Příběh opravdového pejska.
Tento příběh začal na jaře roku 1994, kdy se jedné miloučké fence narodila štěňátka šedého trpasličího pudla. Já byla v té době čtyři roky v plném invalidním důchodu a měla pocit, že už mě v životě nemůže potkat nic krásného, jen samá bolest a trápení. Cosi se mi v hlavě seplo a i přes nesouhlas manžela jsem si jedno štěňátko koupila. Netušila jsem, co mě nadcházející dny a roky bude čekat. Dala jsem mu jméno Dasty.
Sotva se psisko objevilo u nás doma, byteček byl celý jeho. Pelíšek měl všude. Čůral zásadně na koberec. Přece si nepošplíchá nožičky. Kakal v kuchyni pod stolem. Honila jsem ho, seč mi síly stačily. Já jich v té době ale měla moc málo. Raději jsme odjeli bydlet na chatu se zahrádkou, kde se Dasty naučil všechno sám. Na štěněčí dobu našeho pejska vzpomínám ráda. Byla to taková chlupatá černá koule, která se časem proměnila v krásného šedého osmikilového pudlíčka, důstojného vzezřením i chováním.
Dasty mě vrátil do života. Mé postižení na mě bylo moc vidět a já se styděla chodit mezi lidi. Můj nový kamarád to změnil. Dastynovi vůbec nevadilo, že má postiženou paničku. Zamiloval si mě a byl na mě pyšný. Už ani nevím, kdo koho vodil na vodítku. Zvykla jsem si na svého rozmazleného chlupáče a milovala ho nadevše. K jeho největším kladům patřilo to, že se na mě nedokázal zlobit, že mě nehuboval, nepoučoval, bral mě takovou jaká jsem. Já jsem vedle Dastynka pookřála a můj nemocný život začal mít smysl. Jsou to převeliká slova, ale jen ten člověk, který zažil něco podobného, mi porozumí.
Pejsek pro mě znamenal vše. Celý můj další život se začal přizpůsobovat jemu. Jezdili jsme na dovolenou jen tam, kam mohl pes. Jezdili jsme na výlety, prošli celé Jeseníky. Dasty jezdil na parníku po Slapské přehradě. Jednou se vyčůral na zeď Karlštejna. Ale opravdu jen jednou. To jsem ho neuhlídala. Dasty byl horský turista. Nenosil sice soudeček s rumem, ale dokázal při tůře sníst kilo borůvek a na kopci z něj vycházela modrá hovínka. Miloval aportky. Jakékoliv. Nejraději měl chlupatého mončičáka Otíka. Ten s náma jezdil všude. Dasty a Otík, to byla nerozlučná dvojka.
Dasty měl samozřejmě také několik špatných vlastností. Nebyl to žádný svatoušek. Byl žárlivý, paličatý a zloděj to byl. Kradl zásadně jídlo. Jednou to byly dvě šrutky sekané, podruhé řízky. Obzvlášť nemilosrdné byly ztráty manželem ugrilovaných porcí kuřat. Dasty dostal vyhubováno. Tvářil se provinile a sliboval, že už to nikdy neudělá. Při nejbližší příležitosti kradl znovu.
Pudlíci se musí často holit a stříhat. Měl svou kabelu s holícím strojkem, nůžkama, kartáčem a jakmile ji viděl v mých rukách, škrk a psa nebylo. To jsem ho musela vytahovat z různých míst, kde si myslel, že je v bezpečí. Dasty pak při holení držel, pofňukával a nejraději by mě neviděl. Zato pak byl krásný a venku ho ostatní pejskové obhlíželi. Měl rád svoje kamarády. Byl k nim vstřícný a jemný. Očichával je, pusinkoval. Miloval procházky venku. Měl svoje trasy, které jsme museli projít. Přečíst si vzkazy, napsat nové. Důležitá činnost to byla. Jak se u toho Dasty vážně tvářil. Každý můj pohled na to psisko vykouzlil úsměv na mé tváři. Usmívala jsem se na něho stále. Bavilo mě ho pozorovat, ať dělal cokoliv. I když třeba jen odpočíval nebo spal. Spával na zádech a chrápal jako starý chlap. Když usínal, pomlaskával si. Pohled na mého pejska mě nikdy nepřestal bavit.
Zapomněla jsem na svou nemoc a dalších třináct roků uteklo jako voda. Pejsek v mém životě fungoval naprosto spolehlivě. Zdravotní stav se mi natolik zlepšil, že mi po sedmnácti letech odebrali plný invalidní důchod. Zde také končí příběh mého nejvěrnějšího a největšího životního přítele. Vnímavý čtenář postřehl, že o Dastynkovi píšu v minulém čase. Splnil to, co se od něho očekávalo. Poznal, že jeho život měl smysl a že své paničce pomohl jako nikdo na tomto světě. Spí na naší zahrádce v místech, kde se před třinácti lety učil čůrat a chovat se jako pejsek. Dastynek je v pejsčím nebíčku. Přála bych všem nemocným a postiženým, aby měli tu možnost pohybovat se v přítomnosti pejska. Je to to nejkrásnější, co mě za dobu mé nemoci potkalo. Dastynku, děkuju ti můj chlupáči. Tvá panička.
Náhledy fotografií ze složky Dasty