Uzení
Včera jsme opět posunuli hranice našich možností. V rámci oslavy mých dvacátých narozenin jsme se rozhodli provést pokus o vyuzení několika kousků masa ze zabíjačky. Když jsem ráno v 8:30 vylezl z postele, stačil jsem si sotva opláchnout obličej a Kuba s Majkym už se mi proháněli po chodbě. Zatimco já na poslední chvíly prováděl pár posledních pokusů o úpravu masa, kluci se usadili v kuchyni a já jim připravil kávu plnou nenávisti, která mě ovládá vždy takhle brzo ráno. Za moje nadávky mi kluci popřáli k narozeninám a obdarovali mě tím nejhezčím dárkem - několik kousků různých pivek (jen toho s příchutí tequily se bojim). Když už jsem neměl co bych na mase ještě víc zkazil, popadli jsme každý tolik alkoholu, kolik jsme unesli a přesunuli jsme se do garáže. Zapálili jsme si raní cigaretu a otvřeli lahváče k snídani (já už druhého). Když už jsme měli těla dostatečně zhuntovaná, přesunuli jsme se do vedlejší garáže abychom odsud vytáhli udírnu, která se během let ocitla zahrabaná až za bordelem v zadní části garáže. Po jejím vytažení a očištěni jsme zjistili, že nám chybí jedna podstatná věc - háčky na uzení. Začli jsme prohledávat každou část garáže, která nebyla zavalena neužitečným harampádím, ale háčky nikde. Zvolili jsme tedy náhradní plán a upletli si háčky z několikrát přehnutého ocelového drátu. Zatimco já s Kubou jsme pletli háčky, Majky zajel se svým žihadlem blíž a z kufru vyházel spostu dubových špalků a ihned se pokusil o jejich rozsekání tupou sekyrou. Když moje ségra viděla Majkyho marnou snahu, slitovala se a přinesla mu novou ostrou sekyru, s kterou Majky zaznamenal mnohem lepší výsledky. Další chybějící věcí u udírny byl teploměr. Ten jsme odmontovali z nefunkčního kotle, zavěsili ho za háček do komínku udírny a doufali jsme, že nepraskne. Když už z udírny vesele stoupal dým, teploměr nečekaně prasknul a zatímco já s Kubou jsme tiše doufali, že rtuť se nám jen schovala, Majky poskokoval okolo a křičel "já vám to říkal, já vím to říkal". Smířeni s možnou otravou, přesunuli jsme se s Kubou dovnitř, aby jsme připravili k obědu langoše a nějakou kejdu, kterou by jsme je pomazali. Venku jsme začli navlíkat maso na tyče a pustili jsme se do langošů. Hned jak jsme dojedli, dostal Majky blbý nápad, že by jsme třeba mohli vytáhnout cirkulárku a pořezat nějaké dřevo. To nám jako zábava vydrželo maximálně na půl hodiny. Během té doby dorazil Sejra, který mi hned také popřál a obdaroval mě dalším krásným dárkem - dvěma kousky pěkných doutníků. Se Sejrem jsme si každý hned jeden doutník zapálili ... Sejra ho zlomil dřív než ho stihnul vybalit a mě se rozpad chvíly po něm ... postě smůla. Sedli jsme si radši v garáži a zatímco majky běhal kontrolovat udírnu, já jsem se jal kytary a spolu s Kubovo a Sejrovo zpěvem jsme předvedli umělecké vystoupení profesionální úrovně (ironie). Když venku začalo být chladno, začal jsem nejdřív odbíhat dovnitř já, později jsme se chodili ohřát všichni. abychom zahnali chuť na maso, hodili jsme do udírny na kratší dobu aspoň kabanos. Když už nám le kabanos přestal stačit, musel si Majky velmi dobře hlídat udírnu, aby jsme mu nechodili užírat ... stejně neuhlídal. Okolo páté hodiny dorazil i Barva a obdaroval mě dalším doutníkem ... tentokrát mi vydržel do té doby, než jsem s ním začal přelézat zeď na zahradě, následně ho zlomil a v neposlední řadě rozžvýkal (ať se aspoň nějak využije). Když jsme se pak šli ohřát dovnitř, zakrojili jsme i dort, což bohužel nesplnilo účel zahnání hladu - jen nám to znechutilo sladké. I tak musím napsat, že dort byl skvělý (kdybych to nenapsal, segra by mi to neodpustila). Okolo osmé hodiny došlo konečně aspoň na vyndání kuřat z udírny. Hned jsme jedno ochutnali (čti sežrali). Hned po tom Barva se Sejrem odjeli domu a zůstali jsme zase jen ve třech. V klidu jsme si zalezli do garáže, čekali jsme až se udělá maso, popíjeli pivko a probrali všechno od školy až po ženský. Když jsme vyndali první kousek vepřového na ochutnání, ozývalo se garáží jen tiché pomlaskávání. Majky rozhod, že do půl hodiny vyndáme všechno maso. Aby jsme si zkrátili čekání, přemluvili jsme Majkyho aspoň k jedné rundě panáků medoviny ... to jsme udělali blbost. Majky chytnul slinu a opět se slovy "já vás varoval" začal rozlévat panáky, že nám na to nestačili ani končetiny. Když došla medovina, hrozilo vážné riziko, že se Majky pustí i do slivovice nebo vodky, ale v tom jsme mu se štěstím zabránili. A konečně nadešla hodina H a začli jsme vyndavat z udírny všechno to krásné maso. Následující scény se nedají popsat slovně. Kdo nezažil, neuvěří. Na vrcholu blaženosti jsem se rozvalil v křesílku, načal další pivko a k tomu si zapálil poslední doutník ... do třetice všeho dobrého i zlého. Tentokrát jsem si svůj narozeninový doutník nenechal ničim zkazit a s klidem jsem mohl prohlásit, že krásnější narozeniny jsem si nemohl přát. Zmoženi vším tím masem jsme se přesunuli ke mě do pokoje, abychom ulehli ke spánku. Karel Kopfrkingl nás bezpečně uspal a zbývalo jen doufat, že rtuť z teploměru nás neuspí spánkem věčným. Nakonec jsme se přeci jen bezpečně probudili, takže nás budete muset ještě chvíly snášet. K snídani jsme si udělali pracně sehnané kakao a k němu pořádný kus dortu. Když jsme se nasnídali, vylezli jsme ven a upravili garáž do stavu přijatelného pro další akci. Dali jsme si poslední cagárko a Majky se svym žihadlem vyrazili směrem k Lounum.
PS: Hledáme nápady na další akce ... nic pro nás není nemožný :-P
©Pivo