Žaltman
Nejvyšším vrcholem Jestřebích hor a výraznou dominantou okolní krajiny je Žaltman, dosahující nadmořské výšky 739 metrů (a jednoho decimetru k tomu). Název vrchu prý pochází od zákeřného loupežníka Santmana (či Sandtmana), který měl obývat zdejší hluboké lesy ve druhé polovině 16. století. Žaltman se nacházel přímo na národnostní hranici a tak je třeba zmínit i německý název vrcholu – ten zněl Hexenstein. Někde se lze setkat i s názvy Výhled či Belveder. O významu kopce svědčí i to, že po něm bývávalo pojmenováno celé horské pásmo coby Žaltmanské hory. Žaltman má stejně jako celý hřeben Jestřebích hor výrazně asymetrický tvar s příkrými jihozápadními svahy (ovlivněnými tzv. Hronsko-Poříčským zlomem), a naopak mírnějšími svahy k severovýchodu. V geologické stavbě převládají karbonské arkózy, slepence a pískovce. Okolí Žaltmanu patřilo k nejvýznamnějším nalezištím zkamenělých stromů – tzv. araukaritů.
S rozvojem turistiky přišel nápad zbudovat na Žaltmanu rozhlednu. První projekty se objevily za první republiky. Ztroskotaly však na nedostatku financí. Vrchol Žaltmanu tak zůstal opuštěný až do 70. let, kdy se iniciativy chopili turisté z Malých Svatoňovic. A tak mohla být rozhledna zásluhou několika desítek dobrovolníků z okolí roku 1976 slavnostně otevřena. Jedná se o 14 metrů vysokou železnou stavbu, z jejíž vrcholové plošiny se nám naskýtá takřka panoramatický výhled. Pokud nám to počasí dovolí, pak můžeme spatřit Krkonoše (Sněžka, Rýchory), Vraní a Javoří hory, Adršpašsko-Teplické skály, Broumovské stěny, Orlické hory či zvlněnou krajinu Úpicka a Hronovska. Za dobré viditelnosti dohlédneme až ke Kralickému Sněžníku, Zvičině, Kumburku, či Troskám.
Nedaleko se nachází skála s malým výklenkem, jemuž se přezdívá Lotrandova jeskyně. Snad právě zde mohl sídlit loupežník Lotrando známý z Čapkových pohádek.