JE TO BANDA NEZODPOVĚDNÝCH HOCHŠTAPLERŮ!
/28. ledna 2010 – Jiří B a ť a /
Nevím, zda mám iniciativě předsedy poslanecké sněmovny Miloslavu Vlčkovi tleskat, nebo si obrazně ťukat na čelo. Na jedné straně bych mohl M. Vlčkovi poklepat na rameno a oblažit jej slovy : „Mílo, jsi fešák (machr, kanon, kádr, třída, špica a nevím čím podobným přirovnáním coby pozitivního reka)“, na druhé straně ale stejně upřímně mu naznačit: „Mílo, ty jsi se zbláznil? Copak nevíš, s kým máš tu čest? To jsi tak naivní, že si myslíš, že si kapři vypustí rybník?“ No chtělo by se říci, že to bylo od M. Vlčka naivní, ale nebylo. Není sice první, který se „odvážil“ zčeřit poklidnou hladinu sněmovního rybníka , leč dopadl stejně jako ti předchozí a také to upřímně doznal. Kde není čest, není ani morálka. Nevím, zda to kdy kdo řekl přede mnou, ale já jsem přesvědčen, že většina poslanců (těm výjimkám budiž čest a sláva, i když jich bude asi na prsty jedné ruky) nejsou čestní, tím méně morální a charakterní. Což tak nějak koresponduje (ne-li potvrzuje) s výsledky STEMu ze začátku tohoto měsíce. Odpovědi na čtyři otázky, položené necelým dvěma tisícům respondentů starších 18 let zcela jasně vykazují morální profil a stav našich politiků a politiky samotné. Výsledky jsou však o to horší, že otázky byly kladeny jako srovnávací test s politiky a politikou za komunistického režimu. Pro dokreslení je uvádím základní otázku:
Myslíte si, že vedoucí představitelé politiky
a) jsou dnes na vyšší odborné úrovni než představitelé režimu před rokem 1989?
b) jsou dnes na vyšší morální úrovni než představitelé režimu před rokem 1989?
c) mají dnes méně výsad, výhod, privilegií než bývalí komunističtí funkcionáři?
d) dostatečně dbají ve svém rozhodování na veřejné mínění?
Jen stručně:
Naprostá většina veřejnosti (84 %) si myslí, že výsady, výhody a privilegia, spojené s výkonem špičkových politických funkcí, se příliš neliší od toho, na co byli lidé zvyklí u bývalých komunistických funkcionářů před rokem 1989.
Většina lidí (77 %) má také za to, že současná vláda a vedoucí političtí představitelé ignorují při svém rozhodování názory lidí, resp. že dostatečně nedbají na veřejné mínění
O tom, že jsou na vyšší odborné úrovni než jejich komunističtí předchůdci, je přesvědčena jen polovina lidí (52 %).
Pouze pětina lidí si myslí, že jsou čestnější a poctivější než představitelé minulého režimu, a dvě pětiny populace (40 %) takovou myšlenku dokonce rezolutně odmítají.Tolik fakta STEM. Dovoluji si jen poznamenat, že tyto výsledky jsou velmi kulantně specifikovány.
Přeneseno do atmosféry, kterou vyvolal Miloslav Vlček svými návrhy na zefektivnění činnosti sněmovny a práce samotných poslanců, resp. na sankcionalizaci absence poslanců při neúčasti na jednáních PS jsou procentní čísla průzkumu veřejného mínění STEM zcela vypovídající a odpovídají nezkresleně o současné situaci a stavu politické scény v ČR.
