sníh
Sníh
Sníh? Sníh!
Bílá peřina snášející se z nebe
Přikrývka, která mě nezahřeje, ba naopak.... studí
Slušivý kabátek pro stromy, hory a celou krajinu
Bělostné roucho zimy
Tajemný plášť, jež stírá rozdíly.
Můžu se jen tázat, co se pod ním ukrývá
Je to pěšinka, zbytky trávy či holá zem?
Třpytí se
Je to poklad, jež mi matka příroda na toto období svěřuje
Když prší, říká se, že nebe pláče...když sněží bylo by troufalé mluvit o typickém pláči
Sněhové vločky jsou víc než jen zmrzlý pláč
Ten by značil smutek, ke kterému nenalézám důvod
Sníh je zmrzlá slza...
Vločka tady, vločka tam
Není důvod truchlit, ale příležitost oslavovat
Padají bílé krystalky z nebes
Sníh rozsévá po krajině diamanty... zdobí vše čeho se dotknou
Přes pomíjivost jeho „života“ se v něm může vyřádit i mé tvůrčí já
Lehnu si, zamávám nožičkama a ručičkama a andílek je stvořen
Když kráčíš po sněhu neskryješ své stopy.
Ukáže mi cestu, když se ztratím
Zdánlivě neškodný sníh...?!
Valící se vlna sněhu se může stát mým posledním oděvem
Pozor, lavina!
Vydám se mlhou
Mlha, cosi tajemného, naznačuje nebezpečí
Nebezpečí mě láká
Nic není bez chyby, ale i v nedokonalém světě můžu být šťastná.
Horská chata, mé teplé útočiště
Odtud se na svou pouť vydávám a sem se také vracím
Počátek i konec mého putování
Putování po zasněžené přírodě
Hory mlčí, ale vnímají – mají oči
Jsou svědky všeho, co se v jejich přítomnosti odehrává
Nescházejí se hory s horami, ale lidé s lidmi
Hory odhazují svoji bílou peřinu
Probouzejí se ze zimního spánku
Jejich hřívy zatím zůstávají rozcuchané po nájezdech lyžařů
Nyní se chystají na dovolenou ony
Jsou vyčerpány
Dříve než jsem se stihla rozkoukat je prima sezóna u konce
Je ale skutečně po všem? Ba ne!
Můžu se těšit na příští rok, další prima sezónu