Už to trvá dlouho...
Tak zase máme za sebou jednu aktivní sobotu, léto je dávno za námi a my pokračujeme. Všechno začalo asi tak někdy v červenci, první úkol jsme začaly plnit s Jaňulí. V první řadě se musela kotelna uklidit, aby se dále mohlo něco dít. Spousta starého harampádí, dřeva, papíru a všeho možného. Bylo třeba vše protřídit. Tohle do kontejneru s tříděným odpadem, tohle do pytlů (od psích granulí:)) a do popelnice, zbytek hezky naskládat do kouta, aby se v zimě mohlo topit. A hlavní práce mohla začít.
Několikrát jsme se sešly jen proto, aby se obila a seškrábala omítka a vrstva stoleté špíny od uhlí a dalších "nečistot". Nikdo by asi nevěřil, jaká to byla fuška, ovšem omítka v bytě a ve sklepě není to samé. Ve sklepě, nebo aspoň v naší kotelně, totiž omítka jako taková asi vůbec nikdy neexistovala. Škrabky nestačily, bylo třeba kladívek a kdo ví, co všechno bylo použito, abychom se dostali k cíli, kterým bylo zbavit se všeho, co by ze zdi mohlo opadávat. Ne všude se takto dalo probojovat až k cihlám. Někde byl beton, někde bychom mohly zeď obíjet sto let a stejně by se z ní něco pořád sypalo (jakoby byla z nějakého pískovce...) takže nakonec jsme se snažily, aby to prostě aspoň nějak vypadalo čistěji a úhledněji a bojovaly jsme tak dlouho, dokud jsme si neřekly "Jo, to stačí!". Hlavní zásluhu zde měla škrabka Zuza, Kiki a kladívko Jaňulí a Terka.
Opět zamést podlahu a nastal úkol č. 2, malovat a malovat. Pokus o nátěr zdi oranžovou barvou, která zbyla při malování pokoje od Kiki, nevyšel. Maminka Kiki seřvala, co blbne, že zeď bude plesnivět, a dala jí takový předúkol: nejdřív zeď vyčistit a teprv pak vybílit vápnem. Použít tzv. Mazlavé mýdlo. Sešly jsme se se Zuzkou a po otevření staré, poněkud ojeté plechovky této žíraviny jsme zjistily, že už asi není použitelná, načež jsme se odebraly do Kikina pokoje na dýmec. Toto bych tedy nazvala nejpracovitějším dnem, který jsme zatím ziniciovaly:)
Nakonec vyhrála přece jen barva. Otěruvzdorná (narozdíl od vápna) a tak jsme se Zuzkou při dalším scuku vymalovaly jednu zeď a strop, při dalším setkání s Terkou pak ostatní zdi. 15 kilová barva tak byla i přes veškeré ředění rázem v háji. Možná jsme ředily málo:) (Maminka poradce: "První vrstva se dělá řidčí a druhá hustští.") V každém případě kdysi uhelnatá místnost rázem prokoukla. Mezitím jsme se sice stihly málem několikrát udusit (Pec asi při pobytech v budoucí čajovně nebude poněkud použitelný, pokud se s ním něco neprovede, v celé místnosti při topení je smradu a dýmu, jako bychom podpadlovali dům... A to nemluvím o tom, jak jsme se málem udusily plynem a vyhořeli při vaření oběda po těžké červencové práci:)).
A následující práce proběhla právě dnes:) Sraz se Zuzou (a původně Wencou, který se nedostavil a ani se neráčil omluvit, příště bude za trest tvrdě makat:)) byl tradičně, jako každou sobotu, kterou jsme zatím během školy stihly se Zuzou (s Terkou to bylo odpoledne...) pokračovat v naší "tvorbě", v půl desáté ráno. Vyklidily jsme opět dřevo a všecko palivo, co v místnosti bylo, a řádně zametly. Následně jsme se rozhodly čistit podlahu jarem, aby se mohla natřít a nalakovat. "Naivní to nápad!" (Zuza:)) Asi centimetrová vrstva uhlí se kouskem bílého hadru umýt nedá... Takže opět škrabky a kladívka... A pěkná makačka. Po asi dvou hodinách práce (a půlce obrovského pytle, tradičně od granulí, plného sazí) jsme to vzdaly, přesto jsme měly pocit, že jsme se zase někam posunuly. Celou dobu jsme byly přesvědčeny o tom, že tohle je práce pro chlapy. Takže příště je to jasné, my hadr a kluci špachtle a kladívka;) Tož čest práci soudruzi, už se nám to rýsuje!!!!:)))
PS.: A další plány zní: Krom výše zmíněné podlahy (vyčistit), bude následovat vyčištění a nabravení pece, nabarvení a nalakování podlahy, pak druhá vrstva barvy na zeď a strop a můžem se začít stěhovat;))