Smutek
Prapodivnou náladu dnes mám,
asi sám smutek si se mnou zahrává,
na útesu - nad hlubokou propastí stojím,
udělat jediný pohyb se bojím........
Vlnka s vlnkou jako by si hrála,
jako by mě k sobě to té hloubky zvala.
Stačí udělat krok vpřed a už napořád bude tma,
to moje loďka do neznáma odplouvá.
Už neucítím vůni kopretin,
ze mne zůstane v Tvé mysli pouze stín.
Už nikdy neuvidím čarokrásnou duhu,
ve vlastech nebudu mít stuhu,
už ani na malou chviličku,
svoji tvář nenastavím sluníčku,
od Tebe nedostanu hubičku,
už bude pořád zima a chlad,
já napořád už budu spát.
Už na věky budu docela sama,
nebudou mě studit chladná rána,
nikdy neřeknu Ti, jak moc Tě mám ráda,
jak moc přála jsem si, abys mě miloval,
líbal mě a objímal
potom Ty budeš na tom útesu stát
budeš na mne s láskou vzpomínat,
možná do větru zašeptáš,
žes mě miloval, že rád mě stále máš,
nikdy nezapomeneš a vzpomínáš.