16 - kapitola třináctá - Nová družina
1. 10. 2013
"Žádám si mluvit s elfí radní Kerou!" zavrčel Meriot přede dveřmi pracovny na její stráž. Muž si všiml krysy, kterou čaroděj ne zrovna šetrně držel za ocas, a raději ustoupil, než jej ta bestie špinavá plná bůhvíjakých chorob pokouše.
Udivená Kera vstala od svého psacího stolu. "Co si žádáš, mágu, že vstupuješ ještě před mým svolením?"
Zněla spíše zvědavě, než pohoršeně. Ne že by to čaroděje aktuálně zajímalo. K jejímu zděšení pustil nespokojeně se mrskající krysu na stůl. Kera od něj odskočila a opovržlivě na mága vyjela: "Jsi blázen! Nebo jak mi vysvětlíš, že si sem nyní už dokonce nosíš i havěť?!"
Mág držel ignorujíc stráž, která při křiku vpadla dovnitř, pohotově jednou paží Keru za loket, aby mu neutekla, druhou vystrašené zvíře. "Svolej Radu," pronesl klidným tónem, který jasně dával najevo, že odpor by nebyl moudrý.
Rozčileně se mu vytrhla. "Neopovažuj se na mě znovu sáhnout, Danieli Meriote!" vyštěkla nevraživě, než s potměšilým úšklebkem pokračovala: "A co mám podle tebe uvést jako důvod shromáždění? Že jsi našel v Observatoři krysu?!"
Meriot se ironicky zašklebil, sebral znovu nespokojeného hlodavce za ocásek a přešel k ní za stůl. Pokynem zastavila svoji stráž a vzdorovitě vystrčila bradu, ale neměl v úmyslu žádný další fyzický kontakt s ní.
"Ať už se ti moje způsoby líbí nebo ne, nejsem to já, kdo zradil svoje přátele na Trhu a nechal je napospas kobkám a žoldákům, Radní!" dloubl si do ní. "Já to vím, protože to já jsem ty žoldáky vedl po jejich stopě, když uprchli, na to nezapomínej! Chceš to napravit a být za hrdinu? Stín má v plánu otrávit Hvozd. Elfové i jiní v Radě vědí, jak by to šlo provést. Pod stromy se dost možná už nyní pohybuje temnota, která zastaví srdce vašeho lesa, aniž by ji stromy vůbec postřehly. A tak se zhroutí celá rebelie. Jedna obrana po druhé. Až bude moci Stín postavit svoje voje na všechna místa Observatoří, vykouřit draky ze slují. A co ti pak zbude?! Ta krysa je posel od vlčího krále z Hradu. Co říká, je pravda, to už jsem si ověřil. Tak co s tím udělají ti tvoji elfové?!"
V hlase mu jasně zaznívalo, co si o celé Radě Observatoře myslí. Což však nepopíralo jakékoliv jeho tvrzení.
Kera mu odvětila nejprve krajně znechuceným pohledem. Vzápětí čaroděj překvapeně zamrkal, neboť pocítil pálivý pocit ve tváři. Nepochybně mu zůstane na pár desítek minut na projev nevole elfí radní památka.
"Už nikdy nevpadneš do mojí pracovny bez vyzvání! A teď jdeme!" zavelela nesmlouvavě, obešla jej i pochlebujícího se vojáka a vyšla ven do předpokoje a na chodbu.
"Na svolání celé Rady zapomeň rovnou! Pokud je to všechno pravda a i pokud by ti uvěřili, o čemž hluboce pochybuji, reakce by přišla dost možná už pozdě. A nemusí o tom všichni hned vědět. Náhodou však vím, za kým si jít pro pomoc, přestože elfům nedůvěřuješ, samozřejmě," dodala kousavě. Přešla nádvoří a pustila se úzkou stezkou k hájku obytných stromů. "Tentokrát to budeš muset skousnout, čaroději."
Tři elfové spolu přerušili hovor, když vystoupali na podlaží. Obvyklé zdvořilosti utla mávnutím ruky.
