šeltie Emet
Emet Black Modrý dukát, narozený 23. 6. 2014
Jak to vše začalo?
To k nám v září 2014 přijel kamarád s jeho známou, kterou znám z výcvikových táborů. Slovo dalo slovo a já si k nim jela pro perličky, prostě drůbež. Když jsem tam popíjela kávičku, tak jsem se zeptala na to, co nyní odchovávají za štěňata, neboť všude štěkali, pobíhali a nebo byli zavření psi různých plemen a již jsem věděla, že se nacházím v chovatelské stanici Modrý Dukát
Inu tak se slovy " on je takový chcípáček, který horko těžko přežil" se mi dostal na klín, mrňousek šeltie Emet Black vážící 1 kilogram :-).
Asi hodinku jsem ho měla na klíně, kde si užíval mého mazlení a v tu chvíli už jsem věděla, že ho tam nenechám. Prostě, bez plánování, nějakého výběru, prostě jen srdcem jsem si vybrala dalšího člena do naší rodiny. Bylo mu akorát 7 týdnů, takže už šlo ho odebrat i od matky, nejen z prostředí, které se mi opravdu nezamlouvalo, ale hlavně už jsem ho tam nedokázala nechat ani o hodinu déle.
Cestou domů, jsem přemýšlela jak to doma projde, ale věřila jsem, že manžel by udělal to samé a i když jsme měli absolutní nedostatek peněz na to, aby jsme koupili dalšího psa, tak kupní cenu určitě dáme nějak dohromady.
Vše dopadlo, jak jsem očekávala, neboť manžel je stejně trhlí jako já a to jsme ještě netušili co nás dál s miminkem čeká. První co bylo za palbu, bylo odblešení a to celé naší smečky ( 13 psů ), neboť miminko mělo na sobě zřejmě chovnou stanici těchto vetřelců. Další placení následovalo druhý den, po první návštěvě veterináře, kdy jsme jeli pro odčervovadlo pro miminka. Takže následovalo několikeré odčervení a hned léčba ušního svrabu! Než jsme se těchto potíží zbavili, tak jsme navštěvovali veterinu průběžně i s ostatními psy a kočkami a náklady rostly do takových výšin, že mi začínalo být úzko, ale doporučení, vrátit psa jsem akceptovat nemohla.
Kdyby to tím skončilo, ale ve třech měsících jsem si začala všímat, že pes nějak blbě vytáčí zadní nohy, začala jsem studovat toto plemeno a zjistila jsem, že na chovnost toto plemeno nepotřebuje doložit žádná zdravotní vyšetření (a ne všichni chovatelé je nechávají, byť preventivně, nebo z chovatelské cti dělat) a tak mi došlo, že můj chlapeček bude mít problém s luxací patel, neboť krom toho, že neměl potřebu se drát do postele, skákat přes příkopy, dohánět ostatní psí kamarády, prostě lítat, tak ale i při česání mu v kolínkách přeskakovalo a postavení nožiček se začalo podobat chůzi Chárlího Chaplina. V pěti měsících psa jsem se objednala na konzultaci k vet. Samozřejmě, že jsem se nemýlila a doktor potvrdil, že pes má veliký problém a běhat agility s tímto nálezem teda nebude. Jediné řešení jak mu pomoci od bolestí je operace. Cena za operaci jedné nohy byla ze známosti téměř 7 tisíc korun. A to nemluvím o výdajích za superprémiová krmení, kterými krmím všechna mláďata v růstu. Ještě, že ohýbání špiček uší, které samozřejmě postavil stálo jen kupování žvýkaček a poctivé žvýkání naší rodiny :-)
Takže nás chlapeček už stál víc než 25 tisíc a není všem dnům konec, neboť teď má další nález a nevíme co nás čeká a tím je vodorovný růst dolního špičáku, který vytlačuje ze správné pozice i horní špičák a může se stát, že se mu do tlamy nevejde, nebo mu bude tlačit do dásní... To už se půjdu asi oběsit...
Prostě máme mazlíka, který do chovu nezasáhne a budeme moc rádi, když povede alespoň normální, aktivní psí život.
Přesto všechno to je náš ňunánek a miláček.
