Některé ze 7 nových divů světa
Datu stavby: 800 př.n.l.
Historické sídlo maysko-toltécké kultury, nacházející se na poloostrově Yucatán. Na tomto území je zachováno mnoho významných architektonických památek - například Kukulcánův chrám, pyramida El Castillo, chrám bojovníků. Toto město bylo založeno, jak se zdá, koncem 5. století n.l a v 7. až 10. století bylo vybudováno v puuckém stylu. K největšímu rozkvětu došlo po invazi Toltéků, což bylo kolem roku 1000. Uplatnění toltéckého stylu je patrné zejména z bohatého užívání sloupů. Také na Observatoři jsou patrné stopy Toltéckého stylu – Mayové nestavěli kruhové stavby. I když byly sloupy a trámy z velmi trvanlivého dřeva, dnes už nestojí ani jediná z těchto staveb. Naopak několik starších klasických mayských staveb zde stojí neporušených.
Chichen Itzá je toltécký název, znamená "Na okraji studny Itzá". To na počest posvátné cenote (přírodní studny, jezírka), ke které se pořádaly poutě, aby se do ní házely oběti na usmíření bohů deště, a to jak lidé, tak drahocenné předměty, a to už, jak se zdá, v mayském období osídlení.
Kukulkánovu pyramidu (pyramidu boha Opeřeného hada) nazvali Španělé El Castillo (hrad). Počet teras odpovídá počtu podsvětí (9), čtyři schodiště mají po 91 schodech, tj. celkem 364 stupňů, poslední den v roce tvoří schod u vchodu do svatyně. Z vrcholu pyramidy je krásný pohled na všechny stavby.
Chrám válečníků má množství soch hadů a sochu Chac Moola, střežícího vstup do svatyně. Chrám je na dvou stranách obklopen "tisíci sloupy", které kdysi nesly střechu. Nad obrovským míčovým hřištěm přečnívá Jaguáří chrám s fantastickou fasádou.
Památka světového kulturního dědictví UNESCO.
Datu stavby:
Petra je skalní město pověstné neobyčejnou červenou barvou skal, v nichž je vytesáno a archeologické naleziště v Jordánsku.
Díky této barvě se Petře často říká Růžové město.
Skalní útesy však nejsou jen růžové nebo červené, ale zdají se odrážet i další barevné odstíny, zejména světle modrou, oranžovou, žlutou, purpurovou nebo zelenou. V Jordánsku a možná na celém Blízkém východě nenajdete podobnou památku. Leží skrytá v drsné krajině a je přístupná pouze úzkou rozsedlinou mezi rozeklanými skalními útesy.
Prvním evropanem (od dob křižáckých výprav), jenž spatřil Královskou hrobku v Petře byl roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.
V době železné ji obývali Edomité, ale největšího rozkvětu dosáhla Petra s příchodem nomádského kmene Nabatejců, který ve 4. století př. Kr. získal kontrolu nad údolím mezi Aquabou a Mrtvým mořem na východní straně Wadi el Araba v Jordánsku. Protože tím kontrolovali důležité obchodní cesty, časem zbohatli a získali moc. Petra je toho důkazem. Jejich nové pojetí umění a architektury ovlivněné převládající helenistickou kulturou dalo vzniknout nádherným památkám vytesaným do červených skal. Ve městě najdete neporušené amfiteátry, domy, hroby, kláštery, chrámy, paláce a vítězné oblouky. Všechny tyto poklady jsou zdobené složitými sochami a poukazují na zručnost Nabatejců v oblasti sochařství, plastiky a fresek. Pevnostní město dnes působí jako tichý odkaz starého světa. Nabatejci obchodováním postupně nabyli velkého bohatství a založili stabilní monarchii. Její metropolí se stalo skalní město Petra. Vzniklo v místě, kde se stýkala tři strmá údolí a rozevírala se v široké prostranství. Svůj statut hlavního města získalo díky výborným bezpečnostním podmínkám - skryté v horách, se snadno kontrolovatelnými přístupy bylo prakticky nedobytné. Živé napojení na tehdejší hlavní obchodní cesty z Arábie do Středomoří vedlo k nebývalému rozkvětu města zejména v 1.století po Kristu. Tehdy měla Petra kolem čtyřiceti tisíc obyvatel a právě tehdy vznikla většina památek, které nechali nabatejští panovníci vytesat do skal.
V roce 106 po Kr. byla Petra začleněma do Římské říše, což zpomalilo rozvoj města. , ale i v této době vznikaly monumentální stavby. Ješitnost Římanům patrně nedovolila nezanechat v tomto jedinečném prostředí stopy po svém pobytu. Důležitost Petry však stále klesala. Po dobytí Araby začala chátrat a ve 14. století zcela upadla v zapomnění.
Petru znovu objevil švýcarský badatel Johann Ludwig Burckhardt v roce 1812. Tehdejší badatelé se domnívali, že Petra byla město. Ale dnes se ví, že je to velký pohřební konplex nabatejských vládců.
Petra se stala populární díky filmu Indiana Jones, poslední křížová výprava nebo Mumie se vrací. Od svého objevení až do 80. let minulého století byla domovem Beduínů. Ti pak byli přemístěni. Neočekávejte, že si Petru prohlédnete v klidu – každý den sem zavítá na 3000 návštěvníků. Pokud chcete Petru pořádně poznat, musíte zde strávit více než jeden den.
