Dva obyčejné dny
Vydala jsem se za kamarádama, kteří trávili dovolenou na zámečku v Hodoníně u Kunštátu.
http://zamecek-hodonin.cz/index.htm
Mám tento kraj ráda a jsem šťastná, když se sem můžu vracet. Je tu takové ticho, jako by se zde zastavil čas. Nedaleko vesničky je Žalov. Bývalý kemp. Dnes na brance visí cedulka – mimo provoz. Pivo si tu už nedám, ale zajdu na nedaleký lesní hřbitůvek. Tak se mi v hlavě honí, co se tu kdysi za války odehrávalo. Mlčím, přemýšlím si.
No nic, půjdu za kamarádama. Jeden z nich měl narozky. Chtěla jsem mu popřát. Za přání jsem dostala štamprdli becherovky. Uvařili jsme si kafíčko a povídali si. Tak dlouho jsem kamarády neviděla. Chybí mi. Občas se sejdeme na počítači, ale to je velmi neosobní a chladné setkání.
Zámeček je bezbariérový, pohodlný a v jeho blízkosti vyrostlo krásné jezírko, ve kterém se jde koupat a také dětské hřiště. Je tu ohniště, pod vysokým přístřeškem ruské kuželky. Kamarádi jsou machři ve shazování kuželek, které když shazuju já, tak jsou snad přilepené.
Na zámečku jsem potkala neznámého človíčka. Ihned mě zaujal a já si celkem dost neomaleně vynucovala, aby nás kamarádi seznámili. Tohle obvykle nedělám. Človíček je jemné stvoření s krásnýma očima, ale hlavně úsměvem. Jen si na něho vzpomenu, usmívám se také. Napíšu jen tolik, více mám v srdíčku.
Večer nás čekala zábava s hudbou. Muzikanti byli skvělí. Tančili jsme do půlnoci. Bylo mi blaze, ovšem moje fyzičko bolelo. Ta radost za tu bolest stála. Taneční rej kapela završila písničkou – Černí andělé, kterou si vyžádala jedna postarší dáma a za vydatného zpívání textu – sex je náš, dělá dobře mně i tobě…ze sebe servala černé tvarovací prádélko a pověsila je zpěvákovi na mikrofon J
Obyčejné dva dny prožité v přítomnosti kamarádů. Měla jsem se moc moc dobře a byla šťastná. Díky za získanou energii kamarádi.
P.s. fotky nemám, neměla jsem na focení čas.