"Zdravím, Rendalle, i vás, Radní. Bylo mi sděleno, že vás zde nalezneme a dost dobře nás aktuálně tlačí čas. Mág obdržel důvěryhodné zprávy z Hradu. Máme důvod k obavám, se ptám já?! Jestli sem to zvíře přišlo dobrovolně, pusť je na zem Meriote," nakázala nespokojenému mágovi a chopila se flétny.
Za směsice ladících tónů dala vzpomínkám zvířete tvar a barvu a přestala hrát teprve ve chvíli, kdy se krysa dostala z hlavní brány.
"Slyšel jsem, že umíte získávat zajímavé informace navíc, Kero. Vaše skutečné schopnosti však jakékoliv fámy dalece předčí!" ozval se pochvalně elf zvaný Rendall. "Chcete vědět, co je na tom? Srdce Hvozdu existuje, ano. Je možné zlomit vůli lesa? Při vhodných znalostech jistě. Ale les do svého středu nikoho nevpustí. Čím blíže jste Tajemství, tím větší vůli vám klade na odpor, nejste-li elf nebo pastýř, nebo necestujete-li s někým takovým jako s dobrovolným průvodcem. A dokonce ani každý řadový elf neví přesně, jak to místo hledat."
Zavrtěla hlavou nad jejich sebejistotou.
Meriot si vzal podrážděně slovo. "Já znám ale dobře ženu, kterou na ten úkol nasadili. Měl jsem tu čest a je schopnější, než si umíte představit. Udělá pro patřičnou odměnu cokoliv, aniž bych přeháněl. A je z rodu příbuzného dryádám. Dovede projít vaším lesem bez újmy a za svým cílem stejně rychle a neslyšně jako vy, tím si můžete být jisti. Málem se jí podařilo zamezit našemu příchodu sem, stála proti několika Dvořanům a mému předchůdci a neměla s sebou žádný oddíl!"
Elf mu věnoval zachmuřený pohled. "Přijde mi jen velmi směšné a zbytečné nasazovat družinu elfů proti jediné ženě, když se nám veškeré síly hodí u hranic."
Vnímal však Keřin upřený pohled. Byl to elf, který stál jejímu srdci nejblíž jako dobrý přítel. Jeho syn - Lerion, zemřel nedávno a v Darionovi našel zklamání. Co učiní? Protože svůj značný vliv neskryje.
Čekání, až se David uráčí ze své noční výpravy vrátit, mne už dávno přestalo bavit.
"Máme tu počkat!" snaží se Sarah Blake, když připravuji koně k odjezdu. Zavrtím hlavou a jednoduše odcházím pryč, s vrčením mi však zastoupí cestu.
Samozřejmě nemám ponětí, co na mě vrčí. Přesto si dokážu utvořit ucelenou představu. V odpověď tasím katanu. "Udělala jsi pro mě mnohé, Sarah. Ale to neznamená, že si nechám od nějakého zablešence velet!" vybafnu vztekle.
Chvíli přemýšlí, načež se vrátí ke svému místu u vyhaslého ohně. To jistě. Kdo si počká… Ale já se chci vykoupat hned a náhodou vím, kde je tu poblíž pramen. A to takový, že termální! Vyplatí se dokázat vnímat myšlenky stromů.
Se zavýsknutím shodím oblečení a cachtám se nějakou dobu jako smyslů zbavená. Což se k mojí nelibosti záhy potvrdí.
Kdosi si nedaleko na břehu taktně odkašle. Vylekaně polknu, protože hledím do tváře muži oděnému do šarlatových plášťů Stínových a s paží opírající se líně o jílec meče. Jeho muži se mi zatím naštěstí neprohrabali hromádkou věcí, jinak bych měla mnohem větší potíže.
"Žádné hlouposti, půlelfko, a tvojí pěkné kůži se nic zlého nestane. Ale máš kompletní vybavení žoldáků z té proklaté pevnosti rebelů. To asi víš, kde teď je?" zeptá se s lehkým úsměvem.
