2.3.2010
Dospěla jsem.
Nechci si převelice fandit, jen chci říct, že se cítím dospělejší než ostatní v mým věku.
Možná je to daný povahou, možná pohledem na svět a jeho vnímáním.
Každopádně jsem ráda za to, jak to je.
Nechci říkat, že jsem zapšklá dvacetiletá šprtka, co nemá smysl pro srandu a volnej čas tráví ve studovně.
Jsem pravej opak, ale všechno kolem vnímám intenzivnějc.
Maličkosti. Drobnosti.
Dokážu rozeznat vážnou věc od legrácky, dokážu se smát dvě hodiny v kuse a dělat ksichty na všechny světový strany, a vteřinu na to se dokážu vcítit do role dospěláka, vyžaduje-li to situace.
Teprve teď si uvědomuju věci, který jsem dřív nechápala.
Přijímám věci, který jsem dřív odsuzovala.
Chápu lidi a jejich chování, což jsem dřív nedokázala.
Teprve teď si uvědomuju, kolik toho pro mě určití lidé udělali, a kteří se na mě vykašlali.
Kterejm jsem byla ukradená a kterejm na mě záleželo.
Chci spravedlnost.
Oplatit všem to, co udělali oni pro mě.
Zaslouží si to.
Někdo mi pomohl, někdo mi ublížil.
Ale každému to do posledního kousíčku vrátím.
Život na mě neustále zkouší experimenty, testy na živém mase, syrové duši.
Hází mi pod nohy klacky, klade překážky přes cestu.
Ale já se nevzdávám. Nikdy.
Jsem trpělivá, mám silnou vůli, jsem optimistická..