TIP NA VÝLET
Krajem starých mlýnů.
Vydal jsem se v chladném předjaří po stopách mlynářského řemesla, krajem Černého potoka, údolím listnatých lesů. Černý potok pramení poblíž Unhoště a délka jeho toku je asi 6,5 km. Nad Markovým mlýnem se vlévá do Loděnického potoka. Je zde mnoho bývalých mlýnů a některé zůstaly zásluhou nových majitelů v původním stavu i s náhonem a mlýnicí. Jsou to mlýny Mostecký, Podlipský, Poteplý, Šmídův, Dědkův, Červený, Boškův, Nový, Suchý a Kalvodův. Stojí zde po staletí mezi stromovím, některé o samotě, jiné v obležení chatových kolonií, v hluku civilizace, kde tiše vzpomínají na zašlou slávu řemesla mlynářského. Tehdy se v údolí ozýval jen klapot mlýnského kola, šumění potoka a zvuk koňských povozů s pytli mouky. Jaká to musela být pro dnešního moderního člověka romantická doba když se ví, že tohle řemeslo bylo jen pro opravdové chlapy.
Moje putování začalo v Unhošti, kde je k vidění původní gotický kostel, zámeček, řada domů s renesančními portály, Melicharovo městské muzeum, hotel, několik hospod a obchodů. Z náměstí vede modrá značka kolem nízkých domků a brzy se stáčí do zeleného údolí. Kráčím polní cestou za zvukové kulisy ptáků a zdálky je slyšet hukot jedoucích aut. Krajina je plná chladného dubnového počasí, třebaže podle kalendáře už je jaro, teplota tomu neodpovídala. Z polí vál studený vítr a od úst šla pára. Mezi mraky však chvílemi vysvitlo slunko a ozářilo okolní lesy.
Zdejší mlýny mají své názvy podle místa kde stojí a podle jmen původních majitelů. První Suchý mlýn stojí v zalesněném údolí pod starými stromy a dál se po žluté značce dostanu až do Nouzova. Za 1.republiky zde měla letní sídla pražská smetánka a je tady i na kraji lesa známá výletní restaurace U Spalů. Okolo jsou docela moderní vilky a také ty, co pamatují dobu továrníků a jejich milostivých paní. Zkrátka místo pro honoraci. V lesním porostu poblíž jsou zchátralé objekty kasáren a bývalé stáčírny léčivé vody Čiperka. Cesta vede dál okolo malého lesního rybníka s divokými kachnami a bývalou chatou vytvořenou ze starého autobusu. Místy je na pěšině bláto ale tráva kolem už je zelená, míjím zbořený domek v malém údolí, který smutně hledí rozbitými okenicemi na zpustlé okolí a shnilý dřevěný plot. Občas mi nad hlavou přeletí pták, aby s hlasitým křikem zase zmizel v lesním porostu. Nový mlýn na rozlehlé louce, je jednou z mála samot, která nebyla obklopena chatami a udržela si svůj původní charakter. Došel jsem až k výletní restauraci Hřebenka na konci skalního ostrohu v cípu chatové osady. Stylová restaurace ze 30 let skýtá možnost příjemného občerstvení, ale ceny moc příjemné nejsou. Tak jsem se zase rychle vydal skalní pěšinkou skrze keře do údolí a ocitl jsem se u Dědkova a Markova mlýna. Dříve tu byla prodejna Jednoty, opodál vede silnice do Berouna a je tu i zastávka autobusu. Úzká cesta mě pak zavedla kolem potoka do nitra chatové osady, kde staré i novější chaty a sruby stojí tiše v travnatém údolí, se zavřenými okenicemi - sezóna ještě nezačala. Potok tiše plynul, omýval travnaté břehy, místy vedly přes vodu lávky a vodní čerpadla stála tiše, jako by čekala na ruku člověka, co je zapojí. Údolí přecpané chatami tu uzavírá mlýn Roučmída, ve kterém bylo kdysi školící středisko hasičů. Dál po potoce je krásně zachovalý mlýn Poteplý, který je dnes v původním stavu, což je dozajista unikát a svou dřevěnou mlýnicí i starobylým interiérem, skýtá obraz života našich předků. Na pokraji chatové osady, která se táhne celým údolím podél potoka, je i restaurace se sálem a koupaliště, vzniklé z nádrže mlýnského náhonu. Restaurace tu stojí již od roku 1904. Konají se zde sleziny (vzpomínka na tramping) a venku stojí lavice, lákající k příjemnému posezení pod starými stromy.
(Foto - Poslední) krajánek Sychra na Žákovickém mlýně r.1950)
Okolní silnice se klikatí lesním porostem, opodál stojí pomník padlým, je tu obora s dřevěným plotem a všude kolem chaty čekající na letní nápor lidí. Voda se tu ale nabírá ze studní, cesta je rozbitá a chaty končí na louce pod lesem. Tam už jsou Malé Kyšice, kde je další hospoda. Romantické a vnímavé duše zde i v tomto chatovém bludišti mohou cítit dech minulosti, díky krásám bývalých mlýnů, které zde vytvářejí obraz dávných časů. Mezi ně patří i mlýn Poteplý, taktéž zvaný Pod Teplým, který se připomíná již od roku 1423 a náležel ke hradu Křivoklátu. Pak je tu Bečkův/Markův/ mlýn, co se datuje do 17 století a Nový mlýn /Nebeský/ který zde roztáčel svá kola již v roce 1636. Okolo však nejsou chaty jako v dalších místech. Tyto usedlosti měly podle starých kronik velmi bohatou minulost, jak dobrou tak špatnou, ostatně jako v celém lidském životě. Potok dál tiše teče mezi travnatými břehy, stromy se sklánějí svými větvemi nad vodní hladinu a ozývá se hlas ptactva. Jarní slunce osvětlovalo stromy a paseky s různobarevnými kvítky. Moje kanady už byly obalené blátem a tak jsem je musel očistit chůzí v trávě. Na své cestě za starými mlýny jsem nepotkal nikoho a byl jsem tu jen sám se svými myšlenkami, pln dojmů a romantických představ. Okolí Kladna poskytuje velké množství krásných míst, jen je umět nalézt, umět se dívat a mít tak trochu té fantazie. Kamarádi, ať vám to šlape a mnoho krásných prožitků na vašich cestách -
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den,hezké povídání omlýnech.Je škoda,že se některé nedochovaly.My také jeden osidlujeme jako spolek Mlýnice Slabce a to válcový mlýn Čechův ve Slabcích.Otevřeli jsme tu stálou expozici zemědělství,mlynářství,včelařství a myslivosti.Nabízíme výlety na kolech i pěší po Slabeckém okolí.
mlýmy
(Uhrová Vlasta uhrova.vlasta@seznam.cz, 13. 6. 2014 13:27)