Kapitán má lehce prošedivělé vlasy. Tak 35let, tipuji rychle podle vyzrálého jednání i strohého postoje. Přesto nezapře chtivý lesk v tmavých očích.
Zamračím se. Jeho oddíl čítá deset mužů. Očividně vyčerpaných a hladových. Jsou na nich jasně vidět útrapy dlouhé cesty, dva z nich jsou dokonce zranění - jeden se přidržuje koně, asi má něco s nohama, druhému zpod roztrženého kabátce prosvítá obvaz a odložil kvůli tomu kroužkovou košili.
"I kdybych to náhodou věděla, pokud nejste jen neopatrná hlídka velkého vojska, nedostali byste se ani nadohled k městu. Postřílí vás jako psy ještě pod stromy. Tudíž nechápu, o co tu jde?"
Pokyne mi, abych vylezla z vody. Vzdorovitě vystrčím bradu, ale namíří se na mne dvě kuše. S úšklebkem se, třesouc se zimou, vydám na břeh k vojákům.
"Mám pro Observatoř poselství, možná. To tě nemusí zajímat. Řekni mi, kde teď je ta chátra, jinak si tě vezmu tady a teď, a potom nechám vystřídat i všechny své muže!" zavrčel nespokojen s mým nevzrušeným výrazem.
Založím si ruce teatrálně na prsou a věnuji mu ironický úšklebek. "To ty jsi blázen, člověče. Zabiju každého z vás, kdo se mě pokusí dotknout. A učiním tak bez mrknutí oka. Jestli máš poselství, měl bys mi je předat a vypadnout, než tvoje maso nechám vlkům a káňatům."
Rozlíceně překročí vzdálenost mezi námi a vrazí mi, až zavrávorám. Ale nedá mi pokoj. Bere mě hrubě za bradu.
"Kdo si myslíš, že jsi, že mi vyhrožuješ, špíno?!" zahřmí.
V okolí zapraskají větve stromů. Muži s kušemi se poděšeně ohlíží po okolí a míří do stínů. Kapitán mě pustí a rychle se rozhlédne, aby stejně jako oni nikoho nespatřil.
Vybuchnu smíchy. "Možná byste mne měli nechat se obléct, než se tu postřílíte strachy. Zajímalo by mě, jak se taková banda hlupců dostala až sem a ráda si to poslechnu, než vás pošlu se svojí vlastní zprávou zpátky na Hrad. Pokud mě navíc pobavíte svým vlastním původem, možná ušetřím i víc než jednoho z vás," věnuji kapitánovi zářivý úsměv, než mě pošle dobře mířenou ranou k zemi. Vojáci mne pustí, aby mě nemuseli držet, a to je chyba, na kterou jsem spoléhala. Podrazím jednoho z nich a použiju jej jako štít proti pohotovým kušiníkům, než se odvalím s jeho mečem a dýkou, kterou vrazím do těla druhého nepozorného muže.
Rozkročím se se zbraní v obou rukou. "Měli byste se mi teď hned vzdát," zasyčím nevraživě. V odpověď tasí zbraně a snaží se dostat blíž.
Na dva z vojáků víc vzadu se snesou větve stromů jako lavina. Jejich křik umírá spolu s nimi tvrdým dopadem z několikametrové výšky na silné kořeny trčící starými oblouky ze země. To vyvolá naprostý zmatek, čehož využiji, abych se vrhla na nejbližšího muže a čepelí jej provrtala jako špíz, než mu taktéž seberu dýku a vrhnu ji. Trefím hrdlo jiného, který se zhroutí se zachroptěním k zemi.
Poté jsem nucena se vyhnout výpadu kapitána.
