Panovník
Panovník (též monarcha) je hlavou státu.
Český král Karel IV.
Panovnické tituly
seřazeno podle hodnostního významu:
- V historii se většinou jednalo o nejmocnějšího feudála, který byl teoretickým vlastníkem veškeré půdy. Pod svým dohledem měl vydávání zákonů, jmenování úřednictva, shromažďování poplatků, výnosy z těžby a ve většině případů byl také hlavou armády. V současné Evropě jsou všechny monarchie s moderním demokratickým systémem (s výjimkou Vatikánu, který lze považovat za volenou absolutní monarchii) a úloha panovníka včetně jeho práv a povinností je v různé míře upravena ústavou či omezena parlamentem a vzájemně se liší.
Kníže
Knížecí hodnostní korunka.
Termín kníže původně značil pána/vladaře, resp. člena vznešené/panující rodiny, v průběhu historického vývoje však začal být užíván v několika rozličných významech.
Kníže může v současnosti být
- generickým názvem pro jakéhokoli suverenního panovníka bez ohledu na jeho oficiální titul;
- samostatným (v evropském kontextu nejnižším) titulem suverenního panovníka vládnoucího v knížectví;
- vysokým šlechtickým titulem v rámci vyšší šlechty.
Etymologie
Samotný výraz pochází ze staroslovanského kъnędzь (pravděpodobně převzato z pragermánského kuningaz, značícího vládce, krále – srov. něm. könig), má tedy společný základ s výrazem kněz, s nímž byl zejm. ve starších zápisech nezřídka zaměňován. Ve slovanských jazycích byl (čeština) či stále ještě je (polština) synonymem pro vévodu. V Čechách je tento titul spojen s vládcem Čechů do konce 12. století.
Etymologický původ ekvivalentních titulů v jiných jazycích je poněkud odlišný a vychází z latinského princeps, což znamená „první“ Toto slovo bylo používáno původně pro hlavy římského senátu, ve smyslu první mezi sobě rovnými. V češtině se z tohoto slova odvozuje také titul princ, který má ale význam spíše pro zdvořilé oslovování potomků vyšších šlechticů. V několika jazycích tento rozdíl není rozlišen tak jako v češtině. Na druhé straně například v němčině jsou tyto dva tituly rozlišeny, pro knížete Fürst a pro prince Prinz, a přesto vychází ze stejného významového základu „první“.
Vévoda
· titul panovníka vévodství; v případě velkovévodství je to titul velkovévoda
· nejvyšší šlechtický titul mnoha evropských zemí – Velká Británie (duke), Francie (duc), Španělsko (duque). Také v Rakousku-Uhersku před rokem 1918 (viz arcivévoda).
Etymologicky vychází ve většině jazyků z označení vojevůdce. Anglický duke nebo francouzský duc vychází z latinského původně vojenského titulu dux, německý herzog se dá vyložit jako „pán voje“, ekvivalentní je i české slovo vévoda (srov. polský wojwoda). Významná úloha, kterou mělo válečnictví ve středověkém světě, zcela přirozeně vedla k tomu, že z vojenské funkce se stal panovnický a šlechtický titul.
V raném středověku byl titulem vévody (dux) ve franské říši označováni jednak královi vojevůdci, jednak vojenští guvernéři rozsáhlých území (Champagne), jednak vládci kmenových knížectví uvnitř i vně říše (Bavorsko, Akvitánie).
V období vrcholného feudalismu se z vévodů stali často téměř nezávislí panovníci, kteří mnohdy převyšovali mocí i své vlastní krále. Tak například ve Francii vévodové normandští nebo akvitánští, burgundští nebo bretanští, ve Svaté říši římské vládci Saska, nebo Přemyslovci.
S postupující centralizací evropských monarchií během novověku většina polonezávislých vévodství zanikla, a vévodský titul začal být udělován loajálním šlechticům jako vyznamenání, bez reálné moci.
Ve slovanských zemích často není (nebo v minulosti nebyl) rozlišován vévodský, popř. velkovévodský a knížecí titul. Přispěla k tomu středověká praxe označování mnoha slovanských panovníků (pokud neměli mezinárodně uznávaný titul krále – rex) v diplomatickém latinském styku jako duces (sg. dux), zatímco ti před svým lidem vystupovali jako kňazi
Hrabě.
Koruna pro šlechtický titul hrabě.
Hrabě je titul příslušníka vyšší šlechty. Přechýlenou formou je hraběnka a v češtině se taktéž používá neformální výraz komtesa pro neprovdanou dceru hraběte.
V českých zemích se používal od roku 1627, kdy zde byly zavedeny říšské šlechtické hodnosti. Odpovídá ve franské říši zavedenému titulu Graf. Hraběcí titul byl dědičný a zpravidla označoval všechny příslušníky rodu.
Anglický ekvivalent pro domácí šlechtu je titul earl, kdežto pro evropskou šlechtu se v angličtině používá slovo count.
Latinský ekvivalent zní comes (gen. sg. comitis, pl. comites; = „průvodce, společník“ jako derivát z fráze cum eo = jít s), do italštiny přešel jako „conte“, do francouzštiny jako „comte“, do španělštiny jako „conde“.
