Jdi na obsah Jdi na menu

STANDARDY PLEMEN ZASTOUPENÝCH V NAŠÍ ZKO

 

 

Zde si můžete přečíst standardy plemen zastoupených v naší ZKO

 

NĚMECKÝ OVČÁK

F.C.I. - Standard Nr. 166 / 30.08.91 / D
 
Země původu:          Německo
 
Klasifikace FCI:        Skupina I - ovčáci
                                  sekce 1 - ovčáci se zkouškou z výkonu
 
Použití:   všestranný pracovní, ovčácký a služební pes
 
Krátký historický přehled: Podle úředních ustanovení spolku Verein für Deutsche Schäferhunce e.V. (spolek pro německé ovčáky) se sídlem v Augsburgu ve VDH (Verband für das Deutsche Hundewesen), která ho stanoví jako zakladatelský spolek pro plemeno německý ovčák za spolek zodpovědný za standard plemene, byl standard stanoven, přepracován a katalogizován na první členské schůzi ve Frankfurtu nad Mohanem dne
20. září 1899 podle návrhů A. Mayera a von Stephanizte a doplňků VI. členské schůze konané dne 28. července 1901, XXIII. členské schůze v Kolíně nad Rýnem dne 17. září 1909, zasedání předsednictva a chovatelské rady ve Wiesbadenu dne 5. září 1930 a zasedání chovatelské rady a předsednictva dne 25. března 1961 v rámci zasedání WUSV (Welt-Union der Vereine für Deutsche Schäferhunde - Světové unie spolků pro německé ovčáky), zasedání WUSV dne 30. srpna 1976 a pravomocně schválen předsednictvem a radou ve dnech
23.-24. března 1991. Německý ovčák, s jehož plánovitým chovem se začalo v roce 1899 po založení Spolku pro německé ovčáky (SV) byl vyšlechtěn ze středoněmeckého a jihoněmeckého rázu ovčáckých psů, které tehdy existovaly, s konečným cílem získat služebního psa s vlohami pro velké výkony. K dosažení tohoto cíle byl vypracován standard plemene německý ovčák, který se vztahuje nejen k tělesným vlastnostem, ale i k povahovým a charakterovým vlastnostem.
 
Celkový vzhled psa: Německý ovčák je pes střední velikosti, poněkud obdélníkového formátu, silný a dobře osvalený. Kosti jsou suché a je celkově pevné konstituce.
 
Velikost / váha:
psi:    výška v kohoutku  60 - 65 cm
          váha  30 - 40 kg
feny:  výška v kohoutku  55 - 60 cm
          váha   22 - 32 kg
 
POVAHA: Německý ovčák musí být povahově vyrovnaný, pevných nervů, sebevědomý, absolutně přirozený (s výjimkou vydráždění), zcela dobromyslný, ale pozorný a ovladatelný. Musí mít odvahu, bojovnost a tvrdost, aby byl vhodný jako doprovodný, strážní, služební, pastevecký pes a pes k obraně.
 
 
 
                LABRADORSKÝ RETRÍVR
 
F.C.I. - Standard Nr.  122c / 29.01.1999
 
Země původu:       Velká Británie - Skotsko
 
Zařazení FCI:        skupina VIII - retrívři, slídiči a vodní psi
                              sekce retrívři
                              s pracovní zkouškou
 
Použití:                 lovecký, služební pes, polní závodník a společník
 
Krátký historický přehled:  Předkem labradorských retrívrů je pravděpodobně novofoundlandský pes. Název retrívr však vznikl mnohem dříve, než existovalo plemeno tetrívr. Byli to všichni lovečtí psi, kteří aportovali ulovenou zvěr. Na New Foundlandu žily dva typy psů, velcí a silní novofoundlandští psi s dlouhou srstí a malí novofoundlanští psi, nazývaní též labradorští psi. Tito menší psi měli krátkou srst a byli používáni rybáři k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody. Jejich vynikající schopnost aportování zaujala anglické lovce. Proto začali oba tyto typy těchto psů přicházet do Anglie od roku 1800. V roce 1885 dovoz psů téměř ustal, neboň na Nex Foundlandu byl vydán zákon, který prakticky zakazoval chov psů. V roce 1895 byl v Anglii vydán zákon o karanténě, a od té doby již nebyl možný žádný dovoz chovných jedinců z New Foundlandu do Anglie. Výsledkem bylo, že angličtí chovatelé byli nuceni začít se šlechtěním plemen a začaly se tvořit různé variety retrívrů. Název labradorský retrívr je používán od roku 1839, Ve druhé polovině 19. století lze hovořit  čistokrevném chovu, chovatelé si vedli přesné záznamy o svých chovech a zachovávali přísně čisté chovné linie. Ačkoliv se ve vrzích objevovala i žlutá a hnědá štěňata, byli stále upřednostňování černí psi. To se změnilo až po první světové válce, kdy byli vystavováni i žlutí psi a později i psi hnědí.
 
