Primademo

Pokud se ptáte v čem, tak prakticky ve všem, co pochází z dílny našich politiků. Korupce, to je nepsaný zákon a hlavní podstata činnosti našich politiků, počínaje divokou privatizací a tunelizací počátkem devadesátých let, pokračující mrzkým zákonem o církevních restitucí a majetkovém vyrovnání, nebo kauzou zlínské vody v podobě neseriozních a nevýhodných smluv VaKu Zlín a magistrátu města Zlína kontra Veolia, resp. Moravská vodárenská a celou řadou jiných kauz. Peníze, majetky, moc, vliv, to jsou hlavní atributy, kterými vládnou politici od (ne)slavného listopadu 1989. Je opravdu jen málo případů, vlastně vzácných výjimek, kdy naši politici jednali nebo činili bez toho, že by z toho (ne)měli nějakou výhodu.

K tomu je nutné přičíst jejich zavržení hodné pošlapání důvěry voličů, své osobní cti dehonestací osobních slibů, které jako poslanci - politici, skládali při nástupu do poslanecké funkce. Jejich evidentní vypočítavost, křivácké, nečestné, bezcharakterní, prospěchářské, ale i patolízalské jednání dělá z našich politiků nedůvěryhodnou smečku, svým stranám (případně svým chlebodárcům) oddaně loajální posluhovače. To jim ke cti rozhodně neslouží.

Také v případě církevních restitucí tu hlavní roli hrály peníze. To nikdo nemůže zpochybnit i když to nechce nikdo z politiků otevřeně přiznat (na to jsou totiž velcí zbabělci) a nejspíše si toto tajemství vezmou i do hrobu . Podobného jednání se dopustili také čtyři mušketýři z ODS Fuksa, Šnajdr a Tluchoř, kteří čelili trestnímu stíhání v kauze takzvaných poslaneckých „trafik“. Žádný slušný a normálně myslící a uvažující člověk nemůže mít o jejich nemorálním jednání nejmenších pochyb, protože o způsobu, jakým byl tento zákon přijat může snad pochybovat jen člověk duševně chorý. Při vědomí, že stát by měl církvím vrátit miliardové majetky, případně se s církví finančně vyrovnat a kdy jde o desítky miliard nelze ani v nejmenším zapochybovat, že zkorumpování některých politiků v řádu desítek milionů, je pro církev např. 100 milionů Kč vydaných na korupci nějaká citelná ztráta. Nenasytná církev nekřesťanským a podlým způsobem dosáhla svého cíle a profláknutí, bezcharakterní, církví uplacení politici si tak přišli na jistě ne malý peníz!

Podobný scénář s největší pravděpodobnější rovnající se jistotě měla i privatizace toho nejvzácnějšího, co člověk ke svému životu potřebuje – vody. V tomto případě jde o vodu dlouhodobého dodavatele pro Zlín a okolí VaK a.s. Zlín. Ty zprivatizovala francouzská firma VEOLIA s aktivním přispěním jí samotnou zkorumpovaných představitelů magistrátu města Zlína a zástupců VaK Zlín s naprosto nevýhodnými smlouvami pro VaK a město Zlín. I v tomto případě naprosto jednoznačně hlavní roli hrály peníze, přesněji úplatky, když Veolia korumpovala představitele města Zlína i VaK Zlín. Jenže k usvědčení je potřeba alibi a to dosud chybí.

Stejně jako v případě církevních restitucí ani zde několik desítek milionů nebylo pro firmu Veolia ztrátových při vědomí, že se jí to několikanásobně vrátí z a.s. VaK Zlín, z prodeje pitné vody a VaK Zlín bude navíc provozovat veškerou vodárenskou technologii a zajišťovat dodávku vody na své náklady. Že VaK Zlín utře a na transakci doplatí občané nikoho ze zainteresovaných nezajímalo.

Stejně jako u církevních restitucí jistí politici ( ti s černým svědomím, kteří byli a jsou na restitucích církevního majetku úplatkem zainteresováni) nemají odvahu k tomu, aby na základě výrazného nesouhlasu většiny občanů tuto do nebes volající nespravedlnost řešili, zákon o církevních restitucích revidovali a případně jej zrušili, tak podobně se ke zrušení pofiderních a nevýhodných smluv o privatizace VaK a.s. Zlín nemají a pozitivnímu řešení se vzpěčují také představitelé města Zlína a VaK Zlín. Neochota řešit tyto problémy však není jen v tom, že by tím ztratili významný zdroj příjmů, ale že by tím také veřejně přiznali trestuhodné jednání, ukázali svou pravou tvář a charakter, notabene by se tím vystavili i možnosti trestního stíhání.

Jsou lidé, kteří na komunistickém režimu nevidí nic pozitivního, nic co by mohli považovat za dobré a prospěšné. Těmto lidem jen stěží lze dokazovat, že i bývalý režim měl celou řadu pozitiv, mezi ně patří i zmíněná neexistence korupce. Nelze tvrdit, že by se snad mezi lidmi také nepoužívaly i prostředky podobné úplatkům, nicméně v celostátní politice byla korupce jako taková zcela neznámým pojmem. Pokud snad ano, pak ve srovnání s dnes běžnými praktikami úplatků v řádu stovek tisíc či milionů korun je k smíchu považovat tehdejší jednání za korupci, tedy za úplatek ve formě flašky slivovice, láhve whisky, bonboniéry, kousku čokolády nebo balíčku kávy! Přesto se najdou tací, kteří budou poukazovat na jiné věci jen aby zpochybnili fakt, že negativní, resp. kriminální činy a jednání, které jsou dnes běžné, byly za komunistů také a v mnohem horší podobě. Jak se říká, „Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde!“

Nebudeme daleko pravdy, že celá naše vnitřní i vnější politika je v mnohém svázána buď korupcí, jistými výhodami nebo loajálním rektálním alpinismem s tím, že pozitivní loajalita, pozitivní nekorektnost, rektální alpinismus a falešné přátelství jsou základními prvky politické činnosti volených orgánů. Poslanci alias politici si často a svévolně zaměňují svou odpovědnost k voličům za moc a právo za ně rozhodovat, nedbajíc na jejich názory a požadavky (viz např. zmíněné církevní restituce, VaK Zlín, kauza OKD a další). Pokud z toho mohou mít nějaký efekt, přikloní se i k takovému řešení, který jde jednoznačně proti zájmům občanů! Na základě mnohých zkušeností je jejich jednání a činy již natolik nevěrohodné, že všechno co údajně dělají a činí zdánlivě pro občany, „smrdí“ latentní korupcí, v lepším případě jinými nezanedbatelnými výhodami (trafiky apod.).

„Politikova korupce, občanova újma“, lze konstatovat na závěr.

Jiří B a ť a , 25. dubna 2017