Literární výlet Kestřany, Putim, Písek - září 2016
26. 9. 2016
V rámci „Čtení a besedování o knihách“ pořádáme každoročně literární výlety. Letos v září, jsme již posedmé, pořádaly výlet pro více zájemců z Křemže a okolí, a i tentokrát jsme se sešli v hojném počtu – bylo nás 43. Navštívili jsme tvrz Kestřany, sochu Švejka v Putimi a město Písek. Zájezd se uskutečnil v úterý 13. září 2016. Cestu autobusem nám uhradil Úřad městyse Křemže, kterému tímto děkujeme.
Po příjezdu do Kestřan jsme navštívili Horní tvrz, která je jako jediná přístupná veřejnosti.
Je nejstarším objektem kestřanského historického areálu, ke kterému patří tzv. Dolní tvrz a zámek. Horní tvrz vznikla pravděpodobně ve 14. století v souvislosti s budováním manské soustavy v okolí královského města a hradu Písku. (Manská soustava byl ve středověku systém územních a organizačních jednotek vázaných na hrady. Jednotlivá území byla vlastníkem propůjčována osobám – manům, které mu za to byly vázány protislužbami, nejčastěji vojenské povahy.)
První zmínka o kestřanské tvrzi je z roku 1315 a jejím prvním majitelem byl Albert z Kestřan. V roce 1491 se stává majitelem Jindřich ze Švamberka. V roce 1700 koupil panství Ferdinand Schwarzenberg. Kestřanský velkostatek převzal v roce 1924 Československý stát. Počátkem roku 1973 byly tvrze, zámek a část hospodářských budov předány do užívání Oblastního muzea. Od roku 2005 je Horní tvrz a od roku 2007 také zámek ve vlastnictví soukromých majitelů.
I přesto, že probíhá revitalizace Horní tvrze, působí její prostory trochu nebezpečně. Prohlídka tvrze byla domluvena bez průvodce, ale i tak nás překvapilo, že nás nepřivítala žádná pokladní a průvodkyni nám dělala jenom kočka, která nás, ale zato doprovodila až k autobusu.
Odtud jsme měli namířeno do Písku, ale objížďka nás zavedla k obci Putimi, a tak jsme změnili plán trasy a zastavili nejprve tam. V souvislosti s tím, děkuji panu Mládkovi, za jeho cenné rady.
Obec Putim má dlouhou historii. Bylo zde doloženo již keltské osídlení, pak římské a později i staroslovanské. Kníže Břetislav II. věnoval benediktinskému klášteru nejen kapli sv. Petra, (dnes kostel sv. Vavřince) ale i další pozemky. Od husitských válek do roku 1848 vlastnil tuto obec Písek. Od roku 1995 je Putim vesnickou památkovou zónou.
V Putimi se odehrává část příběhu vojáka Švejka z románu českého spisovatele Jaroslava Haška. A tak cílem naší cesty byla socha Josefa Švejka, která zde stojí od 23. srpna 2014. Obec Putim nechala tuto sochu vytvořit k výročí sta let od vypuknutí 1. světové války. Ve světě je možné najít již 13 soch tohoto slavného vojáka, v České republice je první. Bronzovou sochu vytvořil jihočeský sochař František Svátek.
Na rozdíl od Kestřan, kde jsme potkali dva náhodné chodce, kteří nás nasměrovali k tvrzi, v Putimi nás čekala prázdná vesnice. Nebyl zde nikdo, koho bychom se zeptali na cestu. Ještě, že mají u autobusové zastávky informační tabuli s plánkem obce.
Cestou k soše Josefa Švejka jsme minuli domek, ve kterém se točila část filmu „Osudy dobrého vojáka Švejka“. Tento dům si ve filmu zahrál četnickou stanici, ve které Švejk skončil, ta ale v Putimi nikdy nebyla. Také románová hospoda „Na kocourku“ neexistovala. Socha Švejka stojí u silničního kamenného mostu přes mlýnský náhon, o kterém se Jaroslav Hašek zmiňuje ve svém románu, a který si rovněž zahrál v jeho filmové podobě. Most je památkově chráněn.
Samotná socha i její okolí vybízí k fotografování, a tak jsme toho využili ke společné fotografii.
Poté jsme ještě nahlédli do kostela sv. Vavřince, kolem kterého je umístěn hřbitov s kostnicí. Z literatury je Putim známa i z románu J. Š. Baara - Jan Cimbura, což byl opravdu zdejší sedlák, který je zde pohřben a jeho hrob je stále udržován. Na hřbitově se dále nachází také udržovaný hrob putimského faráře Josefa Baara, který byl strýcem spisovatele Jindřicha Šimona Baara.