Celkový vzhled:  Labrador je silně stavěný, s krátkými bedry a velmi aktivní pes; s širokou mozkovnou; širokým a hlubokým hrudníkem a dobře klenutými žebry, široký a silný v bedrech a pánevních končetinách.

Velikost / váha:
psi:        56 - 57 cm
feny:      54 - 56 cm
Labradorský retrívr váží v rozmezí 25 - 34 kg. Standard FCI hmotnost neuvádí).
 
POVAHA:  Labrador je povahou veselý, velmi čilý a živý pes. Má vynikající čich, měkká ústa a je velice horlivým milovníkem vody. Je přizpůsobivým, oddaným a věrným společníkem. Je velmi inteligentní, horlivý a poslušný, se silnou vůli vás potěšit. Je od přírody vlídný a přátelský, bez známek útočnosti nebo nepatřičné plachosti.
 
 

 SLOVENSKÝ ČUVAČ

F.C.I. - Standard č. 142/04.06.1996 / D
 
Země původu:   Slovensko
 
Zařazení FCI:    skupina 1 - ovčáčtí a honáčtí psi
                        (kromě švýcarských salašnických psů)
                         sekce 1 - ovčáci
                         bez pracovní zkoušky
 
Použití: Skupina plemen bílých horských psů je zřejmě odvozena od vlků arktického typu, jejichž zbytky se po době ledové zachovaly v hornatých oblastech Evropy - na severních svazích Kavkazu, na Balkáně, zvláště v Rodopách, v Karpatech, a zvláště v Tatrách, na severních svazích Abruz a Alp a konečně v Pyrenejích. V těchto chladných a vlhkých oblastech se uvedený typ horských psů vyvíjel v souladu s tamní reliktní faunou a flórou. Podobné lokality nalezl švédský výzkumník Wahlenber také ve Skandinávii. Souvislost se severskými domácími zvířaty může být vysledována např. také v Tatrách a v Karpatech u huculského koně, jemuž je podobný gudbrandstalský kůň. Obdobně je severskou analogií tatranského čuvače pomořanský ovčák. Slovenské salašnictví má dlouhou tradici. Tatranský čuvač, spolu s horskými ovcemi, huculským koněm a typickými obyvateli hor tvoří základní předpoklady pro využití pastvin pro chov dobytka. Slovenští horalé patřili z velké části ke svobodnému lidu, nepodléhali středověké robotní povinnosti, strážili zemské hranice a odváděli daně v ovčím sýru. Jejich instituce se nazývala "valašský opasek" a jejím sídlem byly až do zrušení roboty Košice. Její členové vykonávali svoji službu na horských pastvinách vždy se svými typickými psy, hlídacími psy z Tater, a vždy s nimi byli také zobrazováni. Tatranský čuvač se osvědčil jako dobrý ochránce, hlídač a průvodce, stejně jako ovčácký pastevecký pes, také jako hlídač dobytka, drůbeže i jiných domácích zvířat, i při hlídání stavení. Lázeňští hosté, kteří přicházeli na salaše koupit sýr a jiné výrobky, si zamilovali štěňata s hustou srstí, kupovali je a tato rasa začala tak být chována i v nížinách, kde byla díky svému neobvyklému vzhledu nezřídka považována za luxusní plemeno. Na polské straně Tater, kde bylo chováno podobné plemeno horských psů, se obzvlášť silní psi lidově nazývali "liptovani", což ukazuje na slovenský původ. Tak je také topograficky ohraničena oblast chovu bílých tatranských čuvačů. Ústřední kniha tatranských čuvačů v Českloslovensku byla založena ve 30. letech 20. století profesorem Antonínem Hrůzou z brněnské veterinární vysoké školy.Výchozí materiál pocházel z okolí Liptovské lužné, Kokavy a Východné v Tatrách a z okolí Rachova v Karpatech. První chovatelská stanice nesla jméno "Ze zlaté studny" a byla založena ve Svitavách uBrna Karpatský chov pocházel ze stanice "Z Hoverly." Od té doby byly pořádány výstavy, posuzování a soutěže, a to ve všech oblastech republiky. Další krevní linie pak pocházejí z Liptovské Holé, Velkého Choce, Zakopaného, Martina, Jedlové a Jeseníků. Nejrozšířenější linie jsou Topas, Uran, Simba, Hrdos, Ibro, Cuvo, Budnas, Dinar, Samko, bojar, Olaf.
 
