Nové studenty obvykle přijímám v září, pokud je vás ale několik (přátel, kteří se rozhodli rychle se naučit nový jazyk), nebo jste ochotni platit sami 500 Kč/hod., můžeme začít kdykoliv a v termínu, který Vám vyhovuje, a u mne je volný. Stačí napsat mi mail a můžeme se domluvit!
Milí a vážení zájemci !
Než popíšu metodu, musím zdůraznit důležitost pevného rozhodnutí. Začátečníci, pokud se jedná o první cizí jazyk, většinou trpí pochybnostmi, že nemají talent, ani dobrý mozek na jazyky. Tyto pochybnosti náhle vyrostou, jako houby po dešti, právě po prvních hodinách výuky, a začátečník buď tvrdí, že na studium vlastně nemá čas, nebo přímo přizná svoji obrovskou lenost, či domnělou tupost. Bohužel pak studium odloží na neurčito.
Všechny uvedené obavy i důvody jsou mylné, klamné, jako když nás ve spánku honí medvěd. Jsou způsobené nezkušeností a nedostatkem rozhodnutí. Je pouze nutné předem vědět, že se negativní pocity a myšlenky začátečníka dostaví - a ignorovat je. Pevné rozhodnutí naučit se cizí jazyk znamená proto v první řadě rozhodnutí, že nepříjemné pocity a myšlenky začátečníka, které někdy trvají až do desáté lekce, budeme statečně ignorovat.
Je jisté, že většina začátečníků se teprve musí naučit učit. S tím se musí počítat. Už po roce ze školy se většinou nenaučíme nic rychle. Naše schopnost učení je jako těžká lokomotiva. Proto je postup při prvních lekcích poměrně pomalý, z čehož plyne pocit - „to se já nikdy nenaučím“. Okolo desáté lekce pomalost i tento subjektivní pocit zmizí. Toto je potřeba, abyste věděli, a hned nepodléhali začátečnické psychóze, která ročně „zabíjí“ tisíce studentů, kteří jí neznají, a nevybudovali si v sobě pevné rozhodnutí.
V našem kurzu angličtiny pro začátečníky - kromě nácviku výslovnosti - se budete učit sami. Kdybych vás měl učit já, trvalo by to deset let. Protože se budete učit sami, zvládnete angličtinu za pouhý rok, a za další rok můžete mluvit anglicky – lépe než česky. Mým hlavním úkolem je s vámi si hrát, trénovat vás opakovaným „zkoušením“, při kterém si vypěstujete dobrou výslovnost, rychlost řeči a chápání. Vaším úkolem bude tedy naučit se každý týden dobře pasivně mluvnici a slovíčka dané lekce v učebnici tak, abyste rozuměli článku, a abyste rozuměli mně, až na vás podobnými větami budu mluvit.
Základní a počáteční metodou výuky je ZOP. To znamená poté, kdy jednou či několikrát vyslovím nějakou větu, či obrat, danou větu či obrat ZACHYTÍTE, OPAKUJETE a PŘELOŽÍTE. Po několika měsících začnete dobře rozumět a budete místo překladu odpovídat. Protože kurz je velmi rychlý, - jedna lekce v učebnici za týden, vaše znalost angličtiny bude brzy velmi dobrá, ale spíše pasivní. V druhém pololetí začneme překládat články, vtipy apod., což podobně rychle rozšíří vaší slovní zásobu, a přitom se naučíte dobře nahlas číst, tedy správně mluvit. V závěrečné fázi kurzu aktivizujeme naše znalosti pomocí konverzačních her a krátkých slohových úkolů.
Metoda výuky, kterou používám, je nejméně pětkrát efektivnější než metody státního školství a většiny jazykových škol. Proč se nevyužívá obecně? Lidé a zejména děti by se mohly naučit místo dvou hned deset jazyků? Tato metoda je jednak nová, a jednak má jeden požadavek, který nesplňuje úplně každý student. Vyžaduje totiž kromě pevného rozhodnutí na začátku také chuť pomalu a vytrvale samostatně pracovat, tedy skutečně chtít se nový jazyk naučit. Chce to učit se s plným nasazením aspoň jednu hodinu týdně, zpočátku dvě. Pro toho, kdo se sám neučí, nečte si doma nahlas danou látku, je to jen trochu zábavnější kurz, a výsledek se dostaví přiměřeně později.
Proč je tato metoda tolik efektivní? Stručně řečeno, nejdříve se soustředíme na dokonalé pasivní ovládnutí jazyka. Tím zkrátíme čas zapomínání. Jakmile rozumíme, čteme si, a tím si upevňujeme znalost tisíců slov a obratů. Po přečtení a přeložení určitého počtu různých textů, které opakovaně čteme nahlas, začneme novému jazyku rozumět přímo, jako češtině. Úplná pasivní znalost jazyka je velmi užitečná a použitelná, a člověk, který ji má, se na závěr naučí mluvit (aktivně ovládne jazyk) desetkrát rychleji než ten, kdo novému jazyku dosud nerozumí. Také gramatika je potom snadná, z větší části ihned pochopitelná. Metoda v podstatě opisuje proces, kterým jsme se všichni naučili naši "rodnou" řeč, pouze nám navíc slouží psaná forma jazyka. Pro tento kurz je také typické, že se zde prakticky nepřetržitě nahlas mluví anglicky.
Děti napodobují dospělé a hlavně jiné starší děti, nikoli pod tlakem a vnějším nucením, jakému jsou později vystaveny ve škole, ale proto, že chtějí být stejně schopny komunikovat a imponovat, jako jejich vzory. Napodobováním si hrají na starší, obdivuhodné a zajímavé bytosti, které vidí kolem sebe, ve hře se jimi svojí fantazií a svými pocity stávají, a neustálým opakováním této hry „na starší“ se potom prostě zdokonalí. Z počátečního brumlání se - bez slovníků a učebnic - plynule vyvine živá, inteligentní řeč. Proto se děti naučí jeden i více jazyků bez toho, že by se vůbec učily! Dospělí lidé, kteří umí více jazyků, většinou nevěří v nějaké „nadání“, ale za rozhodující považují vlastní touhu a chuť rozšířit svůj svět, později je motorem také rozpoznání, že naučit se nějaký cizí jazyk může být velice, až překvapivě snadné. Láska a zájem o jiné národy, zvědavost na jejich myšlenky a jejich řešení problematiky lidské existence, touha umět stejně dobře mluvit jejich řečí, chuť hrát si při čtení nahlas na hlasatele, postavu ve filmu, exotického profesora či princeznu, to je klíč k jazykům. Hra s pocity, namísto obvyklého stresu, dětská fantazie, místo unaveného dření, tvořivé hraní místo lámání odporu.