Hrabě byl původně královský úředník, ale zhruba od 9. století se tento titul stal dědičný. Od středověku je hrabě řazen mezi vyšší šlechtu. Oficiální oslovení hraběte je „excelence“. Pouze v případě mediatizované německé šlechty je správné oslovení „osvícenosti“.
Ve starověkém Římě se jednalo o úřední titul, jež používali doprovodci některých magistrátů.
Baron
Hodnostní korunka náležící titulu baron
Baron je šlechtický titul pocházející ze španělštiny, resp. franského základu baro (svobodný muž či válečník).
Ve Francii to byl původně příslušník královské družiny. Od 15. století titul příslušníka vysoké šlechty nacházející se mezi rytířem (chevalier) a vikomtem. V Německu získaly prakticky všechny rodiny říšských rytířů v 19. stol. právo na baronský stav (Freiherr), titulu "baron" bylo oficiálně užíváno pouze u německých rodin z Pobaltí a Ruska.
Ve Velké Británii je titul baron nejnižší stupeň peera, tj. šlechtice způsobilého zasednou ve Sněmovně lordů. Vzhledem k tomu není prakticky užíván a anglický baron je zván lordem. Pokud je někdo jmenován doživotním peerem, je v ranku barona. Ve Skotsku je nutno rozlišovat mezi baronem - lordem a "feudálním baronem", což byl do r. 2004 šlechtický titul, který se získával koupí panství
V českých zemích se tohoto titulu užívalo pouze hovorově pro příslušníky panského stavu resp. pro nové povýšence do rakouského nebo německého stavu svobodných pánů (titul Freiherr - Svobodný pán).
Rytíř
Vyobrazení středověkého rytíře, v tomto případě Ulricha von Lichtensteina
Rytíř (z německého Ritter, jezdec) je označení středověkého bojovníka - obrněného jezdce (latinsky miles, pl. milites).
Rytíř byl středověký válečník šlechtického původu, který bojoval převážně na koni. Ve vrcholném středověku byl každý rytíř automaticky šlechticem, ale ne každý šlechtic rytířem, protože k pasování na rytíře byla potřeba, aspoň v prvních obdobích, prokázat statečnost a věrnost. Oblékal se do těžké kovové zbroje, jež se skládala z brnění, přilby a štítu. Jeho hlavními zbraněmi byl meč a dlouhé kopí, mimo to se často používaly zbraně jako sekera, kladivo či palcát. Těžkooděná jízda představovala elitu a ve většině bitev i rozhodující sílu středověkého vojska. Úpadek nastal až za stoleté války, kdy Francie, do té doby velmoc spoléhající se na rytíře, utrpěla mnoho těžkých porážek od anglických lučištníků. Jezdectvo se od té doby razantně změnilo kvůli nástupu účinějších střelných zbraní a úplného obnovení se jezdectvo dočkalo v 17. století, ale už v podobě husarů a dragounů.
Rytířův nejcennější majetek byl kůň. Nesl ho jak do bitev a válek ale i při turnajích a kláních. Jeho válečný oř byl těžce obrněn jako rytíř a často musel nést váhu více jak 100kg. Rytíř měl 3 typy koní; válečný (na kterém bojoval a účastnil se klání), jezdecký (na kterém se pohyboval ve volném čase) a soumar (na kterém nosil svůj osobní majetek). Bohatí rytíři a feudálové pak ještě vlastnili výstavní koně, určené především pro přehlídky a slavnosti, do bojů však na nich nejezdili. Někteří koně byli speciálně cvičeni k tomu, aby napadali soupeře, ale to se později přestalo praktikovat, jelikož napadali i koně ostatních vojáků.
Komentáře
Přehled komentářů
Кидала Мошеник Будьте акуратны Кидала Разводила Разыскиваю Федеральный розыск
https://vk.com/dmitry.zolnikov
https://stalker-stories.com/instagram/dmitry.zolnikov
https://vk.com/hyo_1474
Kníže a vévoda jsou
(Vlad IV, 9. 5. 2015 0:58)
stále i v češtině dva výrazy pro to jisté!
Naopak v polštině je rozdíl! Kníže mohl a nemusel být vévoda (vojvoda) !
Kam na ty nesmysly chodíte?
Kníže a vévoda jsou
(Vlad IV, 9. 5. 2015 0:57)
stále i v češtině dva výrazy pro to jisté!
Naopak v polštině je rozdíl! Kníže mohl a nemusel být vévoda (vojvoda) !
Kam na ty nesmysly chodíte?
já tu něco hledám a ono to tu neni
(Filip co se nasral, 26. 4. 2011 18:11)JÁ TU HLEDÁM ČESKÝ VOJÁKY A VOJEVŮDCE NA ŮKOL A VONO TU JE TOTÁLNÍ HOVNO JAKO SORRY ALE TO TO MUŽETE ROVNOU ZRUŠIT TOTO JE NEMOŽNÁ STRÁNKA OBRÁZKY MI JSOU NA NIC!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Čechy
(normální člověk, 21. 9. 2009 18:11)Vy ste úplně sjetý člověk tady nic nenajde jenom nějaký nemožný obrázky a nic o Čechách tak si tu stránku užijte ale jestli ji ješte jednou uvidim tak se mi zvedne žaludek.............!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Кидала Мошеник Будьте акуратны Кидала Разводила
(Neoobup, 11. 9. 2019 22:03)