3.11.2009
Dneska sněžilo.
Třetího listopadu.
Vyšla jsem v půl šesté ven a z nebes se sypaly bílé chundelaté chuchvalce.
Když jsme byli s bráchou malí, říkali jsme, že Ježíšek vymráží ledničku.
Když pršelo, tak vypouštěl vanu.
Když se podíváte k nebi, co vidíte?
(v tomto okamžiku nezáleží na tom, zda sněží, svítí slunce nebo je noc.)
Realisticky zaměřený člověk řekne, že vidí vodu ve skupenství pevném nebo kapalném.
Pesimista, že vidí hnusnej sníh, co studí za košilí, máčí vlasy a ničí konce nohavic do špinavých cucků.
Já vidím bílé sněhové vločky, pocukrované střechy domů a stromy pomalované bílou temperou.
Když se zeptáte, co je za nebem, realista řekne vesmír, sluneční soustava, družice.
Pesimista, že je tam hnusné tmavé neznámo, při kterém zakopáváte o obrubník a šlápete do kaluží břečky z rozpuštěného sněhu.
Já vídím Anděly.
Vidím je a cítím je.
Vím, že tu jsou.
Pokud jsem dle vás blázen, nečtěte dál, je to zbytečné.
Mě nezměníte, mé názory a postoje nikterak neovlivníte.
Ale to jsem odbočila.
Ten sníh mi připomněl Vánoce.
Za chvíli budou.
Těším se na ně.
Ráda bych si užívala adventu, chodila po vánočních trzích, popíjela svařák, kupovala medové cukroví, ozdoby a všelijaké dárky, a vstřebávala tóny koled a vůni mandlí v cukru.
Vyšňořila bych dům vánočními dekoracemi, třpytivými svíčkami a jehličím, zapálila olej s vůni koření a do mísy naskládala ovoce.
Vytvořila bych věnec s velkou lesklou mašlí, skořicí a badyánem a pekla plechy sladkostí s vanilkou.
To všechno bych moc ráda.
Sním o tom.
Třeba to jednou bude.
Třeba to jednou zažiju.
Sním o různých věcech, ale to už jsem kdysi psala.
Neznamená to ovšem, že bych nebyla šťastná, jak by se někdo mohl domnívat.
Jsem šťastná, pouze sním.
Každý o něčem sní.
Někdo o drahém autě nebo exotické dovolené s all - inclusive.
Já o zdánlivě obyčejných věcech..