téměř bezstarostný život - 1.4
14 - barák, pokoj, nezkazíš!
"Ale to jsou mé myšlenky. On naprosto neměl právo mi do nich lozit!" šeptala Tess Jamesovi, když stáli s kufry před domem Potterových.
"Tess, já vím. Hustíš to do mě celou cestu." odpověděl jí James. Zarazil ji právě v čas, protože v dalším momentu se otevřeli dveře. Stál v nich Harry Potter.
Tess na něj zaraženě koukala;
Tak tohle je Jamesův táta? Docela sympaťák..
pomyslela si.
Pan Potter přivítal svého syna a poté se obrátil k Tess.
"Ahoj, ty budeš Tess." řekl a podal jí ruku.
Tess ji bez přemýšlení stiskla;
"Jo, jsem Tess. Těší mě." pozdravila.
"Mě taky, nepůjdete dál?" zeptal se.
"No, jo." odpověděl mu James. Tess znovu zvedla své kufry a vydala se za Jamesem mohutnými dubovými dveřmi dál.
Když vešli do vstupní haly, Tess se až zatajil dech. Obrovské schody táhnoucí se po obou stranách místnosti jí připomínali ty z jednoho mudlovského filmu - jmenoval se Deník princezny. Teplé barvy všude kolem v ní probouzeli pocit bezpečí, které ji příjemně hřálo u srdce. To nejspíš proto, že u ní doma byly barvy smutné a studené. Pod schody jste mohli vidět další dveře, kterýma se pravděpodobně šlo do jídelny.
Tess se podívala na Jamese a usmála se. Vlastně měla chuť smát se pořád, což doma zažít nemohla.
"Líbí?" zeptal se James.
"To si děláš srandu? No jasně, že se mi to líbí!" vyhrkla nadšeně.
James se pousmál a poodešel ke schodům;
"Tati, pomohl bys nám s kuframa nahoru?" zeptal se svého otce.
"Samozřejmě." řekl pan Potter, mávnul hůlkou a kufry se vznesli do vzduchu. Oba se už vydali po schodech nahoru a Tess pořád ještě stála dole u dveří a nevěřícně koukala.
"Tess, pojď!" vybídl ji James. Tess, jakoby se probudila z transu, se rozeběhla do schodů a než bys řek 'párek umouněných skřítků', byla nahoře.
Pan Potter se usmál a pokynul jim ke dveřím.
"Jamesi, vezmi si své kufry, Tess, ty pojď za mnou." pobídl je a Tess si všimla jizvy na čele, schované pod rozčepýřenými vlasy. Věděla, co ta jizva zač, ale nechala to být. Teď už přeci byla celkem obyčejná.
James popadnul své kufry a vydal se do chodby vpravo. Jeho otec se vydal stejným směrem, po chvilce však zahnul vlevo a vešel tím, do další chodby. Tess si všimla, že na dveřích byla napsáno 'pokoje pro hosty'. Pan Potter pokračoval chodbou dál, až zůstal stát u dveří, na kterých byl nápis 'Tessa Alicia Moonová'.
Tess se na dveře se zájmem podívala. U nich doma se tohle nedělalo, že by každý host měl svůj pokoj.
Pan Potter otevřel dveře a Tess se tím naskytla možnost podívat se dovnitř. Když vešla, nemohla ani uvěřit tomu, co spatřila.
Pokoj, jako pro princeznu. Postel se závěsy stála v pravém zadním rohu místnosti, zatímco v tom pravém byl umístěn kulatý dřevěný stůl se třemi židlemi. Záclony sepnuté v polovině se pohupovali ve vlahém jarním vánku a okny dovnitř pronikali jednotlivé paprsky světla. Po levé straně ode dveří byl umístěn toaletní stolek s nádherným zrcadlem a po pravé překrásná dřevěná skříň vypracovaná do detailů.
Tess se posadila na jednu z mahagonových židlí a zůstala nevěřícně civět. Naproti tomuhle byl její pokoj kůlnička na dříví.
"To je nádhera." vydala ze sebe po dlouhé chvíli mlčení.
"Jsem potěšen, že se ti to líbí. Ginny říkala, že přesně tohle se pro dívky hodí." řekl pan Potter. Tess si domyslila, že Ginny bude asi Jamesova maminka. Pan Potter pokynul kufrům k posteli a poté se znovu obrátil na Tess.
"No, tak já půjdu. O půl dvanácté běž prosím do jídelny. To jsou ty dveře naproti schodům." vysvětlil jí.
"O půl dvanácté?" ujišťovala se raději , ale když se jí dostalo chtěné odpovědi, uklidnila se.
*************************************
"Tess? Můžu dál?" nakoukl do jejího pokoje James asi kolem jedenácté hodiny.
"Jasan." odpověděla od skříně.
"Tak co? Jak jsi se tu zabydlela?" zeptal se.
"Paráda! Takovémhle pokoj jsem si vždycky přála! Je to nádhera. Vůbec jsem tomu nemohla věřit, když jsem to viděla a …" to už jí James položil ruku na ústa, aby ji umlčel.
"Ty sem nám nějak rozjela!" usmál se šibalsky.
"Pche, a ty se mi divíš?" zeptala se ho.
"No, ani ne!" přiznal a sedl si na židli.
"Táta říkal, že nás bude učit nějakou nirobanu. Prej, aby nám nikdo nelez do hlavy." oznámil jí.
Tess se uhihňla "Nitrobranu!" opravila ho s úsměvem na tváři.
"Jo, tak to bylo. Každopádně smíme celé léto kouzlit." Tess se v očích objevili jiskřičky štěstí.
"Samozřejmě jenom tady v domě." řekl James, když viděl její nadšení.
"Nesnaž se, tohle mi nezkazíš." mávla na něj rukou.
"A já si myslel, že jo!" řekl a v jeho hlase Tess poznala hrané zklamání.
Vyplázla na něj jazyk: "Tůdle!"
James pořád jenom seděl a prohlížel si ji od hlavy až k patě.
" Tohle léto mi prostě nezkazí nic a nikdo na světě!" prohlásila.