Mýty a pověry v sexu
>>> Mýtus č. 1
Hledejte Gräfenbergův bod!
Byl to skutečný šok. Jeden z našich redaktorů neměl jako vždy před uzávěrkou odpoledne co dělat a díval se na televizi. A v jednom vzdělávacím pořadu slyšel od renomovaného sexuologa vyznání přibližně v tomto smyslu: „Žádný G-bod neexistuje, to je jen legenda. V pochvě ženy prostě není žádná anatomicky podchytitelná oblast, která by fungovala jako zázračný spínač slasti, a podobné nesmysly, jak píšou ženské časopisy.“ Neboli všechno to šťourání, k němuž vás nutily vaše přítelkyně i vaše erotická ctižádost, bylo možná zbytečné. „Já sama jsem ho hledala mockrát, s prsty hluboko uvnitř jsem strávila mnoho hodin, ale nic jsem nenašla,“ potvrdila nám Věrka K., naše občasná sexuální poradkyně a redaktorka jistého zájmového časopisu. „Zajímavý ale je, že když ho do mě můj spolubydlící zasune, jistý pocity se dostavěj a vždycky na stejným místě.“
No, to by mohla říct každá. „Objevitel“ tohoto virtuálního punktu, německý gynekolog Ernst Gräfenberg, po němž je tohle sexuální eldorádo pojmenováno, tvrdil, že jde o citlivou nervovou pleteň ve vaginální sliznici - vycházel ovšem jen ze subjektivních informací pacientek. Jeho následovníci říkají, že Ernst to fakt trefil, a tvrdí, že géčko se nalézá tři až pět centimetrů od poševního vchodu na přední straně vaginy, ať je to kdekoli. Podle nás se ale pravdě nejvíc přiblížil Bronski, který je v podstatě žena: „G-bod si ženský vymyslely, aby byly zajímavý.“
P. S.: Pokud jste žena pod 35 let a chcete nám dokázat, že svůj G-bod máte, adresu najdete v tiráži.
>>> Mýtus č. 2
Skřípne vás a nepustí!
Znáte ty pěkné idylky z parků. Dva čoklové se potkají, očuchají, pes vyleze na fenu, oba vypláznou jazyky a ve tvářích se jim usadí přitroublý výraz. Samec maká, maká, a když odvede svou práci, chce seskočit a jít si po svých. Jenže. Nějak to nejde a nejde. Fena z toho taky nemá zrovna radost, ale její vagina se prostě nějak lekla nebo co a chudák pes nemá šanci ho vytáhnout. Nakonec se mu sice podaří nějak slézt, ale za cenu bolestivého vykloubení citlivé oblasti. Takže zvířata, která dokopulovala, teď stojí spojená, zadky k sobě, a pokoušejí se pochopit, co je špatně. Každý pokus o vysvobození dost bolí. Možná oba, ale psa určitě.
Tyhle scénky se malému Štěpánkovi, z něhož později vyrostl náš grafik, nejspíš zaryly hluboko do dětské mysli. A když s nastupující pubertou zatoužil poznat důvod přitroublého psího výrazu na vlastním těle, zažíval nevýslovná psychická muka. Co když ho jeho snědá přítelkyně Eržika skřípne stejně jako ta fena? Zkušenější kamarádi tvrdili, že se to stává celkem běžně a pak musí přijet sanitka a pan doktor s velikánskou injekcí. A že všichni chlapi by měli mít vždycky v pohotovosti špendlík, aby mohli skřípačku bodnout do zadku - to zaručeně pomáhá.
„Pár let jsem na rande chodil s přibroušeným zavíracím špendlíkem a vždycky jsem byl připravenej jí ho tam zabodnout až po patent,“ svěřil se nám Štěpán pod podmínkou, že se to nikdo nedoví. Jenže všechny Štěpánovy partnerky měly pohlavní orgány dokonale uvolněné a past nikdy nesklapla. Což je škoda, protože náš grafik by se tak stal součástí velmi nepravděpodobné události, hraničící se zázrakem. Vaginismus neboli nekontrolovatelná křeč poševního svalstva sice postihuje i lidské samice, ale tak, že „vrata jsou zavřená už od začátku“, takže mezi nimi nikdo neuvízne. Docela dobrá zpráva, ne?
>>> Mýtus č. 3
Velká prsa jsou méně citlivá
Tuhle pohádku si nejspíš vymyslely placaté ženy ve spolupráci s nesoudnými doktory. Údajně za to může příliš napnutý nerv přenášející vzruchy k bradavce. No, praxe i naše informátorka Věra K. mluví jinak: „Pěkná blbost,“ tvrdí majitelka opravdu grandiózně stavěných přírodních pětek. „Já jsem skoro hotová jen z toho, když si s nima chlapi hrajou, a mockrát jsem se jen přes prsa dostala na hranici orgasmu. Kámoška se přes prsa dokonce udělala a má je taky slušný, takže fakt nevím, kdo vám takovou kravinu nakecal. Nějaká blbá modelka?“
Kromě Věry tuto informaci potvrzují tři ze čtyř redaktorů Esquiru, což je podle nás dost reprezentativní vzorek na to, aby tenhle nepěkný výmysl z rukou i podprsenek jednou provždy zmizel.
