Vstup do novýho roku.
Je pár minut po půlnoci. Začíná nový týden. Pro většinu lidí pracovní. Pro lenochy a povaleče pak další týden zbytečný.
V sobotu to bylo rok, co jsem podepsala pracovní smlouvu. Ráda a často na tu dobu vzpomínám. Je to čtyři měsíce, co mám vystavenou neschopenku a snažím se se sebou něco udělat. Marně. Je mi asi prd.
Co jsem přestala četovat, mám spoustu času. Nač ten čas mám? Nač mi zbyl? Vedu svůj osobní život, ale chybí mi práce. Tak jsem se dala do uklízení, praní, přesadila krásnou kytku, kterou jsem dostala, začala sledovat zprávy, politiku a dokumenty. S oblibou smejčím po chodbě paneláku se smetákem a tuším, jakým směrem se bude ubírat můj snad další pracovní pokus Jinak nic moc, že bych vykazovala nějakou činnost. Vnouček Toníček je ještě maličký a poctivě se o něho stará svědomitá maminka s tatínkem. Já jen spokojeně z povzdálí přihlížím. Přestala jsem zase kouřit. Pivo a pito jsem pozřela, nepamatuju kdy naposledy Dala jsem se na zdravou výživu. Už třetí den jím jeden a ten sám grep Pitný režim dodržuju s obyčejnou vodou. Ne že si ze mě někdo vezme příklad!! Píšu to sem pro odstrašení. Však mi zde v pokoji také visí jedna hnusná chechtající se čarodejnice. Dostala jsem ji ani si už nepamatuju od koho. Asi mě tak někdo vidí Už netrávím tolik času u počítače. I když jsem objevila spoustu zajímavých stránek a často se na ně vracím.
Počítač je pouze věc. Studená. Nemá . I když jsem s jeho pomocí poznala spoustu lidí a nebyla sama, tak musím s lítostí přiznat, že ztrácím na lidskosti. Stává se ze mě chladná a bezcitná mašina.