Moje stránečky

Leoš Janáček

PhDr. Leoš Janáček (3. července 1854 Hukvaldy – 12. srpna 1928 Ostrava)

Byl světově uznávaný český hudební skladatel klasické hudby. Je ceněn především pro nezvyklou melodiku, vycházející z lidové hudby moravských regionů, zejména Slovácka a Lašska. Ve světě je znám hlavně díky svým operám, orchestrálně-vokálnímu dílu Glagolská mše, Sinfoniettě, symfonické básni Taras Bulba a komorním skladbám, především smyčcovým kvartetům.

Život a dílo

Jeden z nejoriginálnějších zjevů české a světové hudební moderny se narodil v obci Hukvaldy na severovýchodní Moravě 3. července 1854. Studoval nejprve klášterní školu v Brně, kde se mu dostalo základního hudebního vzdělání. Tamtéž posléze absolvoval gymnázium. Poté odešel do Prahy, kde studoval na varhanické škole a dalšího hudebního vzdělání se mu dostalo v Lipsku a Vídni.

Posléze se vrátil zpět do Brna, kde se zúčastnil národně-osvobozeneckých aktivit. V roce 1881 založil varhanickou školu a stal se jejím prvním ředitelem. Působil jako dirigent a velmi brzy zahájil též svoji kariéru skladatele. Po vzniku Československa působil spolu s Viléme Kurzem jako profesor brněnské pobočky mistrovské školy Pražské konzervatoře a v roce 1919 založil Konzervatoř Brno.

Velice brzy se oženil se svojí šestnáctiletou žákyní Zdeňkou Schulzovou. Za rok se jim narodila dcera Olga a později syn Vladimír, oba však zemřeli; syn už ve 2 a půl letech, dcera, když jí bylo 21 let.

Na počátku své skladatelské dráhy byl inspirován moravskou lidovou písní, užíval jejích nápěvů a studoval rytmiku a intonaci řeši, což posléze originálně převáděl do své hudby.  Podle vzoru Dvořákových „Slovanských tanců“ skložil podobný komplet, inspirovaný lidovou hudbou rodného kraje, s názvem „Lašské tance“.

Po složení nepříliš úspěšných oper Šárka a Počátek románu se mu dostalo prvního ocenění – opera Její pastorkyňa byla v roce 1904 nadšeně přijata brněnským publikem. K pražské premiéře Její pastorkyně došlo však až v roce 1916, otevřela mu však dveře do celého světa: pod názvem Jenůfa zaznamenala ještě téhož roku významný úspěch ve Vídni, posléze v Německu a v roce 1924 v New Yorku. Od roku 1916 skložil dalších pět významných operních děl, dva smyčcové kvartety, několik suit a písňové cykly (nejznámější je Zápisník zmizelého).

Toto poslední období skladatelova života přineslo nejoriginálnější, nejvyzrálejší a světově proslulá díla orchestrální, především Sinfoniettu, symfonickou báseň Taras Bulba a slavnou Glagolskou mši, jednu z nejsvébytnějších skladeb světové hudby vůbec, mši napsanou ve staroslověnštině.

I v tomto vrcholném období jeho tvorby zůstala její významnou složkou tvorba operní. Opery Výlety pana Broučka, Věc Makropulos, ale především Káťa Kabanová a Příhody lišky Bystroušky dodnes dobývají s velkým úspěchem světové hudební scény. Poslední Janáčkovým dílem se stala opera Z mrtvého domu

Jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů, zemřel náhle v ostravské nemocnici 12. srpna 1928 na zápal plic, když se předtím nachladil za svého prázdninového pobytu v Hukvaldech.

Opery 

• Šárka, libreto Julius Zeyer podle vlastního románu
• Počátek románu, libreto Jaroslav Tichý podle románu Gabriely Preissové
• Její pastorkyňa, libreto Leoš Janáček podle dramatu Gabriely Preissové
• Osud, libreto Fedora Bartošová podle Leoše Janáčka
• Výlety páně Broučkovy, libreto Viktor Dyk a František Serafínský Procházka podle románu Svatopluka Čecha
• Káťa Kabanová, libreto Leoš Janáček podle Ostrovského dramatu Bouře
• Příhody lišky Bystroušky, libreto Leoš Janáček podle knihy Rudolfa Těsnohlídka
• Věc Makropulos, libreto Leoš Janáček podle dramatu Karla Čapka
• Z mrtvého domu, libreto Leoš Janáček podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského

Její pastorkyňa - děj

Drama se odehrává ve mlýně, kde žije Kostelnička se svou schovankou (pastorkyní) Jenůfou.

• Ve třetím dějství se chystá svatba Jenůfy s Lacem. Lidé ale objeví v ledu zamrzlé dítě a Kostelnička se přiznává k hrůznému činu. Kostelnička je zatčena, Jenůfa jí však odpouští a s Lacem odcházejí vstříc nejisté budoucnosti.

 Další

Leoš Janáček

Český skladatel, jehož díla jsou uznávána a oceňována jako jeden ze základních pilířů světové moderní hudby. Narodil se v učitelské rodině 3.7.1854 v Hukvaldech, zemřel 12.8.1928 v Ostravě.

Základy hudebního vzdělání získal v Brně u Pavla Křížkovského, vynikajícího sbormistra, jenž vedl klášterní fundaci, kde Janáček studoval. V letech 1874-1875 se pak Janáček učil varhanní hru v Praze, v dalším roce navštěvoval konzervatoř v Lipsku a ve Vídni.

Roku 1881 se Janáček vrátil do Brna, nejprve jako ředitel temější varhanní školy a současně dirigent brněnské Besedy, od roku 1919 jako profesor konzervatoře v Brně i v Praze. Po celý život byl pilně publicisticky činný jako hudební referent a kritik, vydal však i rozsáhlé spisy (Úplná nauka o harmonii).

Ve své tvorbě vyšel z moravského folkloru, jehož byl pečlivým sběratelem a vynikajícím znalcem - kromě vlastního díla vydal i řadu písńových sbírek a úprav. Za celoživotní zásluhy o českou hudbu byl roku 1925 jmenován čestným doktorem filozofické fakulty brněnské univerzity. 

 Mezinárodní autoritu získal výzkumem hudebního folkloru. Nevěnoval se jen teoretickému studiu moravské lidové hudebnosti, ale i praktickému sběru lidových písní a tanců (Moravská lidová poezie v písních , Ukvaldské písně ). Od roku 1919 byl předsedou brněnské pobočky Státního ústavu pro lidovou píseň.