První sníh
Tak nám dneska napadl první sníh a protože přes den tak moc nemrzlo, parádně jsem se vyválel. Myslím, že dneska už to bylo téměř mistrovské dílo!
Jezdit jsme šli na plácek k řece, protože panu Žlabovi se nelíbí, když je louka rozblácená a my tam jezdíme. Na jednu stranu má ale pravdu, protože bychom zadupali trávu, příští rok by jí bylo málo a tím pádem by bylo málo i sena a my bychom příští zimu třeba nedostávali tolik ,co letos.
Když jsme dojezdili, byla se mnou ještě páníčkova panička, téda Zorinky panička, ale od mého páníčka, pracovat ze země. Fakt mě to baví, ale když kolem sebe švihala tou oranžovou hůlkou s modrým provázkem, tak to jsem se opravdu na chvilku bál. Ale jen na chvilku, pak jsem pochopil, že mi to neublíží a klidně jsem čekal, až přestane. Asi úplně nejvíc na tom miluju chvíle, kdy udělám něco dobře. To mě pak páníček i panička, podle toho kdo se mnou zrovna pracuje, podrbe nahoře na hlavičce, mezi ušima. jéééé, to já tak rááád