Všehochuť - ukázka
Policisté se rozešli na všechny strany, pravděpodobně si ještě chvíli zdřímnout soudě dle jejich uzívaných tváří. Nedošlo mi, že nový den ještě ani nezačal, dokud jsem si nevšiml matného světla v místnostech a toho, že tady skoro nikdo nebyl. Nebylo tudíž zas tak obtížné orientovat se – jako jedna z mála osob, které procházely mezi prázdnými pracovními stoly, se tu nachomítla ta žena ze zásahu, co nakonec vyřídila štiku. Zblízka nevypadala nijak zvláštně – tuctově vyhlížející mulatka kolem třicítky. Měla namířeno přes celou stanici ke dveřím na opačné straně, kde v rychlosti vpustili dovnitř tři upíry – dva muže a jednu ženu. Tihle neměli polovinu hábitu bílou, nýbrž černou a u ramene nakreslený obří symbol - kruhy se zavěšenými dvěma kopími a každý odlišnou zlatou sponou. Po schodech jsme sestoupili dolů, kde na nás čekala malá místnost. Narychlo jsem se celý nabil, abych rychle proklouzl. Moje společnice se svým doprovodem zasedla vedle dalších čtyřech mužů u stolu.
Byla to směska zajímavého zastoupení – mulatka seděla vedle svého nadřízeného, jehož jsem také znal ze včerejšího dobrodružství. Po jeho druhé ruce seděl starší, obdobný muž, avšak s vyzdobenější uniformou. Ve svých mladších letech mohl klidně vypadat jako onen velitel zásahu, ovšem teď se z něj stal kdosi, jehož pohled vypovídal spíš o politické protřelosti, než o zkušenostech „z pole“. Naproti nim byla ta trojice upírů – průměrně vyhlížející muž se sponou v podobě Slunce s jednoduše nakreslenou bílou věží, menší a široký se symbolem prasečí hlavy a štíhlá upírka představovaná uchem. V čele stolu zasedali dva ramenatí, svalnatí chlapci v lesknoucích se bílých šatech s minimálním smyslem pro disciplínu, pokud jsem mohl soudit.
Ten výše postavený policista se nadzvednul, mávaje rukama kolem hlavy, jak asi nevěděl o lepším způsobu oslovení všech najednou.
„Myslím, že já bych tady měl být všem znám…“ U dvou z upírů a těch mladíků tím vyvolal alespoň tišší smích.
„Toto je moje zástupkyně, nadporučice Išabaal Razulmezová (ukázal na mulatku). Jakožto host k nám do našeho města zavítal bezpečnostní poradce provincie, generál Ehioz Kysen ( cizí důstojník přikývl a pozdravil společnost) a jako své zástupce nám lord Gilawtu poslal své syny – Towuthera a Sothunchena (mladíci pokynuli komplikovanými gesty). Pro ty, kteří neznají představitele naší vampýři komunity, je mi ctí představit pány Ki Hreho (pokynul směrem k sluneční sponě), Ni Uze ( upír s prasetem se jen taktak usmál) a Lut Adi (upírka poděkovala za pozornost mnohem širším úsměvem). Situace si díky své kurióznosti žádá řešení od nás všech. Tedy měli bychom být otevřeni jakémukoliv návrhu na osud kriminálníka a reakci na nově vzniklý případ.“
Ki Hre dal pohledem najevo, že si přeje promluvit.
„Pane Yaneme , navrhuji první závažnou opravu v našich plánech. Neoznačujme toho chlapce dopředu jako kriminálníka. Nemýlím-li se, eltanawíjské zákony neuvádějí nic o interdimenzionálním cestování, ani nezakazují výzvu k emigraci. Mnohé z toho, co jsem slyšel, mi připadalo jako nedorozumění.“
Generál Kysen se nezatvářil dvakrát mírumilovně. Místo vlastní reakce ovšem vrhl přísný pohled na místní strážce pořádku.
Išabaal si od Yanemeho přisunula desky a z nich dlouze popsané dokumenty. Očividně se nenacházela v o nic lepším rozpoložení než Kysen.