Petra je řecké slovo znamená to "skálu" a podle bible se toto místo jmenuje Choréb. Právě zde prý totiž Mojžíš udeřil do skály, aby z ní vytryskla voda. K této události došlo čtyřicet let poté, co Izraelité odešli z Egypta.
Od roku 1985 je zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Datum stavby: 1460 – 1470
Machu Picchu je posvátná pevnost Inků, ležící v Peru.
Asi
Neuvěřitelně krásná, rozervaná, a přitom čímsi harmonická scenerie Machu Picchu a okolí je ukázkou asi nejdokonalejšího sepětí vyspělé lidské kultury s okolním prostředím - minimálně co se architektury začleněné do nepřístupné krajiny týče. Zřícené incké svatyně vytvářejí s horským reliéfem dokonalý kompoziční celek. Jenže ze studia některých aspektů inckého náboženství, či lépe řečeno kosmologie, vyplývá, že u Inků bylo sepětí s přírodou daleko intenzivnější, než jsme si schopni při prostém obdivování dochovaných památek představit. Jak asi toto mysteriózní místo, které v současnosti ohromuje každoročně statisíce novodobých poutníků, muselo působit na původní obyvatele And, pro něž měla jeho poloha hluboký mysticko-náboženský význam?
Celá řada vědeckých pokusů o objasnění, proč Machu Picchu vzniklo na tak odlehlém místě, proč bylo ušetřeno ničivého vpádu Španělů a proč bylo nakonec bez boje opuštěno, se ukázala jako neúspěšná. Vše se odvíjí od skutečnosti, že nám incká civilizace nezanechala žádná písemná svědectví (Inkové neznali písmo v našem slova smyslu) a že vpád Evropanů byl příliš rychlý a příliš destruktivní. Ke stále nejčastěji citovaným, dnes již ale vyvráceným mýtům patří, že Machu Picchu bylo chrámem slunečních panen, útočištěm posledních Inků, anebo snad dokonce rodištěm zakladatele incké dynastie. Jiné prameny považují Machu Picchu za jakousi inckou "univerzitu náboženství".
Zdá se, že Machu Picchu bylo v prvé řadě náboženským kultovním místem. Podle odhadů tu žilo kolem tisíce lidí a kostry, které byly nalezeny, vzbuzují domněnku, že podle ženského obyvatelstva byl desetkrát vyšší než mužského. Tato skutečnost podporuje teorii, že Machu Picchu bylo centrem uctívání Slunce, kde žily hlavně Sluneční panny.
Na velký význam, který Slunce v této svatyni mělo, poukazuje i Intihuatana (což znamená v řeči Quechů místo, na kterém je připoutáno Slunce). Tato zvláštně tvarovaná kamenná skulptura sloužila možná jako astronomická observatoř. Nikde na světě není podobný komplex, ale předpokládá se, že se tu prováděly důležité propočty slunečních fází. Zdá se, že také souvisí s kultem v době zimního slunovratu, při němž se vyvolával návrat Slunce. Astronomická pozorování se pravděpodobně prováděla i ze Sluneční věže. Je to budova ve tvaru podkovy a má okno, do kterého padaly sluneční paprsky v době zimního slunovratu. Na kult Slunce poukazuje také Chrám tří oken, v jehož středu se nachází vzpřímený kámen, který má vztah k uspořádání oken.
Machu Picchu byl velkolepý komplex se zahradami, terasami, kultovními budovami a paláci. Byly tu vodní kanály, studně a lázně a pěstovala se kukuřice, brambory a zelenina. Terasy, založené na různých rovinách, byly vzájemně propojeny systémem schodišť. Místo, které zůstalo španělským dobyvatelům utajeno, bylo kdysi z neznámých důvodů opuštěno. Možná že byla důvodem občanská válka nebo zhanobení svatyně, o tom se však můžeme jen dohadovat.
Zručnost, s níž byly sestavovány bílé žulové kvádry, aniž se přitom používala malta, je opravdu fascinující. Pečlivě otesané kameny do sebe s perfektní přesností zapadají a tvoří jednotné, velice stabilní stěny, na nichž jsou spáry sotva patrné. Když Bingham objevil Machu Picchu, bylo místo už celá staletí opuštěné a zarostlé džunglí. Musel nejprve místo vyčistit, rozpad se ale překvapivě udržel v mezích. Někdy se tvrdí, že toto stavební dílo nemůže pocházet od Inků. Že prý sice dosáhli vysokého kulturního stupně, ale nevyvinuli žádné techniky na dopravování těžkých materiálů z jednoho místa na jiné. Některé teorie předpokládají, že spolupůsobily mimozemské bytosti. Prostším vysvětlením by bylo připsat toto stavební dílo nějaké ještě ranější kultuře. Místo dává hádanky a zanechává nezodpovězené otázky. Jisté je jen to, že nikdo neví, jak Machu Picchu opravdu vzniklo.
Komentáře
Přehled komentářů
jééé díky moc so mi pomohla tohle zrovna potrřebuju jestli bues nekdy taky potrebovat pomoct tak zajdi na muj blog : www.kravista.blog.cz
...
(RoLnIčQa, 12. 5. 2009 16:40)