Třes
...a třese se ti, při vší té počestnosti, trochu hlas. - zvěř se
ukládá ke spánku a já jdu s tebou, poslechnout si jak duní zem.
Dva tři pařezy se pochechtávají, už budem z lesa venku. Potom se začneme rozhlížet kudy protéct.
Nedošel ti dech, ještě se ti třese hlas, voní po mouce a hvězdy
na nás z dálky prskají. Jak chodby pod náměstím napínáme sluch.
Jako tráva před dobytkem zvěstujeme spasení. - a když nebe
zmodrá, býváme tak nějak letmo nesví. Možná, že už došel dech.
.
.
.
.
.
.