Velislavova bible je jednou z nejobsáhlejších středověkých obrazových knih ve střední Evropě. Srovnávat se s ní nemůže ani tzv. Krumlovský obrazový kodex, který pochází zhruba z téže doby, tj. poloviny 14. století. Příznačné však je, že oba tyto rukopisy jsou nepochybně českého původu.
Objednavatelem tohoto bohatě výtvarně vyzdobeného rukopisu byl Velislav - notář krále Jana Lucemburského i jeho syna a nástupce Karla IV.
Ačkoli vazba Velislavovy bible s kováním na deskách není původní, nýbrž jen historizující, sestava knihy až na drobné odchylky takřka v úplnosti zachovává podobu, kterou rukopis měl v původní vazbě.
Z původních 200 listů, které kniha měla v době svého vzniku, se jich dnes dochovalo 188, tzn. zcela podstatná část.
Rukopis má charakter comicsu. To znamená, že výtvarné vyjádření je ve Velislavově bibli primární a že vyjádření jazykové má pouze sekundární charakter. Obrazy vyjadřují souvislé děje a jsou strukturovány do cyklů, epizod a motivů, přičemž psané slovo se omezuje na velice stručné výtahy z latinského textu bible.
Mezi laiky a nezřídka i mezi odborníky se traduje, že Velislavova bible patří mezi typ rukopisů nazývaný Biblia pauperum. Přiřazení k tomuto typu je však mylné. Obrazy zařazené do typu knihy Biblia pauperum jsou spíše symbolické než dějové. Biblia pauperum je spíše soubor obrazů svázaných jednotnou ideou dějin spásy, která není dále strukturována.
Velislavova bible naopak velice dobře zapadá do staršího středověkého typu nazývaného obvykle Bible moralisée nebo Historienbibel. Ten je obvykle představován rozsáhlým obrazovým cyklem čítajícím řádově stovky obrazů, který má vpravdě epický ráz vyjádření děje obrazem, aby zpřístupňoval biblické děje těm, kteří jsou illitterati, tzn. negramotní. A vskutku, všechny obrazy Velislavovy bible jsou výpravné, dějové, nikoli symbolické, jsou jakousi zestručněnou biblickou dějepravou.
Ve Velislavově bibli lze jasně rozlišit několik obsahových jednotek:
- První z nich je celá biblická kniha Genesis (První kniha Mojžíšova).
- Druhou je větší část (kapitola 1–34) biblické knihy Exodus (Druhá kniha Mojžíšova)
- Třetí částí je biblická kniha proroka Daniela.
- Následuje čtvrtá jednotka, v níž je zachycena část biblické knihy Soudců obsahující historii Samsonovu.
- Pátou obsahovou jednotkou je biblická kniha Judit.
- Šestou částí je cyklus dvanácti výjevů o Antikristu, jejichž literárním podkladem je spis Hugona ze Štrasburku Compendium theologicae veritatis.
- Jako sedmá obsahová jednotka následuje život, veřejné působení, kázání, zázraky a umučení Ježíše Krista, k níž se připojuje jednotka
- osmá, která postupně zobrazuje trůnícího Krista, výjevy Nanebevstoupení a Seslání Ducha svatého, umučení sv. Petra a Pavla, sv. Vavřince a sv. Hippolyta, jakož i Korunování a Smrt Panny Marie.
- Devátou částí je biblická Apokalypsa (Zjevení sv. Jana).
- Desátou jednotkou jsou Skutky apoštolské, resp. výběr z nich zahrnující příběhy sv. Petra, sv. Pavla a sv. Jakuba.
- Rukopis uzavírá jedenáctá obsahová jednotka věnovaná legendě sv. Václava, do níž jsou vsunuty čtyři výjevy ze života sv. Klimenta.
I když obsah Velislavovy bible není ve svém provedení podán důsledně, přece jenom je dostatečně jasně rozpoznatelný. Je v něm vyjádřena idea, kterou někteří historikové ne zcela přiléhavě označují jako bohemocentrismus okruhu Karla IV. Spíše však jde o to, že celá česká společnost – nejenom panovník! – dosáhla v průběhu konce 13. a první poloviny 14. století sebeuvědomění na takovém stupni, že dokázala ventilovat své zájmy a jejich ideovou fundaci ve značně komplexnější podobě než dříve.
Obsah Velislavovy bible je založen na prolínání dějin spásy a dějin světa. Dějinami světa jsou ve Velislavově bibli dějiny svatých ve světě, konkrétně českého státního, zemského a národního patrona sv. Václava.
Náhledy fotografií ze složky Velislavova bible