A-a-ano…kde to jsem?" je první, co řekne, když se probere z bezvědomí… "Jste v nemocnici, srazil vás náklaďák! Vydržte tu, dojdu pro doktora!" ochotně odpoví mladá sestřička a Sandra se pomalu vzpamatovává z prožitého šoku…
"Ahoj!Sany! Co jsi to vyváděla?" křičí už ode dveří Linda…dnes druhá návštěva…ta první nebyla Radek, jak Sandra doufala, ale její otec… "Já, šla jsem za Radkem a asi se nerozhlídla, nebo ten řidič neviděl mě!" pokrčí Sandra rameny… "No, to je vůl…!" ovětí Linda a usměje se… "Ty, Lindo?!Nevíš jestli o tom, co se včera stalo ví Radek?" "Jo, Sany, tady tohle ti posílá!" řekne smutně Linda a podává Sandře bílou obálku… Sandra ji s nechápavým pohledem otevře a začte se…:
-Sandro…vím, že to blbý takhle po dopise…ale musím to udělat, nezlob se!Chtěl jsem ti to říct včera večer ale to co se stalo…je mi to líto! A odpusť mi, že ti to nepřijdu říci do očí, ale nemám na to sílu! Musím se s tebou rozejít! Nejsem připravený na lásku a nedokážu tě milovat tolik jako miluješ ty mě…promiň. Vím, že to bude bolet, ale věř, že pro mě to byl jen nepatrný úlet…máš na víc, než na mojí neopětovanou lásku. Odpusť mi to! Radek-
"Co co?Cože? To nemůže být pravda!" vykřikne, jen co dopis dočte. "Dal mi to…dnes ráno, je mi to líto…neplač Sandro, on za to nestojí! A promiň, já musím, mám toho na zítřek hodně…stavím se tu zítra hned po škole, ano?" Sandra smutně kývne, po tvářích se jí kutálí slzy…A Linda odejde…
Znovu a znovu čte ten hrozný dopis…chvíli zapochybuje jestli ho psal on… "ale proč by ho psal někdo jiný?!"
Nezná jeho písmo, nepoznala Maričino…
Marika…dlouho Sandře Radka záviděla a teď využila situace, kdy se Radek nemůže ani hnout z domu…jeho matka mu dala zaracha a do nemocnice ho také nepustí…a Mariana to ví…Proto s Lindou udělaly na Sandru lest…závidí jí štěstí v lásce…
Sandře se svět zhroutil před očima… jestli nepřijde… Nechce se jí žít…
A Radek nepřijde…dnes už v nemocnici Sandru nenavštíví nikdo…
Kolem půlnoci se rozhodne…nemá cenu tu dál zůstávat, Radek ji nechal, nemá pro koho žít! Pro rodinu? Ne, maminku nemá, umřela na rakovinu, když byla Sandra ještě dítě, otec má větší zájem o staršího a úspěšnějšího bratra…Brácha…studuje v cizině…možná ani neví, že jeho sestru srazilo auto…
Sandra se zvedne z postele a naposledy se rozhlédne po pokoji…potichu dojde přes chodbu do koupelny…ještě chvíli přemýšlí, zda to má udělat, možná by našla jiného…Nakonec ji přesvědčí pohled do ušmudlaného zrcadla…Kdo? Kdo by ji chtěl??? Když ne Radek, tak nikdo…bude to tak lepší…alespoň se ona nebude trápit…
Botou rozbije okenní tabulku…jde to lehce, sklo je měkké…ale ostré. Jen doufá, že ten rachot nepřiláká sestru nebo někoho, kdo by ji mohl od jejího úmyslu odradit. Vybere si ten nejostřejší střep a přejede jím po zápěstí na obou rukách…bolest…ta hrozná bolest ji srazí k zemi…ale pak už jen úleva…
Ráno Sandru najde na zemi sestra…pozdvižení je z toho po celém městě. Když se to dozví Linda hystericky se rozpláče…vždyť i ona se na její smrti přičinila! Zpráva dorazí i k Radkovi…Linda mu to oznámí…ještě ten den večer za ním zajde a vše mu poví…o tom, co Sandra udělala…o tom dopise…i o tom, jak se teď cítí…Radek se rozpláče…bolí to! A jak…
Sandru miloval! Jeho jediná láska si vzala život, kvůli tomu, že si myslela, že ji nemiluje… Když Linda odejde zůstane sám…
Dává si to za vinu. Měl za ní jít, měl matce utéct…ten průser by mu zato stál!
Nikdy!Ona se už nikdy nedoví, jak moc ji miloval! Musí za ní…musí jí to říct! Když to dokázala ona…on také…
Ruce i nohy se mu třesou, když otvírá dveře na balkon. Výška z dvanáctého patra mu nahání strach…ale láska k Sandře ho v jeho jednání utvrzuje. Musí! Musí to udělat! Pomalu si stoupne na zábradlí…ještě chvíli váhá, ale potom… skočí…
Několik lidí ho vidělo…a volají sanitu…je ale pozdě. Nikdo krom Lindy a Mariany netuší, proč si Sandra i Radek vzali život…nikdo jiný o tom dopise nevěděl. Zemřeli pro sebe…jeden pro druhého…pro svou lásku…