KAPITOLA 1
Jmenuji se Žaneta, je mi 10 let. Příjmením se jmenuji Václavská. Kluci mi říkají Václavko. Mně to nevadí, naopak, spíš se mi to líbí!
Chodím do Základní školy Rožmberk. Naše paní učitelka se jmenuje Špalíková. Je moc hodná. Moji rodiče jsou manželé, maminka se jmenuje Marta a tatínek Mikuláš. Maminka mě chtěla pojmenovat Martina, ale tatínek řekl, že NE a že nechce, aby se všichni z rodiny jmenovali od ,,M“. A tak se jmenuji Žaneta.
Chodím na zájmové kroužky, vlastně na jeden – na tenis.
Také vám prozradím , že jsem optimista a kdybych uměla čarovat tak bych se teleportovala na planetu kde nejsou žádné školy ani domácí úkoly a všechno by bylo dokonalé a když by tam musela být škola tak aspoň ať do ní nemusím chodit.
KAPITOLA 2
Jednou, když jsem šla z tenisu, viděla jsem padat hvězdu! A tak jsem si přála, abych uměla čarovat. Když jsem se vrátila domů, táta se mě zeptal: ,,Tak co, jak ti to jde?“
,,Ba jo, dobře, jsem jedna z nejlepších, dík za optávku,“ odpověděla jsem.
Večer odešli rodiče do kina, tak jsem zůstala doma sama. V posteli jsem si četla až jsem usnula. O půlnoci jsem se najednou vzbudila a šla jsem ven. Nevím proč. Najednou jsem si klekla a cítila jsem, jak do mě proudí energie. Pak jsem si šla lehnout a měla jsem bezesnou noc.
Druhý den ráno jsem zjistila, že umím čarovat a zjistila jsem to, když jsem vylézala z postele. Jen tak jsem si pro sebe něco říkala. A všechno se najednou zrychlilo. Bylo po vyučování a po úkolech a šla jsem na tenis. A teprve, když jsem šla na tenis, všechno se zase znormálnilo a čas se zase zpomalil. Dneska jsme měli turnaj, tak to nesmím prošvihnout. Když jsem byla v šatně, nějak jsem si přičarovala křídla. Do trička jsem si udělala díry, neboť měkřídla tlačila. Potom na tenise jsem už nemohla, tak jsem to doletěla. Večer jsem byla strašně ospalá, takže jakmile jsem byla v posteli, spala jsem jak špalek.
KAPITOLA 3
Jednou, když jsem si takhle čarovala, tak jsem se najednou ocitla v jiném světě: ,,Týý ju,“ řekla jsem, na nic víc jsem se nezmohla.
Kolem mě byly dokonalé stromy podle mých představ, krásné domky – no, excelentní. Říkala jsem si, jak jsem se to naučila od holek. Domky byly jako ovoce a zelenina a představte si – místo lidí tam byli elfové!!!
Zaklepala jsem na jeden z domků, který vypadal jako jablko a otevřela mi elfí babička. ,,Dobrý den,“ pozdravila jsem slušně.
,,Ahoj děvenko,“ řekla elfí babička ,,Kde ses tu vzala?“ podivila se elfí babička. ,,Ty nejsi od nás, že ne?“ ,,Ne,“ řekla jsem ,,Jsem ze světa lidí.“ ,,Aha,“ řekla elfí babička ,,A mimochodem, jmenuji se Eliminora.“ ,,Eliminora?“ podivila jsem se. ,,Já se jmenuji Žaneta.“ ,,Tak dobře, Žblablaneto…“ Zasmála jsem se: ,, Ne Žblablaneta, nebo jak jsi to říkala, ale Žaneta.“ Nikdy mi nedělalo problém si s někým tykat. ,,Žaneto, ukážu ti moji rodinu…“ a Eliminora je začala představovat. Dvě dcery se jmenovaly Molina a Komolany. ,,Čauves,“ pozdravila Molina a spiklenecky na mě zamrkala. Molina byla asi o dva roky mladší než Komolany. S tou bude bžunda, pomyslela jsem si. Potom mi Eliminora představila dva kluky, kteří se jmenovali Okamr a Funited. Okamr byl dvojče Moliny a oba vypadali, že s nimi bude legrace. A Funited byl naopak dvojče Komolany. Jejich máma (Eliminory dcera) se jmenovala Pištanka, táta se jmenoval Mišelín a dědeček se jmenoval Olinovalaník.
,,A jaké máte příjmení?“
,,My žádné přímnění nemáme.“ Vzdala jsem to.
,,Jestli chceš a můžeš, tak tu zůstaň,“ nabídla mi Eliminora. ,,Juchůůůůů,“ zajásala jsem. ,,A kde budu spát?“
,,Budeš spát v Molinině a Komolanině pokoji v 1. patře,“ rozhodla Pištanka a podívala se na Eliminoru, která kývla.
,,Obstaráme Žanetě jalu nebo bude spát s Molinou?“
,,Obstaráme jí jalu,“ vmísil se do hovoru Mišelín. Jala bylo něco mezi postelí a kolébkou z kokosu, ale to jsem zjistila až později.
,,Žaneto,“ obrátila se na mě, ,,půjdeš se mnou k sousedovi Jonlimu pro jalu.“
,,A to je ten, co bydlí v hrušce nebo v melounu?“ zajímala jsem se. Molina, Okamr, Funited a Komolany se začali řehtat, jak pominutí, protože to byly sousední domy, ale až o další dva domy dál. Eliminora se naoko zlobila, ale ve skutečnosti se stěží ubránila smíchu. Pištanka utekla do kuchyně, Olinovalaník nic nechápal a Mišelín se je snažil uklidnit.
,,To je ten, co bydlí v grepu,” odpověděla mi Eliminora. ,,A jdeme.”
Večer jsem byla tak unavená, že sotva jsem si lehla, tak jsem zavřela oči, ale nebyla jsem unavená tak, abych si nepopovídala s Molinou. Ale stejně jsem za chvíli spala.
KAPITOLA 4
Druhý den mi ukázala Molina prolejzačky: ,,Jů, ty jsou ale hezký a co je tohle?”
,,Tomu se říká Slon na bombě,” vysvětlovala mi trpělivě Molina. ,,To zapneš a musíš skákat na vyznačený místa, takhle…” řekla Molina, vlezla pod slona, něco zmáčkla a vyskočila na hlavu slona. ,,Pojď si to taky zkusit,” řekla a vytáhla mě nahoru. Já jsem ale šlápla vedle a Molina jen tak tak seskočila, aby ji nesmetl proud vody. Svíjela se smíchy, ale já jsem se nedala a poslala na překvapenou Molinu proud vody. A tak jsme se provokovaly, dokud tam nepřišel Funited, který nás poslal na snídani: ,,Hyb byh kolomos!”
A pro sebe si mumlal: ,,Teda to kdyby viděla mamčula nebo bábi, tak jsou na bombě,” a šel za námi domů.
Po snídani mě Molina a Okamr seznámili s ostatními obyvateli.
,,Jak se vlastně jmenuje tohle městečko?” ptala jsem se.
,,Nijak,” odpověděl Okamr za Molinu, která se momentálně mračila.
,,Ženato Žonato Žuj…”
,,Žaneto,” opravila jsem ho. ,,Ostatně, říkejte mi Nety...
,,Tak dobře, Nety,” předstihla tentokrát Molina Okamra.
,,Nemáte nějakého krále?” zeptala jsem se.
,,Ne, nemáme. Teda, jomo, máme…” trochu se zdráhal Okamr.
,,A jak se jmenuje?”
,,Fedfrour.”
,,Hm, Fedfrour,” zopakovala jsem, ,,Zajímavé jméno. A kolika se dožíváte let?” Po této tázce jsem si připadala jako paparazzi.
Molina a Okamr se se na sebe zkoumavě podívali a po chvíli mlčení nakonec odpověděla Molina: ,,Noooooo, zeptej se děduly.”
A tak jsem se při obědě zeptala: ,,Olinovalaníku, kolika se dožíváte let?”
,,Zhruba 75-ti tisíc let.”
,,Opravdu?! A kolik je Vám let?”
,,55 821 let.”
,,Dvacet dva! Dvacet jedna Ti bylo minulý rok!” připletla se do hovoru Pištanka.
,,Pusipo kolimubisipo! Sito lito padisvumi!”* nadávala Eliminora.
,,Palamito, palamito,”** řekl Mišelín a všichni zmlkli, jenom já ne, ale za chvilku jo, protože mi Molina vysvětlila, co to znamená ,,palamito”.
Druhý den jsem nezastihla Molinu, Komolany, Okamra a Funiteda doma. Byli tam jenom Eliminora a Olinovalaník.
,,Kde jsou všichni?” zeptala jsem se.
,,V kalimoku a frendu.”
,,Aha,” řekla jsem, ,,A co to znamená?”
,,Kalimoko je práce a frendo je škola - pojď se tam podívat,” navrhla Eliminora.
,,Ráda,” vzpomněla jsem si na Sněhurku - ,,Ráda se stanu Tvojí ženou, princi.”
*Teď se jí! Otázky až pak!
**Ticho!
,,Nejdřív půjdeme do frenda.” Rozhodla jsem. A tak jsme šli do frenda v přízemí jsem viděla něco co se podobalo stánku u nás ve škole protože u toho byla dlouhá řada. Někde na konci té řady jsem zahlídla Molinu a šla jsem za ní ovšem cítila jsem jak na mě všichni vrhají udivené pohledy naštěstí už jsem byla na konci řady kde mě Molina zbavila těch pohledů:,, Co na ní koukáte jak na přízrak no proč?” řekla hlasem takovím jaký jsem u ní nikdy neslyšela, ,, Je ze světa lidí no a? však ona vás neukousne!” Všechny pohledy ač nedobrovolně se otočili zpátky dopředu. ,, Co tady děláš? Já á jsem tady na návštěvě a ty? Kde je Okamr a Komolany a…”Chrlila jsem ze sebe. ,,Počkej počkej”,brzdila mě Molina, ,, Všechno popořádku takže já jsem tady ve škole a za chvilku zvoní a Okamr je asi sto tisíc lemráků přede mnou a Komolany a Funiteda jsem se konečně aspoň na chvíli zbavila jelikož oni mají učebnu nahoře.” Molina sotva dořekla tak zazvonilo.,, Ach jo no pojď aspoň k nám do třídy”. ,,Tak dobře ale pod jednou podmínkou.” ,,Pod jakou?”Zeptala se netrpělivě Molina zatímco mě společně s Okamrem táhli k nim do třídy.,,Nesmějí se mi smát ani si mě nesmí všímat” ,,Jo,jo jo to snad je jasný ne ?” Zakřenil se Okamr. A tak jsem šla k nim do třídy. ,, A tady sedím já.” Ukázala mi Molina hrdě svoje místo. ,, Aha a kde sedí okamr?” Zeptala jsem se. ,, Hned zamnou ve čtvrtálí lavici”. Ukázala Molina na čtvrtou lavici.
Když zazvonilo Okamr si povzdechl: ,,Ach jo, už zase musíme potkat strašáky”. ,,Jo, jo to je hrůza víš co?” Zeptala se Molina Okamra.,, Ne”. řekl nadějně Okamr.,, Utečeme na prolejzačky konkrétně pod slona na bombě a rovnou do něj vlezeme ale teď musíme běžet vysvětlím vám plán takže oni nás určitě budou hledat tam a…” Dál už se nedostala protože nás
zastavil Fedfrour. Ale kampak kampak”. Řekl milým hlasem. ,,Esu rew moka koji mzot ak”. Řekl něco co jsem mu nerozuměla ale myslím si že to bylo něco strašného jelikož se Molina i Okamr zpěnili. Potom mi Molina vysvětlila co řekl prý řekl: kdo to je? Co tady dělá?. ,, Ahio me sio hoi Žaneta zuop fer koi feg huz mzot gutfu mio” Řekla Molina ale tentokrát jsem se nedozvěděla co řekla. ,,Mio?!” Řekl Fedfrour.,,Uoki des nao tre ko mio?!” Téměř zařval Fedfrour.,,jiko li”. Řekl a odešel. ,,co řikal”? Zeptala jsem se opatrně. ,, Ale ptal se nejdřív: Kdo to je? A co tady dělá? A já sem řekla: Jmenuje se Žaneta je ze světa lidí a co tady dělá nevím. A on:Nevíš? Ty tady někoho máš a nevíš? Zjisti to!” Aha takže co tady dělám sama nevím, ale vím jak jsem se sem dostala”.,,Jak? Jak.” Chtěli vědět Okamr a Molina.,, No…”. Řekla jsem a vyprávěla jsem jim celou historku. ,,Hm”. Řekl Okamr.
Z toho co jsem pochopila je Okamr spíš takový mlčenlivý typ a Molina je spíš taková… ukecaná.
,,Hele Molino”? Zeptala jsem se Moliny.,, Kolik je tobě a Okamrovi a Komolany a Funitedovi?”,, Noo”,zaváhala Molina, ,,mě je 8050 let Okamrovi taky akorát je 1 000 000 milimilisekund mladší a …”,, Hej”,vyrušil popuzeně Okamr Molinu, ,, starší ty si o 1 000 000 milimilisekund mladší”! Řekl Okamr a mě pošeptal:,,Ona to nerada řiká že je mladší”. Dál jsme se nedostali jelikož Komolany a Funited se po nás začali shánět:,, Molina,Okamr sejo sí ej preso jer sed hokí.” Volalali Komolany a Funited.,,Co řikali”? Zeptala jsem se. ,,Ále nic jen se po nás shánějí”. ,,Tak hele Neto vypadá to na pěknej průšvih”. Řekl jedním dechem Okamr. ,,Jo”,Řekla Molina, ,, a my nechceme abys byla u toho protože bude pěknej randál a my nemáme náladu ti to potom překládat protože by byl ještě větší randál”. ,, Jasně”.Řekla jsem nahlas ale myslela jsem si: ach jo.
Mezitím co Okamr a Molina poslouchali řev tak já jsem se tady porozlédla a skusila jsem najít dům ve kterém bydlí Molinina nejlepší kamarádka Ekuša. Měla jsem to štěstí že tady dává každý elf někomu koho nezná vizitku kterou si vlastnoručně napíše a ta její vypadá takhle:
Jméno: Ekuša
Dům: rajče
Sousední domy:okurka a mango
Oblast: zeleninov až ovocí
|