Tímto jsme návštěvu Putimi zakončili a vydali se k městu Písku.
Autobus nás zavezl do středu města, poblíž raně gotickému kamennému mostu postavenému koncem 13. století přes řeku Otavu, který je jedním z nejstarších dochovaných mostů v Evropě.
Historie města Písku sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, klášter, děkanský kostel a kamenný most přes řeku. Od počátku 14. století byl Písek svobodným královským městem a od jeho poloviny sídlem Prácheňského kraje. Písecký klášter vyplenili husité a krátce na to dobyli i město. Za třicetileté války bylo město dobyto Buquoyovými vojsky. V roce 1641 byl Písek znovu povýšen na královské město.
Naše první kroky vedli na náplavku řeky Otavy u Kamenného mostu, kde se v roce 2007 zrodila novodobá tradice otevírání letní sezony. Vzniklo zde tzv. Cipískoviště, - jeho název je odvozen od postavičky Cipíska, jehož duchovní otec je písecký rodák Radek Pilař, a zároveň navazuje na jméno města.
A co je její náplní? Každoročně tu jsou stavěny obří sochy z písku, ty letošní byly na téma „Život jako v pohádce“.
Po prohlídce soch, jsme se rozešli na oběd. Velká část lidí navštívila restauraci U Reinerů, další část - Kozlovnu u Plechandy, která stojí na nábřeží řeky Otavy poblíž Kamenného mostu a někteří se vydali jen do cukrárny na něco sladkého.
Sraz jsme měli ve dvanáct hodin u Prácheňského muzea, jehož návštěva byla dalším bodem programu. Na jeho prohlídku jsme měli naplánovanou jednu hodinu, což vzhledem k jeho velikosti znamenalo jen rychlé prolétnutí vystavených exponátů, kterých je tu nashromážděno opravdu velké množství.
Muzeum je rozděleno tematicky. Např. Pravěk a doba slovanská, Počátky hradu a města Písku. Dějiny regionu, Chráněná území, Nerostné bohatství, Kulturní tradice Písecka, Zlato v Pootaví, Ryby a rybářství (což je ojedinělá expozice živých tvorů v muzeu). Od roku 2010 jsou zde umístěny další dvě expozice: Písecký venkov v 19. století a Obrazová galerie českých panovníků. Kromě toho tu jsou pořádány i krátkodobé výstavy.
Písecké muzeum vzniklo v roce 1884, které bylo nejprve umístěno v různých prostorách ve městě a po roce 1902, kdy objekt bývalého královského hradu opustilo vojsko, přestěhovalo své sbírky sem. V té době byl jeho ředitelem prof. August Sedláček, věhlasný historik, autor monumentálního patnáctisvazkového díla „Hrady, zámky a tvrze Království českého“.
Odtud jsme se pomalou procházkou přesunuli k dominantě města - děkanskému kostelu Nanebevzetí Panny Marie, který byl založen současně s městem. Cestou přes Velké náměstí, na kterém stojí barokní radnice, jsme narazili na prodejnu zmrzliny, a většina z nás jí neodolala. Také jsme minuli dům s pamětní deskou Fráni Šrámka a prošli jsme poblíž místa, již neexistující Putimské brány.
Měli jsme domluvenou prohlídku kostela Nanebevzetí Panny Marie, o kterou jsme málem přišli, což by byla velká škoda. Ztracený pan kostelník byl po krátké době nalezen, a tak nám mohl povědět spoustu zajímavostí nejen o samotném kostele, ale i o městě Písku.
Potom jsme prošli přes Alšovo (Malé) náměstí, kde stojí barokní mariánský sloup, novorenesanční budova dnešní polikliniky a secesní hotelová budova s obrazy podle předloh Mikoláše Alše. Dále přes Havlíčkovo náměstí do Palackého sadů, kde je umístěno několik soch. Socha Františka Palackého, Adolfa Heyduka, Schrenkův pavilon a Divadlo Fráni Šrámka.
Tam jsme si chvíli odpočinuli v místní cukrárně a poté se pomalu vydali zpět k autobusu.
Do Křemže jsme se vrátili v 16.30 hodin. Letošní počasí bylo tento den obzvlášť teplé, ale vzhledem k tomu, že velká část zájezdu proběhla během dopoledne, a pak jsme se drželi spíše ve stínu, tak to byl velice příjemný den. Také ještě jednou děkuji všem zúčastněným za dodržování harmonogramu cesty. Nejen díky těmto skutečnostem můžeme považovat náš výlet za vydařený.
Náhledy fotografií ze složky Kestřany, Putim, Písek - září 2016
