Primademo

Občan s oprávněnou kritikou se stává pro město nepohodlným a snad i nežádoucím elementem.

HOLEŠOVSKO, regionální měsíčník města Holešova, stejně jako celá řada podobných časopisů či periodik v jiných městech nebo větších obcích, má nebo by měl mít za úkol nejen zprostředkovávat informace ze strany MÚ, ale také zveřejňovat názory, podněty a připomínky občanů města. Měl by, ale tak tomu není. Má to jeden hlavní důvod a sice, že chválit MÚ není za co, resp. co by za pochvalu stálo, to si MÚ pochválí sám a také proto, že není správné chválit to, co je jejich pracovní náplní, jejich povinností a za co jsou placeni. Horší je to s kritikou, která se týká činnosti MÚ Holešova. Není ji zas až tak mnoho, ale to málo co existuje, je radními a zastupitely města přijímáno s krajní nevolí, často však se zásadním nesouhlasem. Lze pochopit, že kritika není milá nikomu, avšak MÚ není soukromým subjektem, ale orgánem veřejné správy, všichni jsou státními zaměstnanci a placeni z daní občanů, tedy i těch holešovských a i nepříjemnou kritiku jsou povinni přijímat a je-li to potřeba, jako že je, taky ji řešit. MÚ Holešov však ke kritice přistupuje tak, že pokud je např. kritika podána cestou měsíčníku HOLEŠOVSKO, je článek s kritikou neakceptován a nezveřejněn a jako informace pro čtenáře měsíčníku je taková veřejná kritika nedostupná. Ale konkrétně.

V prosinci 2016 jsem napsal a do redakce měsíčníku HOLEŠOVKO poslal článek, ve kterém jsem věcně kriticky poukázal na financování generální opravy věžních hodin v kostele Nanebevzetí Panny Marie na nám. dr. E. Beneše v Holešově, který je v majetku církve. Na tuto opravu dostala místní Římskokatolická farnost Holešov výraznou finanční podporu města Holešova. Ostatně byl to právě tento měsíčník HOLEŠOVSKO, který o podpoře informoval a kde mj. také uvedl, že celková částka generální opravy věžních hodin má být cca 180 tisíc Kč , že město Holešov velkoryse přispělo na pokrytí těchto nákladů částkou 100 tisíc Kč. Kromě toho město také přispělo na nedávnou opravu oltáře v témže kostele částkou cca 50 tis. Kč.

To mne také vedlo k zamyšlení, jak se vlastně v praxi de facto uplatňují církevní restituce, když se nadále církvi nejen vydávají majetky, stále vyplácí tučné kompenzace a přitom se i nadále přispívá na stále „chudou“ a „potřebnou“ církev a na její různé „drobné provozní výdaje“ v řádech stamilionů, přičemž opravy oltářů nebo věžních hodin v majetku církve aby obce dotovaly z daní svých občanů? Neznám přesné znění zákona o církevních restitucích, natož jeho různé nuance, které jsou do zákona propašovány trvale nespokojenými preláty, ale zřejmě se do zákona dostaly takové požadavky, které budou také „pamatovat“ na určité nepředvídatelné potřeby církve, které budou i nadále zatěžovat nejen státní rozpočet, ale i rozpočty měst a obcí. Zmínil jsem ovšem také, že lidovecká politika má po úspěších v krajských volbách navrch, KDU-ČSL je na vzestupu a mne si ruce, jak si politickou scénu, i na úrovni vládní koalice, obtočila kolem prstu. Jistě to není jen tzv. „ z lásky k Bohu“, protože samotní věřící z těch peněz mají či budou mít jen opravený oltář nebo věžní hodiny a to ještě za vydatného přispění ateistických spoluobčanů, kteří s církví nemají nic společného.

Nechci se zabývat malichernostmi, jde mi o podstatu věci. Chápu, že jak hodiny, tak celá řada jiných církevních zařízení (viz oltář) potřebuje čas od času údržbu či opravu, ale domnívám se, že církev je již natolik finančně zajištěna, že by měla tyto záležitosti zcela bez problémů zabezpečovat ze svých prostředků. Církev obdržené miliony v rámci kompenzací však raději vydatně investuje do nemovitostí, pozemků, polí, lesů apod., protože ví, že jí to zase přinese kýžené peníze. Stále mají málo a nikdy nebudou mít dost. Ostatně tak tomu bylo vždy, místo aby žili skromně a všestranně pomáhali druhým, sami se naopak nestydatě pakují z cizích prostředků a ani jim nepřijde nekřesťanské, že tak okrádají i své, byť nevěřící, spoluobčany.

Nicméně, v daném případě jde především o nepochopitelné dotace města Holešova církvi. Je totiž paradoxní, že z předpokládané ceny zmíněné opravy věžních hodin, tj. 180 tisíc korun církev, přesněji Římskokatolická farnost Holešov, uhradila ani ne polovinu, tedy 80 tisíc korun! Takže místo toho, když už se město rozhodlo přispět na opravu hodin a mělo farnosti z nějakých blíže neuvedených důvodů dofinancovat cenu opravy, tak zaplatí většinu a farnost potažmo církev, se jenom „sveze“! Nabízí se zcela oprávněná otázka, komu vlastně věžní hodiny , potažmo kostel patří, zda městu nebo místní faře? Kdyby nějaký Bůh existoval, zda-li by takovou (ne)křesťanskou, do nebes volající nespravedlnost (či spíše křivárnu) strpěl a nikoho řádně nepotrestal? Protože však není, tak církev spolu (s politiky) vesele hřeší dál.

Článek z hruba s tímto obsahem jsem tedy poslal Redakční radě měsíčníku HOLEŠOVSKO prostřednictvím odpovědné redaktorky paní J. Rohanové s tím, že na základě dosavadních zkušeností však pochybuji, že v rámci naší „demokracie a svobody slova“ bude článek sotva zveřejněn. A stalo se, jak jsem předvídal přesto, že Redakční rada si vyhrazuje právo „jen nezařadit“ příspěvky, zaslané po uzávěrce. Z toho by bylo možné vyvodit, že bude-li příspěvek zaslán včas, bude zveřejněn. Proto jsem také svůj příspěvek do redakce HOLEŠOVSKA zaslal již 1. ledna 2017, když redakční uzávěrka je 5 den daného měsíce. Jak z uvedeného vyplývá, demokracie a listina lidských práv a svobod, resp. právo na svobodné vyjadřování názorů a myšlenek zase dostala na frak. A není to jen proto, že v článku kritizuji MÚ Holešov pro jeho nepatřičné dotace církevních záležitostí, ale pro celou řadu jiných záležitostí, které nejdou radním či zastupitelům pod nos. Tož taková je naše demokracie.

Jiří B a ť a , 19. ledna 2017