Maturitní ples 2009
V pátek se konal maturitní ples naší bývalé střední školy a my, jako lidé zábavy a alkoholu chtiví, jsme nesměli chybět. Před sedmou hodinou jsem uslyšel ten známý zvuk Majkyho žihadla, vyběhl jsem ven, zapálil si s Majkym cigáro, probrali jsme ceny vepřů na místním černém trhu a už jsme uháněli s větrem o závod směrem na Louny. Tam jsme počkali na Kubu, který nám dal několikaminutové kázání o tom,kolik času je potřeba k obutí lakýrek. Odsud to už jsme jeli rovnou do Dobroměřic, kde se v sokolovně konal onen maturitní ples. Cestou se Kuba Majkyho zeptal jestli zná cestu do Dobroměřic a Majky s klidnou tváří začal otáčet volant směrem k Lenešicím. Nakonec jsme přeci jen dojeli do Dobroměřic, kde už téměř nebylo možné zaparkovat. Majky nakonec přeci jen zaparkoval svou Šáde nedaleko sokolovny a to vše s elegancí jemu vlastní ... okolní keře to odnesli s minimálním poškozením. Před sokolovnou nás už očekávali Horry a Hory (dále označování zkráceně Horrry). Během několika minut dorazil i Bedna s Táňou a mohli jsme naběhnout dovnitř zvlhčit svá vyprahlá hrdla. Pivaři si pití obstarali hned v přilehlé hospodě a Kuba zatím sháněl u jiného baru flašu bílého, která mu byla věrnou partnerkou téměř do konce večera. Vzhledem k tomu, že v neveliké Dobroměřické sokolovně slavili v ten večer 3 maturitní třídy najednou, nebylo v sále příliš prostoru. Nebylo vyjímkou, že u stolu s čtyřmi místy k sezení se sešlo mnohem více lidí s lístky k příslušnému stolu (nic proti organizaci večera, ale co je moc to je moc ;) ). Zatím co na sále se tlačilo stále více lidí, přesunuli se někteří z nás hledat více prostoru na balkon. Ani tam to nebylo ideální, ale pořád to bylo lepší. Jako bonus byl v horním patře bar, ke kterému dosud nedorazili fronty a navíc se v něm, na rozdíl od zbytku sálu, smělo kouřit. Zanedlouho přišel čas šerpování jednotlivých tříd. Nejprve nastoupili MTA4, jejichž nástup byl skvěle nacvičený, jak se ostatně od slečen očekávalo. A i kdyby nástup byl zpackaný, myslím, že mužské části publika by to bylo jedno, protože bylo skutečně na co koukat. Druzí nastoupili STR4 a jako správní strojaři nás nezklamali. Naběhli na sál a jejich nástup vypadal jako improvizace. Předvedli cosi, co připomínalo hodně špatně navržený řetězový převod, v kterém si jede každý článek sám na sebe a při tom se každý z nich stihl tvářit zcela nezúčastněně ... prostě strojaři :) . Poslední přišli PED4, k jejich nástupu nemám žádné připomínky, protože většinu z něj jsem strávil ve frontě na pivo. Po šerpování se na sále objevil náš bývalý profesor Standa Trachta, který se přijel podívat až z Chebu. Srdečně jsme Standu přivítali, jen škoda, že přijel autem (zcela nečekaně) a nemohl pít. Mezitím proběhlo sólo pro rodiče a Horry s panikou začal hledat někoho, kdo ho naučí valčík předtím, než bude sólo pro studenty. Poprosil jsem tedy jednu ze straších šatnářek, která Horrymu ochotně ukázala základní krok valčíku. Horry byl spokojený, že se naučil šoupat nohama a rozběhl se vstříc tanci, aby zjistil, že sólo pro studenty není na programu. Po všech těch sólech vyhlásil moderátor prodej tomboly, což byla zpráva téměř katastrofálních následků. Všichni lidé začali hromadně nakupovat lístky a rozběsněný dav vyzvedávajíce si ceny zcela zablokoval přístup k baru, který byl hned vedle tomboly. Sehnání piva se v tu chvíli stalo téměř nemožné, a proto bylo jistější se přesunout do spodního patra a smířit se s tím, že kouřit se bude venku. Před budovou postávali s cigaretou často i profesoři, a tak došlo k četným rozmluvám, jejichž obsah bych zde z časových důvodů nerozebíral ... navíc bych nerad někoho urazil. Aspoň se mi venku podařilo odchytnout zatím zcela střízlivého Miloše a vnutit mi jedno pivko, které mu spolu s dalším alkoholem způsobilo ranní nevolnosti. Když jsme se vrátili dovnitř, začínal právě výstup profesionálního tanečního páru. Bylo to skutečně nádherné vystoupení a ještě nádhernější tanečnice. Když už byl taneční pár na odchodu, vyhlásil moderátor soutěž o lahev šampaňského. Hledal odvážné partnery pro již představené tanečníky, kteří by se utkali při tanci cha-cha. Kuba, vyhecován davem, ujmul se své životní šance a šel světu předvést, jaký talent v něm ztrácí. Kuba se během několika málo vteřin naučil základní krok a během další chvíle rozjel na parketou takovou parádu, že druhý soutěžní pár byl málem smeten z parketu. Pak už jen stačilo vyřvat Kubovi výhru a poplácat šampiona po zádech. Jako další kulturní vložka vystoupili představitelé tai-chi v čele s paní profesorkou Novákovou. Kdo by čekal nějaký akčnější výstup, musel se spokojit s pomalým výstupem plným vějířů. Alespoň jsme se mohli bavit pohledem na zarostlého hubeného pána, který kolikrát jako by se jen díky svému vějíři udržel na nohou. Po skončení tai-chi následovala občerstvovací přestávka v podobě piva a parket obsadila parta "frajerů" s kalhotama proklatě nízko u kolen. Majky si bůhví proč stěžoval, že přese mne nevidí, a tak byl ze strategických důvodů umístěn na má ramena. To se vzápětí zvrtlo v kohoutí zápas mezi mnou a Standou za mým krkem na jedné straně a Kubou a Majkym za jeho krkem na straně druhé. Věřím, že jsme osazenstvo sálu pobavili víc než ta parta plácající se uprostřed parketu. O půlnoci přišlo odšerpování, na kterém mě osobně pobavil snad jen pohled na pana profesora Krybuse, jak bezmocně mává šerpou nad hlavou ve snaze napodobit své žáky. Po odšerpování velká část osazenstva odjela domů, s tak se parketu zmocnila skupina již podnapilých lidí (my) v čele se Standou Trachtou. Bohužel výběr kapely byl takříkajíc na ránu. Ani Když jsme s Kubou šli za kapelou požádat o Jarošovský pivovar nepochodili jsme dobře. S pánskou částí kapely se dalo jednat, ale zpěvačka jednat odmítala, a tak si Kuba udělal další nepřátele. Od té chvíle to šlo od 10 k 5. Kuba provedl několik posledních pokusů jak zařídit Markétino přespání u něj doma, ale její máma mu zhatila plány. Když už i Kuba uznal, že hudba je zcela nemístná a tanec je téměř nemožný, odebrali jsme se směrem k autu. Před sokolovnou jsme ještě potkali Markétu, tak jsme se s Majkym taktně přesunuli k autu sami a počkali jsme na Kubu. No a cesta domu už nestojí za řeč.
PS: Miloš hledá šerpu. Případný nálezce nic nedostane, ale bude mít dobrý pocit.
©Pivo
....
(....., 2. 2. 2009 13:52)