Správné krmení psů a koček 2
Správné krmení 2
(Seriál je psán pro internetový deník Zvířetník na Neviditelném psu - LN a pro KCHN - klub chovatelů naháčů. Veškeré informace v něm jsou konzultovány s odborníkem na biochemii a mikrobiologii)
Druhým důležitým krokem k pochopení péče o výživu našich domácích masožravců je alespoň základní znalost naší společné historie. Věnovat se tomuto tématu je potřebné zejména z toho důvodu, že mnoho mýtů a pověr pochází z nesprávné interpretace vzájemného spolužití člověka a jeho zvířecích přátel. Začneme tedy úplně od začátku.
V dávných dobách se vlk (vývojový předchůdce psa) a divoká kočka začali pohybovat v blízkosti lidí, protože jejich přítomnost znamenala relativně lehce nabytý zdroj živočišné potravy. Asi před 10 tisíci lety se objevil Canis familiaris (pes domácí) - vznikl domestikací vlka patrně nezávisle na několika místech na světě . Nejstarší známé důkazy o vztahu mezi člověkem a kočkou pocházejí z doby před 4 500 lety. Dávný člověk rychle zjistil, že vlk mu v jeho blízkosti kromě služby „hygienického“ odstraňování zbytků po úlovku a odhánění jiných nezvaných predátorů dokáže poskytnout i sociální služby jako společník a udržením si přízně divoké kočky si člověk ve svém okolí zabezpečí sanitární služby, tedy regulaci populace hlodavců - šiřitelů mnohých onemocnění.
(Mimochodem, někde jsem četla názor, že ženy - udržovatelky jeskyně a ochránkyně mláďat – disponují některými užitečnými atavismy. Například mnohem dříve než Pasteur a hygienici jaksi „věděly“, že hmyz a hlodavci přenášejí choroby, paraziti člověka zase všelijak ožírají a vysávají, jsou nebezpeční, jsou fuj. A tak svým vřískáním a skoky na stůl dávají jaksi najevo mužům, že se blíží nebezpečí a že je třeba jeho nositele zabít, zahnat, zničit :) )
Aby si člověk udržel tato zvířata ve své blízkosti, vypozoroval, čím se přirozeně živí a snažil se jim vyjít vstříc poskytováním co nejpodobnější potravy. Začal se proces jejich udomácňování, který však v tom čase znamenal, že domácí zvířata se do značné míry pohybovala po okolí lidských obydlí samostatně a v případě potřeby si obstarávala potravu, nebo doplňky potravy vlastní cestou podle potřeby.
Pes sice dokáže určitou dobu bez konzumace živočišných produktů přežívat (některé zdroje se ho proto snaží řadit tak trochu mezi všežravce), na svůj rozvoj, kondici a dobrý zdravotní stav však nevyhnutelně potřebuje živočišné bílkoviny a tuky. Kočka je v tomto směru dokonce ještě striktnější masožravec, protože některé životně důležité látky, u kterých je odkázaná na jejich příjem z potravy, se přirozeně nacházejí jedině ve zdrojích obživy na živočišné bázi. I když se dnes už u koček dbá hlavně na dobře známý taurin, tento rozhodně není jedinou kritickou (esenciální) látkou pro zdravé kočky.
V postupném procesu zdomácňování se psi a kočky začali dostávat do stále větší izolace od okolní volné přírody a s nástupem života lidí ve městech se z koček a psů stali v některých případech výhradně v domě nebo v bytě žijící zvířata. To znamená, že zatímco dávnověcí lidé svoje zvířata jen přikrmovali, psi a kočky z nedávné minulosti začali být téměř odkázaní na stravu, kterou jim poskytoval jedině člověk, bez jakékoliv možnosti obstarat si ve volné přírodě chybějící výživové látky na základě vlastních vnitřních pudových potřeb. Toto období izolace od přírodních zdrojů je v celé etapě spolužití lidí, koček a psů stále jen krátkou epizodou, je to pár století v jejichž průběhu vznikla i většina současně známých plemen. Proto znějí mýty o evolučním přivyknutí si domácích masožravců na lidskou stravu velmi nevěrohodně.
Nejnovější studie např. o původu psa dokazují, že navzdory zjevným vnějším odlišnostem psa a jeho předchůdce – vlka, se pes za vzpomínaných 10 tisíc let odchýlil od vlka jen v 0,2% (dle výzkumu DNA), přičemž vlk se pro porovnání od svého nejbližšího divokého genetického příbuzného – kojota, liší až ve 4% (dle výzkumu DNA). Z uvedeného důvodu je dodnes možné vlka a psa bez problémů geneticky křížit, čehož člověk při šlechtění po dobu celé historie spolužití se psem hojně využíval. U kočky domácí je podobnost s kočkou divokou ještě výraznější, protože období, kdy člověk do jejího vývoje zasahuje je kratší a tak máme dodnes možnost sledovat, jak se nová oficiální plemena koček šlechtí křížením s divokými kočkami.
Navzdory kontinuálnímu zdomácňování psů a koček se v dějinách jejich výživy začalo odehrávat něco donedávna nevídaného. V době, kdy domestikace masožravců vyústila do jejich izolace od přírody a v době kdy se psi a kočky krmily jen zbytky od lidského stolu, přišel roku 1860 pan James Spratt s myšlenkou výroby prvního komerčního doplňkového krmení obsahujícího maso, aby domácí zvířata bez přístupu k volným zdrojům mimo lidská obydlí měli k dispozici kvalitnější zdroj živin.
