Bože..proč
Lidé říkají že je to jen sval,
které naše tělo vyzíval.
Lásko řekni mi proč mě srdce bolí,
když tvou výjimečnou tvář vidí.
Řekni mi proč ze snů se usmívám,
když s myšlenkou na tebe usínám.
Víš já myslela že silná jsem,
ale když střetla tvou tvář tak prozřela jsem
a tak prosím tě dej mi odpověď.
Bože proč tají se mi dech,
když vybavím si jeho tvář a hlas.
Bože proč teď zlomená jsem v kolenou,
nevím proč zrychlí se mi tep,
když miluji ho ve svých snech.
A proč hejno motýlů mám pod srdcem?
Bože já tuším jakým darem jsi obdaroval život můj,
tak proč vzal jsi mi tu vlastnost říct,
že se stávám bláznem, na dlani se srdcem,
a očekávám ortel z tvých,
nádherných rtů rudých.
Přeji si, cítit vůni tvé kůže,
proto že se s tebou cítím být jen okrasným plátkem růže.
Přeji si slyšet tlukot tvého srdce,
s uchem na tvé hrudi přála bych si tiše umírat.
Chci v tobě usínat zaklesnutá,
poslouchat jak tvoje duše dýchá.
Srdce je bubnem našeho života.
Udává nám náš jedinečný rytmus budoucnosti.
Citu, žalu, milování, ale i bolesti.
Proč jsi mi do života seslal anděla,
který ve mně probouzí netušenou vášeň do každého rána,
Proč když slyším jeho dech,
třesou se mi kolena a nemohu
zkrotit toho hřebce,
který si říká mé srdce.
Proč nedokážu mu říct,
pojď vem mou ruku
a poletíme spolu hvězdám vstříc.
Proč jsi mi nedal dar
ze všech nejcennější,
moci říci jeho srdci,
chci tě jen milovat
víc toho v životě už nechci.
Proč dal si nám paměť sloní,
tu co když přijde vášeň ruku v ruce s láskou,
tu co nám v ten moment chvění,
hořkou připomínkou sdělí,
že milovat i bolí.
Nevím zda jsi mi přichystal zkoušku,
nebo jestli smím se napít lásky aspoň doušku.