"Už jsem se bála, že si naděláte do kalhot jako vaši chlapci, pane," zasměju se vlastnímu vtípku a znovu uskočím. Naznačím pohyb do strany, ale rozmýšlím se a rychle podběhnu příliš pomalou paži s mečem, abych srazila dalšího z mužů, vyrazila mu prudkým nárazem dech, odzbrojila jej a zatančila si taneček s dvěma dalšími. Vojákovi, který se prve opíral o svého koně bez milosti utnu nohu těsně pod kolenem, druhému zapíchnu nůž do břicha a trhnu. Jedná se o muže bez kroužků, takže nadělám pořádnou paseku. V návalu adrenalinu se mi nestihne zvednout žaludek. Zvednu pořádný kámen a hodím jej směrem k poslednímu krom kapitána, kdo se drží na nohou a pokouší se zrovna o útěk. S roztříštěnou lebkou padá k zemi.
Se smíchem se obracím zpět k veliteli skupinky. Jediný další žijící voják lapá na zemi po dechu a netváří se, že by dál bojoval.
"Zajisté jste již usoudil, že je na čase v tuto chvíli prosit o milost nebo se snažit koupit si mne?" zeptám se s hranou nevinností.
Muž se rychle rozhlédne kolem sebe a stiskne zuby tak křečovitě, že mu na krku naběhne žíla. Někde hluboko uvnitř, přestože se snaží zachovat chladnou hlavu, musí cítit strach. Vždyť mu právě osamělá neozbrojená žena povraždila devět cvičených mužů. Jak obtížný pro ni asi bude on?
"Kdo u všech bohů jsi?!" křikne, když pohotově odrazím jeho útok, zbrocena krví padlých. S pobaveným smíchem odrazím další mohutný výpad.
"Víte, kapitáne, moji rodiče mne učili, že první se má představit muž, obzvláště, pokud se považuje za civilizovanou osobu. Jste civilizovaný muž, pane?"
Zrudne vzteky. "Ty proklatá čarodějnice!" odplivne si a znovu se rozmáchne. Mine o těch pár centimetrů, které jej dovedou rozzuřit ještě víc.
"Čarodějnice, vojáku? Špína? Řekla bych, že přestože jsem smíšené krve, mám lepší původ než ty," věnuji mu mírný úsměv, odrazím jej a seknu jej do na okamžik nekrytého ramene. Zbraň mu vypadne z otřesených prstů a špička mojí vypůjčené čepele hrozí přímo jeho krku.
"Přežili jste dva. A bylo vás bez jednoho tucet. Mně to stačí, pokud to stačí tobě. I kdybys na mě vytáhl s dvakrát větší skupinou, nepochodil bys o nic lépe, chlape! Já jsem Sam, Vykladačka Krále. Moje slovo je v tomto lese jako zákon pro zemi i stromy. Napadat mne v mém domě nebylo moudré," plísním jej.
Údiv vystřídá zjevné pohrdání, když si mým směrem odplivne.
Temné zavrčení se ozývá příliš blízko na to, abych mohla cokoliv učinit. Voják si zvolil, a Davidovi nepřipadalo jeho pokoření jako dostatečný trest. Ztuhle přihlížím, jak bílý podivně rostlý vlkodlak trhá z křičícího muže maso zaživa. Zachvěji se a obracím zády k té scéně, abych zahlédla Sarah Blakeovou s její Průvodkyní, jak zastavují útěk druhého muže. Ten s hrůzou v očích sleduje, co se za mnou odehrává, než zavládne tíživé ticho.
David mne obrací zpět k sobě. "Já nenechám nikoho ti ublížit," pokyne k mojí tváři, na které musí být viditelná rudá pohmožděnina. Chci od něj odvrátit alespoň zrak, ale nejde to. Jako by mne dokázal i očima držet v kleštích, přestože se mne přímo vůbec nedotýká.
"Nebudu ti bránit, budeš-li hledat svoje štěstí jinde. Ani kdyby to mělo být mimo Království. Jsi svobodná žena, Sam. A já neotesanec, samozřejmě," ušklíbne se trpce. "Ale nenechám naživu muže, který se opováží vztáhnout na tebe ruku."
Obrátí se k lesu a s pokynem Sarah: "Hlídej ho!" si zajde pro oblečení a oplachuje se u břehu, zatímco já překročila zachmuřeně mrtvoly a vydala se víc do hloubky smýt ze sebe krev a její nasládlý pach.
Poslední voják se neopovažuje vůbec pohnout a sleduje vystrašeně nás dva, jak se oblékáme, i vlky s vyceněnými zuby mezi ohrnutými pysky.
Již oděná a vyzbrojená vlastní čepelí přejdu k Sarah a jejímu zajatci. "Můžeš jej nechat jít. A ty pamatuj, co jsi viděl! Jestli chceš z pod stromů vyjít živ, nesmíš vztáhnout ruku na žádného z obyvatel lesa. Vyřiď na Hradě, že my se jej nebojíme. My jsme šlechtici Království. Pokud nám nebude předáno zpět v pokoji, a to spolu s vlčím králem a ostatními vězni z našich řad, vezmeme si je zpět silou a poteče i vaše krev proudem."
Hodím mu čutoru od sedla jednoho z jejich koní a bochník chleba a pokynu k lesu. "Půjdeš po svých. Koně si nechám všechny." Kývnu na vlky, aby na to dohlédli a přihnali rozutečená zvířata.
Následujícího jitra strážné na čelní hradbě Observatoře zamrazilo v zádech. Před branou stálo devatero koní vystrojených v barvách Hradu. Nikdo neměl tušení, kde se tam vzali, ale jezdce neměli, takže byl ihned vyslán poslíček za správcem města.
Ten dal ihned otevřít bránu a čekal, až mu jeho muži zvířata dovedou a postaví do řady.
"Tohle bylo připíchlé ke kostře jednoho ze sedel dýkou," polknul jeden z mužů a podal veliteli lístek:
NESTOJÍTE SAMI!
MAJITELI TĚCHTO KONÍ SE KRMÍ ZVĚŘ. BYLI ZASTIŽENI NÁMI NA CESTĚ K VÁM. NYNÍ BUDE ZA NAŠÍ POMOCI DOSAŽENO PEVNĚJŠÍ HRANICE NA JIHU.
NARILA KRON
Správce přelétl vzkaz ještě jednou a obrátil se k hradbám zády. "Zavřete bránu! A ty koně odstrojte a dejte na pastvinu k ostatním. Posilte hlídku a kontrolujte dobře pasy. Tihle Stínoví se dostali zřejmě dost blízko, když nám jejich majetek přišel poštou," zamručel nespokojeně.
Jeden z jeho vojáků neudržel zvědavost na uzdě. "Kdo myslíte, že nám ty koně poslal, pane? Loupežníci?"
Představený se ještě obrátil ke korunám stromů za hradbami a zavrtěl zamyšleně hlavou. "To by neudělali jen tak nějací raubíři z lesů. Takovou výstroj mají jen Gardisté z Hradu. Cvičení Stínovi vojáci. Tohle je práce Dvořanů, řekl bych. A něco mi říká, že těch zpráv se nám tu brzy nakupí víc. Zdá se, že tento les a jeho obyvatele považují za prozkoumaný a svoje síly za dočerpané, když jsou hotovi k něčemu takovému."
Ztratil se strážným v ulicích města.
Meriot vylétl na svém příteli z Observatoře značně ve spěchu. Spokojeně přehlédl nedaleko města se pohybující dvacetičlenný oddíl elfů na pochodu k utajovanému místu nazývanému jako Tajemství nebo Srdce Hvozdu.
Vedl je ne úplně mladý kapitán, jehož spatřil už tenkrát při jednání s Kerou. Ta, jak se zdálo, muži téměř bezvýhradně důvěřuje. Snad se nemýlí a díky jejímu zásahu základní obrana lesa neselže. A samozřejmě i díky kryse, která mu teď po všech nervových vypětích posledních dní spí klidně v torně u pasu. Byl by hlupák toho hlodavce podceňovat. Ukázal se jako velmi nenápadný a houževnatý kurýr. Bohužel podle toho, co od něj vyslechl, taktéž jednosměrný. Podle rozrušené krysy neexistoval způsob, jak by se mohla živa dostat zpět k Hradu. Zřejmě toto byl způsob, jak se jí její příbuzní chtěli jednou provždy zbavit. Nemohl jí obavy z návratu zazlívat.
"Povzbudivé, že se něco děje," ozvala se mu v hlavě drakova myšlenka. Mág se ušklíbl. Jemu to tedy povzbudivé příliš nepřišlo. Jestli podobný vzkaz jako na Observatoř jeho přátelé poslali i na Hrad, mají se na co těšit.
Zatím Přestavený, který četl jako první lístek a byl svědkem koní před branami města, rozmlouval s Kerou. Ta mu věnovala ryze šokovaný výraz poté, co jí sdělil svoje stanovisko.
"Nevidím důvod, proč by měl speciální oddíl žoldáků vlastnit jen Stín, má paní. Vaši přátelé podnikli smělý krok. Mají na situaci zde čerstvý náhled, který mi nezbývá, než respektovat, vzhledem k jejich očividným schopnostem. Přestože Radní jsou z velké části mými přáteli, nemohu žel věřit jejich reakci. Poslední dobou se mi obzvláště elfové pozdávají podivně cizí," přiznal muž.
Přikývla. "Jediného elfa, kterému bez větších výhrad věřím, jsem právě vyslala s jiným posláním. Vím dobře, jak se cítíte," ujistila jej.
Zachmuřeně přikývl. Ani nečekal, že by mu odporovala v úsudku. "Tedy si budeme muset my dva vystačit s tím, co nám zbývá. Jste zde již měsíce, Kero. Napadá vás někdo vhodný k našemu účelu?"
Elfka si zavdala vína z číše a okamžik uvažovala. "Mne asi nepustíte, že?" zeptala se řečnicky. Bylo jasné, že dovolení nikdy nezíská. Ušklíbla se a navrhla: "I v tom případě mám pár jmen…"
A tak, s následujícím soumrakem, se za dračími křídly vydala na cestu ještě jiná skupinka. S podivným listem prošla branou i za tmy. Branou, která se za ní stejně tiše a pokradmu zavřela.
Kera vedla mlčenlivou družinu směrem k pastvinám. Ty jsou v noci hlídány tak sporadicky, že nebude potíž jejím členům přesně objasnit, oč jí jde, bez jakýchkoliv nechtěných svědků.
"Utáboříme se," zavelela brzy poté, co dosáhli ohrad, a počkala si, než se její "Vyvolení" posedají.
"Bylo mi řečeno, že nás bude víc. Nerian z Rytířstva, Darion stopař a ten urostlý čaroděj," stěžovala si hezká žena hlasitě k Bardce.
Ta mávla lhostejně rukou. "Nejsou momentálně ve městě. Ale byli vysláni poslové, takže se s nimi pravděpodobně brzy setkáte. Jeden z nich, podle jejich vlastní domluvy, vás povede, dokud nedosáhnete jistých osob. Pak se budete řídit pouze jejich rozkazy."
Ve světle loučí si prohlížela "výkvět", kterého se jí dostalo. Od první¨chvíle bylo zřejmé, že žena má potíže s autoritami. A podezírala ji, že přijala nejasné poslání zejména díky tomu, jak se dozvěděla o přítomnosti říšského mága v okolí jejich skupiny.
Dariona si zvolila sama, stejně jako jednoho zkušeného rytíře a nadějného, přestože doposud z boje nezkušeného panoše z vlastní stráže, kteří na ni tázavě hleděli, ačkoliv se neodvažovali otevřeně zeptat na nic.
Nerian napadl i ji, prosadil si jej však nakonec Představený. Nezbylo, než souhlasit. Přestože byl rytíř v jednání při příležitosti, kdy jej poznala, dost prudký, o jeho schopnostech nebylo pochyb. Dva jeho druhové ze skupiny napadené Grizmy seděli pod hrazením na kraji lesa rovněž. Vybráni byli i díky tomu, že neměli již ke komu se vracet domů.
S nimi poposedával neklidně trpaslík, o němž zaslechla jen málo. Psanec bez klanu. Vousy mu nezdobila totiž žádná barva, jak je to zvykem. Jeho odění bylo oděvem bez znaků, dobrodruhů a stopařů, žoldáků, nikoliv klanových válečníků. Jako Stínoví lovci.
Pocítila k němu bezděky mírné sympatie, odvrátila se však raději, aby si mohla ještě rychle prohlédnout posledního muže. Znala jej od vidění z útrob pevnost, ale také z onoho dne, kdy v ní prodlévala Sam. Ta bude jistě překvapena, až zjistí, proč zde je. Neznala pohnutky Správce, jen upřímně doufala, že se v tomto případě nedopouští chyby.
"Jsme zde v ústraní této noci, aby se nic nedoneslo jistým členům Rady Observatoře, dokud to nebude nezbytně nutné. Vaše skupinka vyhlíží podivně kdekoliv, krom výčepů, a tam nebývá o nezvané posluchače bohužel nouze.
Jste tu v mé společnosti, neboť jsme se v tichosti a nenápadně rozhodli reagovat na výzvu z dnešního rána, o níž jste, dozajista, většinou již slyšeli. Bylo mi řečeno, že mám co do činění s nejloajálnějšími vojáky Observatoře. Na to, co to znamená ve skutečnosti, si velmi ráda počkám z úst jiných.
Váš úkol je prostý. Činit potíže, bojovat, posilovat morálku našich vojáků svými úspěchy. Tentokrát ale ne za Observatoř nebo Radní. Máte-li v těchto ohledech ve hře jakoukoliv přísahu, jste jí okamžitě zproštěni."
Zjevně touto poznámkou způsobila pořádné zmatení v řadách zejména vojáků z povolání. Ti se na ni poočku s překvapením dívali a čekali, jak to zdůvodní. Nenechala je čekat dlouho.
"Máme zprávy o tom, že Stín nezahálí v přípravách na otevřenou válku. Vy jste první obrana. Od nynějška bojujete pouze za královskou korunu a podléháte v jednání pouze příkazům Dvořanů Krále. Stanete se novou družinou Stínových lovců. Ve starém světě, odkud jsme my - Dvořané - přišli sem, ten název nenechal chladným nikoho, kdo se opovážil provozovat černé rituály, strašit či ohrožovat obyčejné obyvatele, nebo vést nadpřirozenou válku s jinými silami. Nezbývá než doufat, že i zde bude toto jméno znít zanedlouho pouze šeptem. Nezaštítí vás žádné dokumenty, nemůžeme riskovat prozrazení nebo jejich zneužití v rukou nepřítele. Budete známi pouze svými činy."
Hodila poslednímu ze zkoumaných lidí naditý váček s penězi. "Váš první žold. Oba dva kapitáni budou zpraveni o místě setkání, které máte uvedeno na lístku uvnitř. Potkáte-li Dvořany do té doby, přestože to není pravděpodobné, neboť cestují rychle, přidáte se k nim a přesvědčíte je, aby na to místo zavítali."
Nasedla znovu na svého koně vypůjčeného z městských maštalí, když se žena jako mluvčí opět ohradila: "Ale pokud s nimi zrovna v tu chvíli nebude čaroděj, jak je poznáme? Při vší úctě nejlepší popis, co jsem v Observatoři zaslechla si nebyl jist ani v počtu lidí - jednou se mluvilo o muži s ženou a vlkem, podruhé o muži a dvou ženách. Nikdo si není jist, jaké jsou vůbec rasy! To nezní zrovna pochopitelně."
Kera se pobaveně usmála. "Už jsem se obávala, že se mne nikdo z vás nezeptá," odmlčela se na strategickou chvilku, aby pokývla směrem ke svým strážím. "Někteří z vás se už minimálně s jedním z nich setkali."
"Ten chlapec - stopař, který pobýval na Observatoři krátce, leč hlučně, před pár dny," pochopil rytíř, který tehdy Sam hlídal v pokoji přes noc.
Šermíř vyskočil na nohy, jako by jej píchla do pozadí vosa. "Cože?! Ten malý darebák z arény s míšenou krví?!" téměř vykřikl. Většina ze skupina náhle prozřela. Někteří se váhavě rozesmáli.
"Nebylo to dítě, vojáku. Nešlo o stopaře, dokonce to nebyl ani chlapec. Půlelf? Dalo by se to říct, možná. Či spíš bych to, co jste viděli, nazvala půlelfkou. Setkali jste se totiž s dospělou ženou. Říká si Sam, a je to naše kapitánka, svého času. Nyní je známa jako Vykladačka krále. S ní cestuje, pokud je mi známo, ještě elf a vlčí Strážkyně, takže se můžete setkat se ženou i vlkem.
Jejich počtem se nenechte zmást. Ti tři jsou nebezpečnější, než cokoliv, s čím jste se doposud setkali. Včetně lítých saní a tlup Grizmů. Snažte se je moc nenaštvat," doporučila s poměrně vážným výrazem, než popohnala koně do noční tmy.
"Co tím myslela, snažit se je nenaštvat?" zopakovala žena zvědavě.
Jeden z Nerianových rytířů se ozval: "Ta Vykladačka… Po Observatoři se šuškalo, že to ona ve skutečnosti cestovala s námi a těmi Seveřany. Na vlastní oči jsem viděl, jak krájí Grizmy jednoho po druhém tak snadno jako změklé máslo."
Druhý jen přisvědčil: "Ještě nikdy jsem neviděl nikoho bít se tak zuřivě, tak rychle reagovat na jakýkoliv pohyb v okolí. A tehdá s ní žádný elf ani vlk nebyli."
Instruktor z Arény s povzdychem přikývl: "Zřejmě se bude jednat pořád o jednu a tu samou osobu. Je vidět, že mnozí z našich rytířů pro ni mají slabost," rýpl si do předchozích mluvčích a sjel je kritickým zrakem.
Jeden z nich mu odpověděl zamračením. "Já vím jedno. Kdybychom ty stvůry potkali v lese bez ní a těch tupých barbarů, nikdo z nás by se odtamtud nikdá nedostal živej. A to si vzpomínám, že ten severskej námořník kecal něco o tom, že je po hodně těžkým zranění. Takže, jestli to potřebuješ potvrdit znova - my všichni, co jsme tam byli, nejlepší z Nerianových rytířů, jsme si skoro nadělali do gatí, pokud to bylo ještě fyzicky možný. Hodně nás tam zařvalo. A ona ani nehnula brvou nad těma šílenejma bestiema a vysekala nás z toho - doslova. Dlužím jí život, takže pokud to bude nutný, vytáhnu na Hrad, i kdybych s tou ženskou měl jít sám a plazit se po břiše."
"Sám ne," poklepal mu na rameno druhý z mužů. "Jsme na tom stejně. A kapitánovi zatraceně leží v hlavě, takže půjde taky. Darion je stejný blázen a jestli u toho bude čaroděj, tak to bude stát určitě za to."
Trpaslík nespokojeně zabručel: "Čáry, kouzla, elfové, vlci a skrčci, kteří jsou převlečený ženský. To jsou mi teda rozkazy."
Zbytek noci proběhl překvapivě v klidu a tíživém mlčení, než za úsvitu vyrazili k hostinci "Na Ztracence". Žena si pohrdlivě odfrkla, když jeden z vojáků zmateně přečetl název místa setkání. "Největší pajzl svobodného severu. Tam by se ztratila i armáda skřetů jako nic, kdyby měli čím zaplatit."
Zjevně byli spolu s trpaslíkem jediní, kteří místo kdy navštívili. Vzdychla si nad neznalostí svých nedobrovolných společníků a pustila se v čele malé skupiny na pochod.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář