HYNČICE
V údolí Stěnavy se rozkládá nevelká obec Hynčice (německy Heinzendorf). Má ostatně nejmenší počet obyvatel ze všech obcí Broumovského výběžku a nejinak tomu bylo i v minulosti - uvažujeme-li obce v dnešních hranicích, pak minimálně od poloviny 19. století (některé kdysi samostatné obce, jako třeba Březová měly a mají obyvatel méně). V roce 1869 žilo v Hynčicích 515 obyvatel, v roce 1910 již 939. Od té doby obyvatel ubývalo, v roce 1939 jich bylo 602 a vše ještě umocnil odsun němců po 2. sv. válce.
Založení Hynčic spadá hluboko do minulosti, mělo k němu dojít v srpnu roku 1255. První zmínka pochází z roku 1393. Dle urbáře bylo v Hynčicích roku 1406 obděláváno přes 100 hektarů půdy. Hospodařili tu 3 láníci, dalších 63 hektarů bylo rozděleno mezi malé vlastníky. Mimo to zde také stál mlýn a jirchářská valcha. Berní rula z roku 1674 pak uvádí 10 sedláků a 10 chalupníků. Napočítali bychom tu tehdy na pětadvacet stavení. Do historie se Hynčice zapsaly v roce 1680. Tehdy se místní sedláci zúčastnili povstání proti Broumovské vrchnosti. Povstání však bylo potlačeno a na 8 Hynčických nevolníků čekala poprava na Broumovském náměstí. Na prusko-slezskou válku (1741 – 1763) najdeme památku v podobě místního pojmenování Laudonovy valy (neplést s těmi na Broumovských stěnách) a pověst vztahující se ke kapličce nad obcí (jež je dnes již v troskách). O té se vyprávělo, že sloužila za pozorovatelnu samotnému generálu Laudonovi.
Místní obyvatelé se živili převážně zemědělstvím, ale také těžbou dřeva v lesích Javořích hor a rybařením. Od roku 1860 fungovala v obci přádelna lnu bratří Heinzelů. Později se zde zpracovávala také bavlna a na konci 19. století přibyla úpravna tkanin a tkalcovna. Textilní výroba zde fungovala do roku 1957/1956, kdy byla továrna přebudována. Od té doby patřila podniku Meopta a vyráběly se zde například proslulé fotoaparáty Flexaret či promítačky na 8 milimetrové filmy. K další změně došlo v roce 1988. Tehdy závod přešel pod koncern Adast Adamov a nově se zaměřil na výrobu součástek pro tiskařské stroje. Tato výroba zde zůstala do dnešních dnů, je však pod hlavičkou Broumovských strojíren.
Poloha obce v údolí řeky přinášela Hynčicím jak výhody, tak nevýhody. K výhodám patřila dobrá dopravní dostupnost – procházela tudy cesta z Broumova do Meziměstí, v roce 1875 pak byla zprovozněna železniční trať. Stinnou stránkou pak byly časté povodně, kdy rozlitá Stěnava ohrožovala domy i obyvatele, z poslední doby jmenujme povodeň v červnu roku 1979 či velkou vodu v červenci 1997.
Od roku 1965 spadaly Hynčice administrativně pod Ruprechtice, od roku 1985 pak pod Meziměstí. Po sametové revoluci docházelo k osamostatňování řady obcí a nejinak tomu bylo i v Hynčicích, jež jsou od prvního ledna 1992 opět samostatnou obcí.
Na památky jsou Hynčice poměrně chudé, na seznamu nemovitých kulturních památek bychom žádnou položku nenašli. Z drobné architektury stojí za pozornost několik pískovcových křížků.
Na louce se třeba nachází značně poničený barokní kříž z roku 1795. Při silnici poblíž továrny pak nalezneme historizující kříž z roku 1885, o jehož vztyčení se zasloužil Wilhelm Kahler. Na přední straně můžeme spatřit Pannu Marii, na bocích pak sv. Václava a archanděla Michaela.
Třetí Hynčický kříž stojí ve vsi na rozcestí. Z údajů na kříži se dozvídáme, že jej nechali zřídit Benedikt a Marie Strauchovi, kameníkem byl jistý Benedikt Scholz z Benešova. Vpředu je opět reliéf Panny Marie, po stranách pak sv. Josefa a sv. Benedikta .
Z lidové architektury stojí za pozornost několik chalup a také Heinzelova vila (č.p. 5). Vila patřila Fritzlu Heinzelovi, mladšímu synovi továrníka Anselma Heinzela
Dopravní spojení: v obci se nachází železniční zastávka na trati č. 026 Týniště nad Orlicí – Meziměstí – Broumov. Staví zde všechny vlaky. Autobusové spojení je omezené, jedná se v podstatě pouze o spoje z/na směny v místní továrně.
Turistické možnosti:
Hynčicemi neprochází žádná značená pěší turistická trasa.
pěšky lze dojít po silnici do Ruprechtic na straně jedné či na dolní okraj Heřmánkovic na straně druhé. Na okraji Hynčic začíná široká cesta vedoucí Uhlířským údolím (je značená jako cyklotrasa), kterou se napojíme na žlutou turistickou značku, po níž lze dojít do Heřmánkovic nebo na hřebeny Javořích hor na Javorový vrch.