„Jestli to chcete všechno popořadě, tak tady máme účast na spiknutí používající černou magii. Démon, kterého jsme tam také chytili, myslím vypovídá za vše. Mezi obvyklejší zločiny pak patří nelegální vstup na území státu a podpora xenofobie. Během následujícího sporu jsme přišli o tolik mužů, že se nám tiskárny zavaří kondolencemi. A vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem to vypadá, že máme na krku charismatické spiknutí.“
Hre se o moc z toho nějak nezajímal. „Nemůžete zakázat charismatiky. Svým způsobem byste tak museli zakázat tady nás tři…. A i když lituji vašich lidí, ledasčemu bylo možno s jiným přístupem předejít, “ dodal rychle.
„Ano. Jako například, kdyby vaši lidé nezačali bojovat, jakmile k tomu dostali příležitost.“ Yanemeho rázem přešel diplomatický tón.
Hre naopak ještě víc hlas zjemnil.
„Nechme tedy včerejší noc být. To, co by nás mělo zajímat, je právě ten zadržený mladík a odkud přišel. Dozajista jste nezaháleli v jeho výslechu.“
Išabaal vytáhla několik stránek složky, i když většinu věcí odříkávala zpaměti.
„Výslech byl jednoduchý, neboť on se úplně složil a všechno jsme z něj dostali. Tedy, pokud byl ve všem upřímný. Jmenuje se Colmor Frongul. Popis jeho světa byl docela zajímavý. Je tam mnohem těsněji než u nás. Žádné jiné rozumné rasy kromě upírů, lidé u nich byli známí jen jako bájná stvoření s protichůdnými připisovanými vlastnostmi. Navíc, posledních mnoho staletí byli v podstatě izolování od jakýchkoliv forem magických nebo supermentálních sil, pokud nepočítáme přirozenou telekinezi v pokročilejším věku. Zhruba patnáct let předtím, než se tenhle zmetek narodil, si už nějakou dobu užívali celkem šťastnou sjednocenou světovládu. Pro zajištění spravedlivého zastoupení všech národů se do vlády dostala skupina jakýchsi šamanů a té se podařilo protlačit do oficiálního výzkumu schopnosti jednoho z nich. Nějaké detaily nejsou jasné, náš vězeň není vědecky protřelý typ. Každopádně ten muž měl několik neuronů schopný produkovat magii coby zhuštěnou energii. Zkoušeli na něj nějakou neurologickou operaci, která skončila řetězovým rozšířením té energie na všechny obyvatele. Vývoj pokračoval v několika fázích. Krátkodobě zažili cosi jako kolektivní vědomí, ale dřív, než by se tomu dalo tak říkat, vrátila se jim individualita a zároveň byli postiženi emociálními výkyvy poškozujícími skutečnost. S takhle nabitou mocí se blízké okolí měnilo s každou myšlenkou dominantního jedince, takže jejich svět brzy připomínal spíš obsah žaludku než planetu, s prominutím. Po uplynutí prvotního šoku se alespoň krajině vrátila stabilní podoba. Vládnoucí skupiny byly ovšem díky několika neuváženým myšlenkám mrtvé. Budoucí uspořádání společnosti vycházelo z hierarchie nově nabyté moci, která se konec konců lišila, především u nově narozených. Rodina našeho drahého Colmora patřila k těm, kteří si stále neuměli udělat chleba z ničeho, takže skončili poměrně nízko. Celá situace je dost nepřehledná, protože místní režim se zde pořád upravuje, ale jak se dalo čekat, takoví jako Colmor skončili u pouličních gangů. A tady začíná to zajímavé. Jeho gang a pár dalších v poslední době navštěvoval zvláštní upír, který jim nikdy neřekl svoje celé jméno. Doporučil jim, aby ho pokud možno nejmenovali, a říkal si prostě Schtaff. Byl to chuligán podobného zrna, takže si rozuměli. Když si po pár dobrodružstvích získal jejich důvěru, přivedl své dva kuriózní přátele – Vafha a Khenapa. Ti jim pomáhali s brutálním vyřazením hlavních protivníků. Než se nadáli, stal se z několika gangů gang jeden, prakticky pod velením té povedené trojky. Následovně si kolem sebe shromáždili suitu nejschopnějších rváčů, čítající přes dvacet upírů. Jednou si svoje vyvolené svolali a oznámili jim důležitý úkol, po jehož splnění mělo následovat ještě více moci...."