Trochu později v roce 1922 vstoupila na trh první konzervovaná potrava obsahující koňské maso, kterého bylo tou dobou díky nástupu traktorů přebytek a v době třicátých let tak zažila konzervovaná potrava pro psy obrovský nárůst na popularitě. V tomto období se o nutričních hodnotách potravy pro kočky a psy vědělo velmi málo a mnoho krmiv bylo alibisticky jednoduše označeno „pro psy a kočky“.
Po druhé světové válce přišla v roce 1957 společnost Purina na trh s procesem expanze při výrobě krmiv (pukancový efekt kukuřičného zrna) a odstartovala tak zlatou horečku v prodeji suchých krmiv.
Nedělejme si iluze, čím krmili psy a kočky naši předci ještě před existencí suchých a konzervovaných krmiv. Maso bylo vzácné i pro lidi a tak jej rozhodně nedávali masožravým miláčkům. Těm dávali brambory s otrubami, možná kozí mléko, chleba a pro lidi nevhodné zbytky – střeva, odřezky kůže, šlachy, kosti, hlavy drůbeže apod., jinak si psi a kočky ulovili hlodavce sami. Samozřejmě psi byli podvyživení a nemocní. A tak i levné a z dnešního pohledu nevyhovující granule by pro ně byly asi lepší než krmení, které se jim dostávalo.
Přirozená strava masožravců se skutečně neskládá jen ze živočišných zdrojů, ale pro udržení jejich zdraví musí být většinová. Nechci zde za každou cenu přirovnávat stravu zdomácnělých psů k vlkům, ale podíváme-li se na jejich přirozenou stravu, můžeme se z toho inspirovat. Základní omyl v porovnávání krmení psů a vlků je v tom, co vlastně psovité (potažmo kočkovité) šelmy v přírodě sežerou první. Vlci se nejprve vrhnou na zažívací trakt ulovené býložravé zvěře (ovce, koza, srnka, zajíc apod.). i s obsahem, který je jim zdrojem natrávené rostlinné potravy, tedy vitamínů, stopových prvků, bylin, minerálních látek. Při loveckém nezdaru jedl vlk občas také jejich trus ( a tím bychom si mohli možná vysvětlit, proč žerou někteří psi např., kravský a koňský trus - ve výkalech býložravců jsou pro psy jakési potravinové doplňky, koňské výkaly jsou bohaté na obsah vlákniny a minerálů z nestráveného krmení). Stejně tak divoká kočka získává minerální látky, stopové prvky a vitamíny snědením hlodavce s natrávenými zrny, nebo ptáka s hmyzem a peřím, které pomáhalo obalit kosti v žaludku. Je to vlastně to, co se dodává ve vařených přílohách a co psovitá šelma nedokáže jednodušeji získat. Potom sežere další vnitřnosti a teprve nakonec maso, šlachy, kosti, kůži. Vlk jí ale také bobuloviny, ovoce, trávu, luční byliny, kořínky a nepohrdne ani uhynulou zvěří. Kdežto krmení masem se v pojetí moderních trendů rovná pouze krmení odkrvenou svalovinou, případně kostmi.
Z tohoto výčtu potravinových zdrojů vyplývá, že vlk ke své výživě potřebuje pestrou paletu rozličných masových i rostlinných živin, které jí syrové. Připouštím, že ne každý chce krmit svého psa a kočku syrovým masem a ne každému psu a kočce syrové maso chutná. Proto existuje granulované krmivo, v jehož složení bychom se měli umět orientovat. O vařeném masu bude taky řeč.
Podobnost se skladbou stravy platí i u býložravců, kteří navzdory většinové rostlinné výživě do určité velmi malé míry nemají problém akceptovat i produkty živočišného původu. Člověk je však kvůli ekonomickým výhodám častokrát ochotný přirozené vztahy obrátit naruby a podobně jako jsme byli svědky komerčního krmení býložravců masokostními moučkami (známá aféra krav s onemocněním BSE), u masožravců se výrobci krmiv postupem času rozhodli bez ohledu na rozdíly ve skutečně využitelných nutričních hodnotách nahrazovat drahou masovou dietu levnější alternativou z rostlinných zdrojů. Díky úspěšným marketingovým kampaním s označením „vyvážené“ anebo „superprémiové“ krmivo se tak začala prodávat i krmiva s významným ba až s většinovým podílem kukuřice, pšenice, rýže, sóji a jiných pro masožravce těžko stravitelných, případně alergeních produktů rostlinného původu. Nejzávažnějším faktem v této absurdní situaci je však to, že se jedná o pouze 40 let existence komerčních krmiv (z evolučního hlediska zanedbatelných), ve kterých člověk realizoval a dodnes realizuje na psech a kočkách necitlivý výživový experiment, jaký v jejich dlouhé historii vývoje nemá obdoby.
Jak tedy z této situace vybřednout, zajistit optimální výživu našich chlupatých přátel a zároveň pro naše pohodlí přeci jen úplně nezatratit komerční krmiva? O tom v další části.
Tento seriál o krmení masožravců vznikl s laskavým svolením www.mackysos.sk .
Poměrně obsáhlé informace o výživě vyšly v časopisu Svět psů č. 9/2008.
Přeložila, upravila a doplnila:
Lenka Blažková