Celkový vzhled: plemenné znaky tatranského čuvače odpovídají typu horského psa pevné konstituce, mohutné stavby, silné kostry a husté bílé srsti. Má živý temperament a je ostražitý, neohrožený a bystrý. Po staletí se přizpůsoboval drsnému klimatu slovenských hor, zejména Tater. Tělo je mírně obdélníkového formátu a spočívá na silných, poměrně dlouhých nohách. Jméno plmene vychází z jeho bystrosti a ostražitosti - slovenské slovo "čuvat" znamená "slyšet."
 
Velikost / váha:
psi          výška v kohoutku 62 - 70 cm
              váha 36 - 44 kg
feny        výška v kohoutku 59 - 65 cm
              váha 31 - 37 kg
 
POVAHA:  je neobyčeně věrný a srdnatý, vždy připravený postavit se jakékoliv škodné, i mědvědu či vlku. Aby jej bylo možno i v noci odlišit od škodících zvířat, byl podle prastaré tradice chován jen v bílé barvě.
 
 

ZLATÝ RETRÍVR

F.C.I. - Standard č. 111 / 29.01.1999 / GB
 
Země původu:       Velká Británie
 
Klasifikace FCI:    Skupina VIII. retrívři, slidiči, vodní psi
                            Sekce 1 retřívři
                            S pracovní zkouškou
 
Použití:               původně - aportér zvěře a přinašeč ptactva
                           dnes - polní závodník, hlídač, vodič, záchranářský
                           pes a společník
 
Krátký historický přehled: První, žlutý pár retrívrů, vlastnil lord Tweedmounth, který měl velký zájem o lov a tak se v roce 1850 jeho pozornost obrátila na středně velké druhy žlutých retrívrů. Oplývali ohromnou odvahou, silou, bystrostí, temperamentem a výborným čichem. Prvního žlutého retrívra zakoupil v roce 1865 v Brightonu, nesl jméno Nous (což znamená moudrost) a svou stavbou těla se velmi podobal současnému zlatému retrívrovi. Zakladatelkou chovu se stala fenka tweedského vodního španěla jménem Belle. Prvním vystavovatelem plemene byl lord Harcourt, který byl významnou postavou v raných letech "zlatých" psů. V roce 1913 došlo k ustanovení Klubu zlatých retrívrů, na němž se významně podílela paní Charlesworthová. Neúnavně propagovala toto plemeno jako nejschopnějšího loveckého psa. V témže roce byl uznán Kennel klubem.  Během 20. století se stalo plemeno velmi moderní a jeho chov byl dynamicky rozšiřován. V mnoha státech světa musí retrívři před zařazením do chovu prokazovat lovecké vlastnosti.
Celkový vzhled: Symetrický, vyvážený, aktivní, výkonný, s vyváženým pohybem, spolehlivý, s laskavým výrazem.
 
Velikost / váha:
psi        výška v kohoutku 56 - 61 cm
feny      výška v kohoutku 51 - 56 cm
 
váha v rozmezí 27 - 30 kg (standard FCI hmotnost plemene neuvádí)
 
POVAHA:  Zlatý retrívr je poslušný a inteligentní pes, kterému je dána přirozená schopnost pracovat. Je laskavý, přátelský, důvěřivý i sebejistý. Zároveň však také citlivý, ostražitý a snadlo cvičitelný. Velice trpělivé je také k dětem. Bývá velmi atraktivním a přitažlivým společníkem.
 
