pachycalvisaurus - postrach studentů
PACHYCALVISAURUS
POSTRACH STUDENTŮ
Pachycefalosauři - tlustolebí / trkaví ještěři - byli vědci dávno pokládáni za vyhynulý druh. Navzdory nejmodernější technice, používané v archeologických laboratořích, lidstvo žilo celá desetiletí s naprosto mylnou představou o vyhynutí těchto býložravých dinosaurů.
Pachycefalosauři jsou řazeni do podřádu Marginocephalia (dinosauři s „lemovanými hlavami“). Ještěři řádu Marginocephalia mohli chodit po dvou i po čtyřech a koncem křídy byli nejrozšířenějšími býložravci na celém západě Severní Ameriky.
Trkaví ještěři byli meší až středně velcí po dvou chodící býložravci s podsaditým tělem a mimořádně silnými lebečními kostmi. Pocházejí z východní Asie, z období svrchní jury. Mezi trkavé ještěry patří čeleď CHaoyangosauride, Homalocephalidae a čeleď Pachycephalosauride, jejíž nejznámější zástupce se vyskytuje právě na chodbách našeho skvělého gymplu.
Věštění z lebky
Pachycephalosaurus - největší z pachycefalosaurů - byl popsán pouze podle jediné lebky a několika úlomků mimořádně silnostěnných lebečních kostí, kterých samci využívali jako beranidel při vzájemných soubojích. Samotný fakt, že nebyla objevena úplná kostra poukazuje na chybné závěry, které archeologové vyvozovali - ať už o stavbě kostry tohoto ještěra, vysokého zhruba jako dnešní člověk, nebo o jeho vyhynutí. Vědcům se ani nepodařilo zjistit, čím se tento ještěr živil (měl příliš malé zuby, které nedokázaly úplně zpracovat tvrdé vláknité rostliny).
Postrach z jergymu
Tlustolebí ještěři ale nevymřeli, pouze prošli několika malými evolučními změnami - v průběhu miliónů let se zkrátily drápy na předních a zadních končetinách, zakrněly ocasní obratle a došlo k vybroušení smyslu pro humor. Pachycalvisaurus (ještěr s tlustou pleší) - zatím poslední vývojový stupeň Pachycefalosaura - zesílené lebeční kosti užívá především k ochraně svých vědomostí, jimiž doslova láme vaz studentům, stejně jako jeho předchůdci dokázali svojí tlustou lebkou přerazit kosti útočícím predátorům. Existence dosud žijících zástupců tohoto druhu dokonce objasňuje i záhadu pachycefalosauřího jídelníčku - pro tento druh dinosaura byly pravěkké rostliny málo stravitelnou potravou, proto dával přednost strachu malých bezbranných předchůdců dnešních savců.
Vymírají podruhé
Strach je i dnes nejvýznamější složkou potravy Pachycalvisaurů, a právě to je hlavní příčinou jejich „druhého vymírání“. Nynější savci jsou schopni rychle se přispůsobovat a vyvíjet, což jim pomáhá překonávat strach z neznáma, který se Pachycalvisauři ve své kořisti snaží vyvolat pomocí písemek a testů (jde o dva různé způsoby získávání strachu, ne o dva různé názvy pro stejný pojem). Pachycefalosauři, kteří přežili zánik dinosaurů právě zásluhou savců, se nemuseli adaptovat na jiný druh potravy. Dnes je právě tato neschopnost přispůsobení důvodem, proč jsou zařazeni na seznam kriticky ohrožených druhů.
tak co, poznal/a jsi o koho jde?
:-)
(genca, 2. 12. 2011 21:55)