Nostalgie
Nostalgie
Vlny se valí jedna za druhou přímo na útesy
a hrdě s úsměvem na rtech přijímají trest smrti.
Na obloze mraky čarujou a z povzdálí kdesi,
větry při svých žertech točí se a honí, jak zajíce chrti.
Každej chlap si pamatuje, která byla ta první,
z kopce dolů po kamení voda utíká a čas teče.
Z rádia ti Hanka zanotuje až kocour vroucně zavrní
a Honzovi máma v kamnech na cestu buchty peče.
Z venku zaroseným oknem tma se dívá do očí,
chut máš ohromnou, však prišla kríza.
Ve dvou sirku sfouknem, ale ohen znovu naskočí
a na zdi za mnou sleduje vše Mona Líza.
Ona si sako odloží a růžová jí sluší,
dým plazí se po zdi a maluje svý abstrakce.
Do krbu někdo přiloží a přísahám na mou duši,
opravdu nevím, nevím kde se vzal v mé hlavě příběh o Šípkové Růžence.
Samota je stará panna co nervozně na místě furt přešlapuje,
vypráví svou obehranou písen o chlebu a dvou kůrkách.
Pocit z nedělního rána, co za tebe včerejšek si dobře pamatuje,
pojídáš sýr co na vrchu má plísen a v duchu sníš o kyselých okurkách.
Život je vyprahlá země co čeká hladově až ji déšt zalije.
Smrt zase dobře schovaná, ale neboj se i na Tebe se dostane.
Dobro a zlo chová se ke mě jak Romeo a Julie,
kde velká láska předem prohraná padá a nikdy nevstane.
Dávno zapomněl jsi jak to bylo přesně v Breakfest at Tyfany´s,
s jistotou víš jen, že byla tma a držel jsi ji za ruku,
svým dětem radost udělal jsi výletem do krásných míst
a čekáš na ten den až znovu obejmou tě kolem krku.