Jan Čulík se ve svém článku „Fiasko české demokracie po dvaceti letech“ sice na jednom místě konstatuje zdrcující skutečnost, neboť podle něj si čeští politikové dali strašnou vizitku, na jiném místě se iniciativně snaží zobjektivizovat příčiny tohoto neutěšeného stavu politické scény a podsouvá jisté názory o nedostatečném vnímání, chápání občanů (myšleno respondentů a ostatních, na průzkumu nezúčastněných, ale stejného názoru) ve vidění komunistického režimu ve všech, hlavně těch strašných podobách, jak se nám je pan Čulík snaží „faktograficky“ dokazovat. Jako na příklad: smrt Pavla Vonky znamená, že všichni do jednoho, bez výjimky, kdo byl komunista, má na rukou krev. Podle pana Čulíka to jsou fakta. Fakt je však pouze skutečnost, že P. Vonka zemřel za svůj názor, svoje postoje,myšlenky a činnost, která byla pro některé komunistické funkcionáře trestuhodná až tak, že byl P.Vonka odsouzen .Stalo se a není pro to žádné ospravedlnění. Neznamená to však, že každý člen KSČ s tímto rozhodnutím byl ztotožněn, že s tím souhlasil, notabene že z toho důvodu má krev na svých rukou. Pan Čulík v některých případech vidí příliš černobíle, není ochoten či dokonce ani nechce přijmout jakékoliv jiné, povětšinové vidění a chápání občanů a jejich fakta jen proto, že podle něj to bylo „hnusné“. Staví tím sebe a jemu blízké do role jakéhosi náboženského guru, který brojí proti bezvěrcům. Nebo naopak. Zcela opovrhuje životními zkušenostmi milionů lidí, kteří ať už bylo jak bylo, žili svůj relativně klidný život. Několik snad tisíců lidí nesouhlasících, postižených, perzekuovaných, pronásledovaných či odsouzených (včetně trestu smrti), nemůže dehonestovat a deklasovat to, co drtivá většina národa, občanů, vlastníma rukama vytvořila, vybudovala, vyrobila přesto, že se děly věci nespravedlivé. Jenže takové věci se děly nejen tehdy, ony se ve světě dějí i dnes a za naší podpory (nechtěně a nepřímo účastí samotných občanů svými daněmi). Máme snad tomu tleskat, nebo se bránit. Tleskat určitě ne a když bránit, může pan Čulík poradit jak? Jsou tisíce,desetitisíce lidí, občanů ČR, kteří nesouhlasí s vysíláním českých vojáků do zahraničních misí, kde se vede válka, v podstatě nesouhlasí s žádnou dnes vedenou válkou i s tou proti terorismu, proti samému Bin Ládinovi, kterého si USA pěstují jako vzácnou květinu pro potřebu jejího denního zalévání či kropení (kulometnými dávkami do civilního obyvatelstva) k obrazu svému.
Nikdo nežádá po panu Čulíkovi, aby se nutně ztotožňoval s názory druhých, snad i proti strana nečiní opak, ale respektovat by je měl. Jak zmínil pan F. Nevařil, pan Čulík důsledně zastává dvojí metr. Kromě toho, že si protiřečí. Proti názoru druhého bez skrupulí použije slov Voltairého: „ S Vašimi názory nesouhlasím, ale do smrti budu hájit Vaše právo je říkat!“, aby je vzápětí popřel u názoru jiného tím, že si k tomu vždy najde nějaký svůj, faktický důvod , např. „ale bylo to hnusné“, fakta nelze popírat etc. I postoje pana Čulíka lze hodnotit jako jakýsi předobraz našich některých politiků jen s tím rozdílem, že pan Čulík nikdy nebyl komunistou, léta prožil v exilu a má své důvody mít tvrdé výhrady na dobu komunistického režimu, pro což má i své osobní zkušenosti, zatím co mnozí dnešní generálové české politiky komunisty byli a díky svým morálním a charakterovým vlastnostem zdárně v převlečeném kostýmu pokračují ve své úspěšné, výnosné “lidové“ politice.
Budeme-li na základě výsledků STEM obecně hodnotit politiky podle položených, tedy vyslovených (stejně jako nevyslovených) otázek, vychází nám poněkud bulvární konstatování, že dnešní politici (až na velmi, ale opravdu velmi vzácné výjimky) jsou banda nezodpovědných hochštaplerů. A je jedno, jaký symbol partaje mají v daný okamžik strčený v klopě svého saka.