>>> Mýtus č. 4
Na velikosti nezáleží.
Věra K. namítá: „Blbost, když je ještě venku, vzruší mě víc větší kusy.“
>>> Mýtus č. 5
Na velikosti záleží.
Věra K. namítá: „Blbost, když už je vevnitř, je to fuk.“
>>> Mýtus č. 6
Nejlepší je mladý maso
Patnáctky? Šestnáctky? Osmnáctky? Netvrdíme, že tohle nejsou zajímavé ročníky, ale pokud máte zájem o skutečně prvotřídní služby, sáhněte po starších datech narození. Mnohem starších. Podle našich výzkumů jsou ženy v ideální formě tak od sedmadvaceti výš. Začtěte se do zpovědi jednatřicetileté sexuální mlátičky, která byla ve dvaceti naprosto k nepoužití.
„Kolem dvacítky mě to v posteli nijak zvlášť nerajcovalo. Sice mě bavilo, když jsem viděla, jak to chlapa vzrušuje a co to s ním dělá, ale v podstatě nic víc. Sama jsem ale ze sexu moc neměla, vždycky to bylo spíš takový upachtěný a orgasmus mi přišel akorát rukou, nebo jazykem přes vnějšek. A zjistila jsem, že spousta kamarádek to má podobně. A pak kolem sedmadvacítky se to najednou zlomilo, poprvé jsem zažila vnitřní orgasmus a myslím, že vím proč. Předtím byl pro mě sex nějak víc součástí vztahu, vyjádřením citu a tak, ale postupně se osamostatňoval. Teď si prostě řeknu, že moje tělo ho právě teď potřebuje - a ne že by bylo jedno, kdo to bude, ale v podstatě jo. Mám dojem, že v tomhle to mám teď stejný jako chlapi. Už se s tím citově tak nepářu a myslím, že na mých výkonech to je docela znát. A nejsem sama.“
>>> Mýtus č. 7
Výdrž, hlavně výdrž, chlapi!
Je fakt, že v posteli se někdy běhá na delší tratě, ale nemá smysl to přehánět. Hospodské výroky typu: „Ty vole, já do toho včera mlátil tři hodiny v kuse,“ totiž svědčí spíš o sexuální poruše a pro dotyčnou nebožačku rozhodně nemusí znamenat nic moc příjemného.
„Déle prostě není více,“ pokračuje žena, která „se s tím citově tak nepáře“. „Spíš je důležitý, aby byli partneři sehraní. Samozřejmě dvě minuty nestačí, ale taky není nutný, aby to trvalo půl hodiny, naopak. Ono to může být i fyzicky nepříjemný, navíc je to vyčerpávající. Víte, jak mě bolej stehna, když jsem moc dlouho nahoře? Podstatný je, aby holka stihla mít orgasmus - když to stihne za pět minut a pak to partnerovi ještě dlouho trvá, tak ji to - většinou - už tak nebaví a byla by radši, aby byl už taky. U mě je to tak, že když to trvá fakt moc dlouho, tak jsem z toho rozmrzelá a mám pocit, že to partnera asi nebaví nebo že ho to nevzrušuje tak jako mě. Osobně mám radši rychlou vášeň a mezitím delší mezihry. Samozřejmě je řešením při delším sexu partnerku zabavit vnějším mazlením, které může dost dobře fungovat i při tom.“
Nicméně jestli jste se vsadil, že to fakt vydržíte pět hodin nepřetržitě a jde o balík, na pohodlí partnerky se neohlížejte a jeďte!
>>> Mýtus č. 8
Muži to chtějí častěji
Věra K. namítá: „Já to chci prakticky pořád.“
>>> Mýtus č. 9:
Muži se vzruší dřív
Věra K. namítá: „Já jsem vzrušená prakticky pořád.“
>>> Mýtus č. 10:
Neplodné dny jsou bezpečné
Tak tohle je jeden z nejzákeřnějších omylů, na jehož konci číhá kolona kočárků. Existují sice metody, jak je vypočítat, k čemuž podle našich výzkumů potřebujete teploměr, vytříbený pozorovací talent na zjišťování hustoty hlenu z děložního hrdla a matematické schopnosti na úrovni druháku matfyzu. Nicméně i když překonáte všechny potíže a vyřešíte rovnici podle učebnice, visí vám pořád nad hlavou sekera. Ženská biologie je totiž stejně jako samotné ženy - děsivě nepředvídatelná a navíc naprogramovaná na rozmnožování bez ohledu na vaše pohodlí. Takže rozumný gynekolog vám řekne základní moudrost, s níž byste měl přistupovat ke každým kalhotkám: žena může otěhotnět prakticky kdykoli. A tohle není mýtus, ale holá pravda, zaplacená mnoha zničenými životy, prodanými sporťáky a zvýšeným odběrem empévéček. Tak bacha.
ááááááááááááá.............
(M+M, 18. 5. 2007 12:11)