 

 WEST HIGHLAND WHITE TERRIÉR

F.C.I. - Standard č. 85/20.01.1998
 
Země původu:       Velká Británie
 
Klasifikace FCI:     skupina III - teriéři
                             sekce 2 - malí teriéři
 
Použití:                 převážně rodinný pes, ve vzácných případech je
                             využíván k lovu
 
Krátký historický přehled: Westík pochází ze Skotska, přesněji z vysočiny na severu země (Highlands). Typycká obrázkem této oblasti jsou skalnatá pobřeží. V chudé kamenité krajině se rozkládají močály, podnebí je drsné, deštivé, s buřlivými větry. V rašeliništích, vřesovištích a lesích žijí srnci, zajíci a koroptve, tato zvířata jsou bohatou potravou pro dravou zvěř. Úkolem westíka, respektive jeho předků, bylo tuto dravou zvěř lovit. K vypuzení lišek a jezevců z jejich těžce přípustných nor ve skalách totiž potřebují lovci pomoc malých, odvážých psů. Z anglických pramenů víme, že muži, kteří v 19. století chodili s tmavosrstým předkem dnešního westíka, kejrnteriérem na lov, měli odpor k bílým štěňatům ve vrhu a zabíjeli je. Jednou se však přihodila Colonelu Malcolmovi z Polthallochu nehoda: zastřelil vlastního psa, protože jej kvůli barvě zaměnil s lovenou zvěří. Po této ráně se rozhodl chovat už jen bílé teriéry. Na rozdíl od ostatních chovatelů s ponechával z vrhu jen bílá nebo téměř bílá štěňata a postupnou plemenitbou pak po několika generacích zcela vyloučil ze svého chovu kejrnteriérů tmavé zbarvení. Jeho psi byli pojmenování Poltllachův teriér nebo bílý kejrnteriér a brzy se stali uznávanými, když se ukázalo, že jsou stejně odvážní a úspěšní při lovu jako jejich tmavosrstí předkové. Navíc měli tu výhodu, že díky svému světlému zbarvní byli jasně vidět i za šera nebo za špatného počasí. Název "west highland white terrier" se ujal počátkem 20. století. Skotský Kennel Club klasifikoval plemeno v říjnu 1904, anglický Kennel Club jej uznal v roce 1907. První westíci, kteří byli předvedeni koncem 19. století na výstavách ve Velké Británii, byli poznamenáni i stopami po boji, které utržili při lovu. FNebylo to však hodnoceno jeko nevýhoda, nýbrž naopak jako znamení velké odvahy a dobrých loveckých schopností. Ačkoliv byl westík i nadále ceněn jako lovecký pes, získal v průběhu času větší význam jako přátelský domácí společník.
 
Velikost / váha:
výška v kohoutku          28 cm
váha                           7 - 10 kg
 
POVAHA: Živý, nezbedný, zábavný pes, sebevědomý. Proslavil se reklamou skotské whisky. Výborně se cítí mezi lidmi i zvířaty, miluje děti. Pranice a nesmělost pro toto plemeno není charakteristické. Dobře se přizpůsobuje městskému a předměstskému životu, může žít v domě i na dvoře.
 
          

BORDER KOLIE 

 
F.C.I. - Standard č. 297/08.09.1988
 
Země původu:          Velká Británie
 
Klasifikace FCI:        Ovčáci a honáčtí psi
                                      sekce 1 - ovčáci
 
Krátký historický přehled:  Border kolie je v současné době jedním z mála plemen, které se i v současnosti využívají jako pastýřské plemeno. Na skotských pastvách, kde ovce tráví větší část roku, musí pastýřský pes po celý den běhat kolem stáda. Jeho hlavním úkolem tedy bylo běhat kolem stáda a měnit při tom neustále místo jeho pastvy. Naháněl stádo nejen na stříhání, ale také do místa jeho úkrytu. Border kolie byla pro tuto pastýřskou práci nenahraditelná. Plemeno bylo vyšlechtěnov horských podmínkách. Border kolie využívají při pastvě unikátní taktiku. Stádo jakoby řídí svým pohledem, který na ovce působí téměř jako hypnóza. Pes se často skrčí, přičapne a simuluje to, že na ovci hodlá skočit. A toto mu zároveň s jeho hypnotickým pohledem přidává hrozivý vzhled. Stále na ovce upřeně hledí a nutí je jít ve směru, který je potřeba. Border kolie běhá jako vítr, v jediném okamžiku dokáže unikátně zcela změnit směr. Ovce před psem sice nemají přímo strach, ale obrovsky na ně působí silou svojí autority. Neexistuje důvěryhodný údaj, kolik plemen bylo během staletí do jeho vývoje zaintegrováno. Jaká byla plemena, můžeme pouze předpokládat z jeho genetických rysů. Předpokládá se, že prapůvodním předkem plemena byla kolie z jižní části Skotska, kteréžto území hraničilo s Anglií. Ve jménu tohoto pejska z těchto dob zůstalo na památku slovo "border", což v angličtině znamená hranice.
 Border kolie je plemeno, které převzalo od svých předků jejich nejlepší vlastnosti, a to lovecké, hlídací i pastýřské, což z něho udělalo jedno z nejlepších pastýřských psů na světě. Border kolie je plemeno, jehož selekce se prováděla podle jeho chování, tzn. podle jeho užitečnosti. Plemeno si až do dnešní doby zachovává všechny přijaté vlastnosti od svých předků, ale vzhledem se nepodobá ani jednomu z nich. Je to překrásný pastýřský pes, který vyniká zvláště ve psích závodech. Do bytu se hodí, avšak jen pokud vydržíte jeho superaktivitu.
Border kolie je pes s vysokou úrovní intelektu. Musel často dávat rozutíkané stádo dohromady, spoléhal se pouze na vlastní schopnosti a bystře přijímal náhlá řešení podle momentální situace, což z něho postupem času udělalo bystrého a nezávislého psa. Nepotřebuje již vůbec pomoc pastýře - člověka. Vrozený instinkt k pastvě je nezničitelný. Je schopen pást vše, co se jen hýbe - ať už to jsou kachny, ovce, kočky, auta nebo děti. Potřebuje stále něco dělat, aby dal průchod své energii. Je využíván nejen jako pastýřský pes, ale také jako vyníkající závodník v agility, fly-boll a v frisbee, v nichž často vítězí. Bude dobrým společníkem v rukách zkušeného majitele, který pejskovi umožní pro něho tolik důležitou aktivitu a správnou péči, což ještě zaštítí svojí láskou. V rukách nezkušeného majitele se pes může stát nervózním a snadno podřážděným. Chovatel při prodeji border kolie by měl novému majiteli připomenout, že nesnese uzavřený prostor. Je to výborný hlídač, má rád svoji rodinu a jejich kamarády, je velmi chytrý a oddaný společník. O děti bude oddaně pečovat.
 
Velikost / váha:
psi      výška v kohoutku   47,5 až  55 cm   (ideálně 53 cm)         
feny     výška v kohoutku   45 až 53,5 cm
 
váha    rozmezí 13,5 až 22,5 kg    
        
 POVAHA: Border kolie je živý, velmi pozorný, rychlý, vytrvalý, chytrý, věrný a obratný pes. Mírný a přátelský je k lidem i ke zvířatům. Svému pánovi je mimořádně oddán, takřka neustále ho fixuje pohledem a reaguje na sebemenší podnět z jeho strany. Patří k nejinteligentnějším psům vůbec, učí se s velkou chutí a prací je doslova posedlý. Je nejen vynikajícím pastýřem a hlídačem, ale také věrným přítelem. Dobře se cítí mezi dětmi. Ochotně plní jakékoliv příkazy zadané člověkem, avšak život ve městě mu příliš nevyhovuje, neboť miluje svobodný pohyb.
                                 

NĚMECKÝ BOXER

F.C.I. - Standard Nr. 144 / 02.04.2001 / D
 
Země původu:          Německo
 
Klasifikace FCI:        Skupina 2 - pinčové a knírači, molosská plemena,                                                           švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
                                 sekce 2.1 - molosská plemena - dogovití psi
                                 se zkouškou z výkonu
 
Použití:   společenský, služební pes a obranář
 
Krátký historický přehled:  Za bezprostředního předka boxerů se pokládá malý, takzvaný brabantský býkohryz. Jeho úlohou bylo uchopit zvěř štvanou psy a přidržet ji do příchodu lovce, který ji skolil. Proto musel mít pes co nejširší tlamu s široce postavenými zuby, aby se mohl důkladně zakousnout a aby mohl zvěř také dobře přidržet. Býkohryzové, kteří nesli tyto znaky, byli pro svoji úlohu nejvhodnější, a proto je majitelé také použili k chovu, který se dříve orientoval především podle činnosti a účelu použití psa. Díky tomu docházelo k chovatelské selekci, jež přinesla psa se širokou tlamou a vyhrnutým čenichem.
 
Celkový vzhled:  Boxer je středně velký, hladkosrstý, podsaditý pes krátké a kvadratické stavby těla a silných kostí. Jeho osvalení je suché, silně vyvinuté a plasticky vystupující. Jeho pohyb je živý, plný síly a ušlechtilosti. Boxer nesmí být nemotorný ani těžkopádný, nesmí být ani příliš lehký nebo chrtovitý.

Velikost / váha:
psi:        výška v kohoutku 57 - 63 cm
             váha nad 30 kg (zhruba při kohoutkové výšce 60 cm)
 
feny:      výška v kohoutku 53 - 59 cm
              váha nad 25 kg (zhruba při kohoutkové výšce 56 cm)             
          
POVAHA:  Boxer je pes pevných nervů, sebevědomý, klidný a vyrovnaný. Jeho povaha je mimořádně důležitá a je třeba ji věnovat starostlivou péči. Jeho příchylnost a věrnost pánovi a celé jeho rodině, jeho ostražitost a neohrožená odvaha při obraně osobo a majetku jsou odedávna příslovečné. V rodině je nezáludný a otevřený, ale vůči cizím je nedůvěřivý, veselý a přátelský ve hře, ale nebojácný, jde-li do tuhého. Snadno se vychovává díky své ochotě se podřídit, díky své energii a odvaze, své přirozené ostrosti a výborného čichu. Díky své nenáročnosti a čistotnosti je současně příjemným a cenným partnerem pro rodinu, ale současně také výborným obranářem, společenským nebo služebním psem. Jeho povaha je čestná, bez falši a lstivosti, a to platí i do vyššího věku.

 

HOVAWART

F.C.I. - Standard Nr. 190 / 25.09.1998 / GB
 
Země původu:          Německo
 
Klasifikace FCI:        Skupina 2 - pinčové a knírači, molosská plemena,                                                           švýcarští salašničtí psi a jiná plemena
                                 sekce 2. - molosská plemena horského typu
                                 se zkouškou z výkonu
 
Použití:   pracovní pes
 
Krátký historický přehled: Hovawart je velmi staré německé pracovní plemeno. Jméno plemene pochází ze staré němčiny (středoněmčiny): "Howa" znamená dvůr a "wart" je výraz pro hlídače. Od roku 1922 bylo obnoveno šlechtění hovawarta, bylo využito psů podobného typu, který byl chován na místních farmách. V raných dobách šlechtění byli hovawarti kříženi s německými ovčáky, novofoundlanskými psy, leonbergery, a dalšími plemeny. Díky pečlivému přístupu k výběru psů ke šlechtění byl uchován původní pracovní typ psa. 
V zemi původu hovawarta byla věnována značná pozornost výběru psů s ohledem na jejich zdraví. Zejména výskyt dysplazie kyčelního kloubu byl snížen na minimum díky desítkám let výběru psů bez tohoto nežádoucího znaku. Lze předpokládat, že všechny kluby chovatelů hovawarta v ostatních zemích se rovněž zaměřily na sledování tohoto primárního cíle.
 
Celkový vzhled: Hovawart je silný, středně velký pes poněkud prodlouženého rámce, dlouhosrstý, využívaný jako pracovní plemeno. Pohlavní dimorfismus je velice výrazný, zejména ve tvaru hlavy a ve stavbě těla.
 
Velikost / váha:
psi:        výška v kohoutku 67 - 70 cm
           
feny:      výška v kohoutku 58 - 65 cm
 
POVAHA: Uznávaný pracovní pes se širokou škálou využití. Pes milé a vyrovnané povahy, s výrazným protektivním a bojovým instinktem. Je sebevědomý, dokáže dobře snášet stresové situace, středně temperamentní a má velmi dobrý čich. Vyvážené tělesné proporce a oddanost k rodině jej spolu s jeho povahou a schopnostmi předurčují jako vynikajícího společníka. hlídače, ochránce, také však ke stopování a záchranářským činnostem.
 
 

BELGICKÝ OVČÁK  (mallinois)

F.C.I. - Standard Nr. 15 / 22.06.2001 / F
 
Klasifikace FCI:        Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí (kromě psů                                                                   švýcarských salašnických)    
                                 Sekce 1 - Ovčáci
                                 S pracovní zkouškou
 
Použití:   původně pes ovčácký, dnes pes pracovní (hlídač, obranář, stopař),                všestranný, stejně jako rodinný pes
 
Krátký historický přehled: V devatenáctém století bylo v Belgii množství psů hlídajících stáda, jejichž typ i barva srsti byly značně rozdílné. Aby se do tohoto stavu vnesl určitý řád, náruživí milovníci psů se sdružili a nechali se přesvědčit profesorem A. Reulem z Veterinární školy v Cureghemu, kterého lze považovat za skutečného průkopníka a zakladatele tohoto plemene.
Plemeno se tvořilo oficiálně v letech 1891 až 1897. Dne 29. září 1891 vznikl v Bruselu "Klub belgického ovčáka" a ve stejném roce (15.listopadu) profesor A. Reul zorganizoval v Cureghemu setkání 117 psů, což pomohlo písemně podchytit základní stav, a byl proveden výběr nejlepších jedinců. V dalších letech začala skutečná selekce, jež využívala k chovu jen několik málo jedinců.
Dne 3.dubna 1892 sepsal Klub belgického ovčáka první velmi podrobný standard plemene. Tento standard definoval plemeno se třemi možnými variantami srsti. Belgický ovčák však přesto zůstával plemenem prostých lidí, a proto nijak zvlášť nestoupl jeho věhlas. První belgičtí ovčáci byli zaregistrováni v plemenné knize belgického kynologického svazu Société Royale Saint-Hubert (L.O.S.H.) až v roce 1901.
Během následujících let milovníci belgického ovčáka neúnavně pracovali na sjednocení typu plemene a odstranění jeho nedostatků. Lze říci, že kolem roku 1910 byl typ a povaha belgického ovčáka ustálen. V historii belgického ovčáka docházelo ke mnoha sporům týkajících se různých variet a barev. Na druhé straně nikdy neexistovaly spory týkající se  morfologie (stavby), povahy a pracovní způsobilosti plemene.
 
Celkový vzhled: Belgický ovčák je pes střední velikosti, harmonických proporcí, spojující eleganci a sílu, je středního vzrůstu, jeho svalstvo je suché a pevné, formát kvadratický, je velmi otužilý a schopný odolávat různým výkyvům povětrnostních podmínek, jež jsou v belgickém podnebí tak časté. Díky harmonii tvarů a hrdému nesení hlavy působí belgický ovčák dojmem robustní elegance, která představuje hlavní znak zástupců tohoto ušlechtilého plemene. Belgický ovčák se statisticky posuzuje v přirozeném postoji, bez fyzického kontaktu s vystavovatelem.
 
Velikost / váha:
psi:        výška v kohoutku 62 cm (tolerance o 2 cm méně a o 4 cm více)
             váha cca 25 - 30 kg
 
feny:      výška v kohoutku 58 cm (tolerance o 2 cm méně a o 4 cm více)
              váha cca 20 - 25 kg  
 
POVAHA: Belgický ovčák je pes ostražitý a aktivní, překypující vitalitou a vždy připravený k akci. Má vrozenou schopnost hlídat stáda, spojuje v sobě vzácné kvality nejlepších hlídacích psů. Je vždy připraven bez váhání, houževnatě, úporně a razantně bránit svého pána. Spojuje všechny vynikající kvality ovčáckého psa, hlídače, obranáře a služebního psa. Jeho živý a čilý temperament a smělý charakter bez známek strachu či agresivity musí být jednoznačně patrný z jeho držení těla a ve věrném, hrdém a pozorném výrazu jiskřících očí. V posuzování se vyžaduje klidná a odvážná povaha. 
              

 

 

 

Statistiky

Online: 1
Celkem: 368878
Měsíc: 3572
Den: 117

Portrét