G´heghlynnovy vzpomínky
22. 9. 2006
- G´heghlynn – náš geroj :-), jinak goblin
- goblin – všichni znáte
- hobgoblin – příbuzná rasa goblinů (vel. C), mnohem vyšší a mohutnější postavy, v gobliní společnosti respektovaná vojenská elita
- Šogran-Khan – hobliní král
- Naghr R´Dannang – hlavní město hoblino říše
- naugh – takto se ve svém jazyce sami nazývají skřeti;
- ghorg, gorguš – hanlivá označení skřeta v gobliním jazyce
- „řádoví vojáci“, „vojáci slunečního řádu“ či jen „cizáci“ – tak nazývá G´heghlynn souhrnně vojáky a rytíře Řádu Chrámu Slunce
- království lidí za horami – tím je míněna Hyperborea
~ ~ ~
Poslední cáry ranní mlhy se v údolí pomalu rozplývaly a G´heghlynn již pevnost zřetelně rozeznával. Stál na pahorku, vzdáleném asi míli od pevnosti – v bezpečné vzdálenosti mimo dostřel jakékoliv zbraně lidí v pevnosti, ale v účinném dostřelu jeho dalekonosného těžkého děla. S až láskyplným pohledem se zadíval na masivní bronzovou hlaveň jeho Zkázonose, jak si dělo sám pro sebe pojmenoval, vyztuženou masivními ocelovými vzpěrami a spojkami a v ranním mraze pokrytou bílým sametovým povlakem námrazy.
V údolí pod G´heghlynnem se již šikovaly útočné roty společně s prapory těžkých dobývacích zbraní. Zřetelně byla také vidět Černá garda, elitní útvar tvořený výhradně hobgobliny, obrněných v nepřehlédnutelných černých zbrojích. Prozatím postávali vzadu, protože jejich úkolem bylo zapojit se do bitvy až po proražení otvoru v hradbách či po rozbití pevnostní brány.
G´heghlynn byl hrdý, že je součástí této mocné armády, která se v posledních letech, po období, kdy to už vypadalo s celou gobliní říší nahnutě, postavila na nohy, vyhnala cizáky zpět a nakonec téměř všechny vypudila daleko za hory, do království lidí. Zbývala už jen tato poslední pevnost, kde se opevnila hrstka šílenců, odmítajících smířit se s faktem, že jejich kdysi možná slavný sluneční řád byl poražen vítěznými gobliními vojsky. Vlastně to jsou přesně dva roky, co stanul G´heghlynn poprvé tváří v tvář řádovým vojákům a skoro ho toto „setkání“ stálo život. G´heghlynn tehdy v zimě roku 1550 ještě nebyl dělmistrem a zároveň velitelem celé baterie jako nyní, ale pouhým nabíječem ohňometu...
„Pane veliteli, celá baterie je připravena k nasazení“, přerušil G´heghlynnovy vzpomínky N´nandag, dělmistr čtvrtého děla. „akurát furt nedorazyl Smurlagh, včeraj cosik řykal že mu zvlhnul prach v rachejtlách a asi ho furt suší.“ G´heghlynn se zamračil. Smurlagh měl na starost protivzdušnou ochranu baterie a i když řádoví vojáci už neměli žádné letecké nestvůry, měl být připraven k boji. G´heghlynn měl na Smurlagha už dlouho pifku a od přeřazení k ohňometům ho zachránil jen Smurlaghův skvělý zrak a schopnost sestřelit svými rachejtlemi jakýkoliv letící cíl.
„No co se dá dělat, obejdeme se bez něho, snad tu nebude potřeba. Pošli tedy zprávu kapitánovi, že baterie je přichystaná ke střelbě“, poručil G´heghlynn N´nandagovi. „Mlha se skoro rozplynula, na cíl je vidět, vítr nefouká a mráz nám bude chladit hlavně, tak bychom mohli aj něco trefit. Zásobu kulí máme na dvě hodiny...ne na tři hodiny ostřelování. Jo a ještě nezapomeň kapitánovi vyřídit, že pátému dělu rupla po cestě lafeta a že se dneska už nezapojí, ale to zas až tak nevadí.“.
G´heghlynn pak ještě chvíli N´nandaga pohledem kontroloval a poté, co posel odběhl vyřídit vzkazy kapitánovi, přistoupil k ohni, aby si zahřál zkřehlé prsty. Odhadem potrvá tak tři až čtyři směny, než se od kapitána vrátí posel s rozkazem k zahájení palby. Dělmistři zatím překontrovávali svá děla, zda se na nich nenachází skrytá prasklina a zda svorníky pevně drží. Měl z jejich zodpovědnosti radost, vždyť to taky trvalo, než je k tomu vychoval. A dobře věděl proč...
A G´heghlynn začal vzpomínat na dřívější časy...
~ ~ ~
Když se před osmi roky na jihu objevili první cizáci – lidé slunečního řádu, či tak nějak podobně si říkali, pracoval G´heghlynn jako měřič při ražení štol v gobliním dole (již jako velice mladý ovládal základy počtů a uměl číst a psát). Když pak cizáci vpadli na gobliní území, vyhlásil veliký Šogran-Khan, že vypukla válka proti lidem, a že vše a každý se musí tomuto válečnému úsilí podřídit. G´heghlynna pak brzy přeřadili na novou práci do zbrojíren, kde vyráběl opeření do šipek těžkých kuší. Práce to byla poměrně jednoduchá a bezpečná, i když poněkud jednotvárná. Když se mu po půl roce naskytla příležitost odejít do podzemních laboratoří na novou činnost, neváhal. Zprvu byla pro něj nová práce zklamáním, protože jeho jedinou činností bylo vážení surovin, o kterých nevěděl ani z čeho jsou, ani k čemu jsou. Asi pomohlo to, že se na to tedy každého ptal a svou otravností si vydobyl možnost přejít přímo do výroby – výroby třaskavin pro bojové využití. Ta se v té době teprve rozbíhala, s mnoha věcmi se teprve experimentovalo (občas stylem pokus – omyl, což v tomto odvětví výroby mělo často neblahé následky) a G´heghlynn se začal obávat o své zdraví. Práce s nejrůznějšími výbušninami, hořlavinami a třaskavinami ho sice bavila, byla to práce vzrušující, ale nechtělo se mu čekat, až ho nějaký chybující nepozorný či lehkomyslný kolega zbaví břímě života. Jednoho dne (či noci, to se v podzemí těžko rozeznávalo) se ho mistr zeptal, zda nechce pracovat na nové zbraní, která je vyvíjená podle nalezených trpasličích záznamů. K vývoji této zbraně bylo potřeba goblinů, kteří umějí číst, jsou zruční a mají náturu na experimentování s neznámem – což G´heghlynn beze zbytku splňoval. A tak se stal za pár dní členem vývojového týmu při vývoji ´dalekonosného vrhače projektilů´, jak goblini novou zbraň oficiálně pojmenovali po vzoru trpaslíků.
G´heghlynnovým úkolem bylo pracovat na zesílení odolnosti konstrukce vrhače a zvýšení jeho dostřelu. Po asi půl roce neplodného zkoušení a planých úvah mu došlo, že problém není v konstrukci vrhače (která byla převzata od trpaslíků a tudíž se dalo předpokládat, že nemá moc chyb), ale ve slabé účinnosti výbušné náplně. Přeložit totiž ze starých trpasličích záznamů různé názvy látek a surovin byl problém, a proto nezbylo, než na to správné složení znovu přijít. G´heghlynn se toho ujal s vervou sobě vlastní a jal se nastudovat několik odborných knih, které goblini přeložili z děl jiných ras a národů. Studium jej velice zaujalo, seznámil se z mnoha cizími názvy a líbivě mu zněla cizí slova jako ´metalurgie´, ´chemie´, ´laboratoř´, ´prototyp´, ´průmysl´, ´exploziva´ a mnohá jiná, která pak rád používal. Pomalu se z něj stával díky nově získaným dovednostem odborník, za kterým chodili ostatní pro radu.
G´heghlynnovi se také úspěšně podařilo dílem rozluštit a dílem dovyvinout speciální kapalnou směs, která na vzduchu okamžitě vzplála a nedala se uhasit vodou. Využití této látky bylo pro vojenské účely zjevné a ačkoliv byl problém s určitými složkami (které goblini na rozdíl od trpaslíků k dispozici neměli), podařilo se tuto účinnou látku vyrobit (byť nebyla díky náhražkovým surovinám zcela stabilní). Souběžně se vyvíjel také vrhač, který by byl schopen tuto látku vystříknout do velké vzdálenosti. Výsledkem byl ohňomet, zbraň komplikovaná na výrobu, údržbu i používání, pravda nepříliš spolehlivá (některá těsnění měla tendenci shořet již při prvním výstřelu, což mělo za následek vznícení látky v zásobníku ještě před výstřelem a ve finále výbuch s fatálními důsledky pro celou obsluhu), ale na druhou stranu díky použité mědi, kterou někdo neustále leštil, velice líbivá. Šogran-Khan byl po předvedení touto zbraní nadchnut a okamžitě rozhodl, že má být nasazena ve válce. Ostatně ta se nevyvíjela zcela úspěšně, spíše naopak a bylo nutno tento neradostný stav zvrátit.
Zbraň však byla nejprve nasazena proti ghorgům, jejichž král utrpěl v minulosti mnoho vojenských porážek od všech nepřátel, se kterými se pustil do křížku a byl tedy vhodným adeptem pro vyzkoušení nových zbraní. Na jejich území vpadla přiměřeně velká gobliní armáda s nově vytvořenými oddíly speciálního nasazení (krycí označení jednotek ohňometů) a záhy vyprovokovala bitvu s ghorgy, kteří se měli stát oběťmi prvního bojového nasazení strašných zbraní. Což se také stalo a mnoho nebohých gorgušů bylo sesmaženo na uhlíky, bohužel společně i s několika obsluhami ohňometů, které nevydržely zatěžkávací zkoušku. Jak později vojáci vyprávěli, měly ohňomety zničující účinek na sevřené šiky nepřátel. Při správném seřízení (a ideální okolní teplotě a vlhkosti vzduchu) měly ohňomety dostřel až třicet sáhů a když ghorgové uviděli, jakou zkázu způsobují, dali se na bezhlavý útěk.
Přestože nasazení ohňometů bylo úspěšné, bylo rozhodnuto, že některé přetrvávající nedostatky zařízení musejí být odstraněny. Byl totiž problém sehnat obsluhy, protože pravděpodobnost selhání při výstřelu v poměru 1:4 všechny poněkud odrazovala. I G´heghlynn měl na správné funkci zbraně zájem, neboť bylo nařízeno, že příštího nasazení se musí jako hlavní konstruktér účastnit. Radost z toho měl pramalou, bitvy se ještě nikdy neúčastnil a činnost obsluhy ohňometu už jen sama o sobě byla nebezpečná v laboratoři při zkouškách, natož pak v bitevní vřavě. Po dlouhých měsících oprav, úprav a vylepšování se přeci jen nakonec podařilo vytvořit jakž-takž spolehlivý přístroj. G´heghlynn by na něm sice ještě pracoval klidně i rok (třeba by válka do té doby skončila), ale Šogran-Khan nařídil nasazení ohňometů v příští bitvě, která se měla odehrát jen několik málo mil od Naghr R´Dannangu. G´heghlynna překvapilo, že cizáci postoupili tak daleko, do samotného nitra jejich říše, ale pak si uvědomil, že to byl jistě Šogran-Khanův úmysl nalákat cizáky co nejdál od svých domovů a pak je jedním mocných úderem zničit. A dopomoct tomu měly právě ohňomety, strašná zbraň v rukou goblinů. A G´heghlynn měl být přímo u toho.
Několik následujících dní uběhlo jako v zlém snu – krátká instruktáž o předpokládané taktice, jednodenní vojenský dril při plnění nesmyslných rozkazů, příprava všech dvaadvaceti ohňometů na nasazení, instruktáž vystrašených obsluh ohňometů - a pak největší šok spočívající ve zjištění, že bude přímo členem obsluhy a ne pouze instruktorem, který bude vše sledovat z bezpečné vzdálenosti.
A najednou stál G´heghlynn uprostřed zasněženého bitevního pole u jednoho z ohňometů a sledoval dění před sebou. Jeho úkolem bylo pomáhat při obsluze nejkrajnějšího ohňometu a zatím stále čekal, až se jim naskytne příležitost po někom vypálit dávku ohně. Bohužel to zatím nešlo, protože boj se odehrával mimo dostřel jejich zbraně a stejně viděl jen záda gobliních vojáků v zadních řadách bojové linie. Zbylé ohňomety, rozmístěné po jeho levici na tom byly asi stejně, protože ještě žádný nevyslal proud hořící kapaliny. Chvíli nad nimi kroužil nějaký cizák na létající nestvůře, ale za chvíli odletěl a už se znovu neobjevil.
G´heghlynn i zbylí tři členové obsluhy byli hodně nervózní. Do nových zbraní Šogran-Khan vkládal velké naděje, které by G´heghlynn nerad zklamal. Nebyl si jist, zda volili tento způsob nasazení správně, protože cizáci bojovali před gobliny a vůbec netušil, zda na ně budou moci ohňomety použít. Použít je do první linie by bylo neúčelné a sebevražedné. Ohňomety navíc nebyly vzhledem ke své náchylnosti k poruchám v polních podmínkách příliš mobilní, takže teď museli jen čekat, až se k nim cizáci nějakým vhodným záhadným způsobem přiblíží.
A pak proběhl kolem jeden z vojáků a na všechny křičel „jízda lidí prorazila na pravém křídle, jedou sem !!!“ a G´heghlynnovi zatrnulo. Dyť si vybral nejkrajnější ohňomet právě z důvodu, že se mu bitevní řada možná vyhne a on ze všeho vyjde bez úhony. A ono né ! ... ´Neříkal náhodou že prorazili na levém křídle ?´ ... ´Nejsem náhodou na levém křídle já ?´, vířily mu v hlavě zmateně myšlenky. Společně s litry potu ho zalévaly vlny paniky. A pak je spatřil – lidskou těžkou jízdu v naleštěných zbrojích a rudých pláštích, všichni na těch hnusných čtyřnohých bestiích, okutých jako jezdci do oceli. Nad každým plál prapor s vycházejícím sluncem a jezdci tak tvořili mohutnou vlnu, která se v sílícím hluku kopyt čtyřnohých nestvůr řítili přímo na G´heghlynna. Nejprve ho napadlo že uteče, což hned zavrhl, pak ho napadlo že bude dělat mrtvého, což vzápětí také zavrhl a pak ho napadlo, že by měl prostě něco udělat. „Do řiti tvojej mamy, napumpuješ tam to svinstvo nebo tu furt budeš čumět a slintat ?!!“ zařval na něj voják z obsluhy ohňometu, který mezitím natočili směrem proti blížící se jízdě. Ano, pumpovat, to musí dělat ! Otočil přívodní ventily a začal zběsile pumpovat pákou. Uslyšel v nitru přístroje slabé zasyčení a pak tlumený zvuk a závan tepla – neklamnou známku toho, že hořící kapalina tryská z hadice ven. Slyšel rozčílený křik obsluhy ohňometu a vzápětí strašlivý ryk čtyřnohých oblud a nelidský řev jezdců, na které dopadaly proudy tekutého ohně. Ale nedíval se, jen sledoval svou míhající se ruku, pumpující palivo do hadice. Nahoru – dolů – nahoru – dolů – nahoru – dolů – nahoru – dolů...na nic jiného se nesoustředil, nemyslel na to, co vtloukal všem obsluhám do hlavy, že se musí oheň pouštět v třísekundových dávkách, jinak že praskne těsnění vzniklým přetlakem. Na to nebyl čas, jen pumpovat, ať všichni cizáci shoří, jen ať shoří, všichni do jednoho i s těmi čtyřnohými bestiemi. Pumpoval a pumpoval, i když v nádrži došlo dávno všechno palivo – ale to bylo jedno, hlavně musí pumpovat. Když bude pumpovat, bude žít. Nahoru – dolů – nahoru – dolů – nahoru - ... a v přístroji něco prasklo, páka se zasekla a G´heghlynn setrvačným pohybem vrazil ruku mezi dva svorníky a škaredě si sedřel kůži z hřbetu ruky. Bolest G´heghlynna vzpamatovala. Zvedl hlavu a kolem sebe spatřil ležet spousty spálených těl, zvířat a lidí, z nichž se některá ještě zmítala v křečích a bolestech. Mozek začal také pracovat a G´h eghlynna do nosu okamžitě udeřil zápach spáleného masa a do uší řev zraněných a umírajících. Kolem něj projížděli poslední z jezdců aniž by si ho všímali. Před sebou si povšiml ležícího spolubojovníka z obsluhy, oči vytřeštěné k nebi a rukama svírajícího kopí, které mu proklálo břicho. Za sebou slyšel ony hrůzné zvuky lidí, kteří byli zaživa spalováni a odtušil, že spustily ohňomety za ním. Zvedl se mu žaludek a vydávil ze sebe snídani. Oči ho nesnesitelně štípaly, v krku ho hrozně škrábalo a všiml si, že je skoro celý pokryt mastnými černými sazemi. G´heghlynna opustily všechny síly, padl na všechny čtyři a opět nasucho dávil. Pak se svalil na zem, převalil na záda a koukal do nebe, na mrak, který mu absolutně nic nepřipomínal.
Tehdy v zimě roku 1550 Řádu Chrámu Slunce došel definitivně dech. Jejich ofenziva trvala dlouhé čtyři roky, probojovali se skoro celým gobliním územím, vybili celé desítky klanů a kmenů, pobili tisíce goblinů, spálili nečítaně vesnic a došli až k Naghr R´Dannangu. Nedbali na útrapy a strasti tažení, postupovali bez oddechu vpřed. Vítězství měli na dosah, přesto na něj nedosáhli.
Slunce, které měl řád ve znamení, začalo nad řádem zapadat.
~ ~ ~
Jejich kdysi mocná a hrůzu nahánějící těžká jízda ležela na bojišti, kdysi naleštěné pancíře a pyšné prapory s rudým sluncem byly nyní zčernalé a ohořené. A zapříčinila to jeho zbraň. Ona vlastně porazila lidi a zahnala je na útěk. G´heghlynn se opájel tím pocitem, bylo to něco úžasného, co nikdy nepoznal. Dokonce ani elitní hobgoblini nedokázali to, co on. Nebýt jeho, tak jim jízda vpadla do zad a zadupala je do země. Asi by se jejich mladá říše, nově vytvořená vlast opět rozpadla na jednotlivá kmenová území, která by se časem stala lehkou kořistí cizáků z řádu.
Ale goblini to dokázali, naučili se zvítězit a vítězit. Kdysi před lety jeden spolupracovník G´heghlynnovi povídal, že řád je nakonec rozdupe. Ha ! Rozdupal ? Prdlajz ! Svět byl krásný a budoucnost také. Chce to jen pár let, dohotovit nové stroje a zbraně. V alchymii a chemii spočívala budoucnost. Bude si o tom muset s Šogranem-Khanem promluvit, nastínit mu jeho vize. Postavit spoustu továren, laboratoří, zbrojovek, hutí a dolů. Ghorgové na severu poskytnou levnou pracovní sílu, ostatně se k ničemu jinému ani nehodí, trolly v horách získají za pár cingrlátek na svou stranu jako spojence. Až porazí řád – a nebude to dlouho trvat, řád byl prostě v koncích – podmaní si trpaslíky. Určitě mají více knih s dobrými nápady, přístup ke spoustě surovin ukrytých pod horami. A pak hurá na lidi za horami, jejich změkčilá civilizace si doslova říká o to, aby je ovládla silná gobliní….
„Máme začít, máme začít !“ G´heghlynn se vymanil ze svých opojných myšlenek a vrátil se do reality. „Kapitán vzkazuje zahájit palbu, střelba ze všech vrhačů veškerou municí !“ křičel posel, který se právě vracel od kapitána.
„Vrhače jedna, dva, tři a pět zahájit palbu, cíl cizácká pevnost, náměr osm, vzdálenost jedenáctset, zástřelnou ranou pálit teď !“ zvolal slavnostně G´heghlynn. Zakryl si uši a pozoroval, kam dopadnou střely. Ty byly naplněny speciální směsí, která po dopadu vytvořila dým. Tak bylo poznat, kam střely dopadly a podle toho se opravoval náměr vrhačů. V tomto případě ale nebyla potřeba, všechny střely dopadly na cíl.
„Skvělá trefa ! A teď jim to tam nasázejte všechno, ať se můžou chlapi dole na ně vrhnout !“
~ ~ ~
Odpor lidí, kromě několika roztroušených skupin, byl nadobro zlomen.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář