SAUNA A MÝTY
Sauny -povídání o saunách,
finské sauny, infrakabiny
Mýty a omyly v saunování
- finská sauna
O saunách bylo napsáno již poměrně mnoho, přesto mezi lidmi panují různé mýty a omyly ať již uváděných prodejci z reklamních důvodů, nebo nedostatečné informovanosti.
Hodně informací jsme čerpali z knihy o saunách "Česká sauna" autor: Antonín Mikolášek, "Bazény, sauny, solária", autor: Jozef Kriš a další literatury a soukromých poznatků.
Čím déle vydržím v sauně tím lépe.
Pobyt v sauně není žádným soutěžením kdo vydrží déle. Také z výdrže v sauně nelze dost dobře odvodit zdravotní stav.
Proto každý saunující se si sám zvolí, kdy ze sauny odejde.
Doporučený pobyt v sauně je pro dospělé 8-15 minut,
pro děti 3-8 minut.
A to v závislosti na pocitech a na tom, při jaké teplotě se saunujeme.
Správná teplota by měla být kolem 86 st.C ve výšce hlavy (cca. 175cm),
proto přehřávání saun nad 100 st. C je plýtvání energií a zbytečné zatěžování materiálů použitých v sauně.
Pokud teplota sauny je nižší, tak pobyt zase naopak může být delší.
Mrskání březovými větvičkami
Mrskání březovými větičkami defacto neexistuje, protože nejde o mrskání, ale o ovívání těla a tím k porušení ochranného obalu těla a tedy v návaznosti na rychlejší ohřátí organismu. V současné době se již tolik nepoužívá, protože nynější sauny jsou více teplotně regulovatelné a mohou se tedy nahřát na vyšší teplotu než v minulosti.
Teplota v sauně musí být aspoň 100 st. C, nejlépe 110st.
C Správná teplota by měla být kolem 86 st.C ve výšce hlavy (cca. 175cm), proto přehřávání saun nad 100 st. C je plýtvání energií
a zbytečné zatěžování materiálů použitých v sauně.
Alkohol přece nezabije
Alkohol jak před saunováním, během i po saunování určitě není vhodný a to z mnoha důvodů. Alkohol laicky řečeno rozhodí organismus a ten se chová zcela jinak, než by v dané situaci měl.
A v extrémních situacích může ohrozit i život.
Po sauně lze tolerovat trochu vína, případně piva.
Přece nepůjdu do sauny nahý,
nechám si alespoň plavky Před saunou se vysprchujeme, vezmeme si vícero ručníků (pod sebe na sednutí - lehnutí, na zakrytí intimních míst atd).
jakékoliv oblečení bychom měli odložit, protože zaprvé je to nehygienické (pot a nečistoty zůstávají v prádle), může docházet k podráždění těla pod ošacením, další argument je v tom, že látka kryje kůži, která napomáhá tělu k termoregulaci a tím celkově zhoršuje prohřátí a ochlazování organismu.
Chřipku a různé nemoci vyženu saunou.
Organismus napadený chřipkou není vhodné ještě zatěžovat saunou a to rozhodně ne vysokou teplotou a vícečetnými cyklusy saunování. Nižší teplota (jen prohřátí) lze tolerovat v soukromých saunách, kde nikoho nelze nakazit.
Budu chodit do sauny a to by v tom byl čert, abych nezhubl.
Všechny kdo chce zhubnout saunou, tak určitě sauna zklame, protože pot je v většiny složen z vody a ne tuku. Nicméně určité klady na hubnutí to má a to celkové prokrvení organismu a tím i prokrvení podkožního tuku, kde může dojit k lepší koordinaci tuku v těle.
Postavím si saunu sám a ušetřím
- zbyl mi polystyren, tak proč bych jej nepoužil jako tep. Ano, ušetřit se dá, ale je vhodné se i při stavbě svépomocí poradit s odborníky a důležité věci nechat prověřit a namontovat firmu, jako např. el. zařízení, kamna, osvětlení atd.
Hodně lidí si např. jako izolaci sauny zvolí polystyren,
což v žádném případě není vhodné,
umisťují sauny do vlhkých sklepních prostor atd.
Když saunu, tak musím mít možnost polévat kameny
Většina kamen to již v současné době umožňuje, ale kropení není podmínkou fungování správné sauny. Kropení se používá hlavně u saun, kde není taková teplota a kropením se dočasně zvýší vlhkost vzduchu a prožitek je pak silnější a nahradí vyšší teplotu v sauně.
Mám obavy z vlhkosti sauny vůči okolním konstrukcím
Mnoho zákazníků má obavu, že sauna je do jejich objektu nevhodná díky vysoké vlhkosti.
Opak je pravdou, vlhkost v sauně je v průměru cca. 25% (20-60% u podlahy, 2-5% u stropu), to tedy ukazuje, že je vlhkost mnohonásobně nižší, než v okolním prostoru.
Náraz parou může dočasně zvýšit vlhkost, ale je to zanedbatelné.
Sauna je jen dřevěná kabina a to stačí
Pod pojmem sauna nemluvíme jen o jakési prohřívárně, ale je to vlastně ucelený komplex jak prohřívány, tak i ochlazovány a odpočívárny. Čím větší sauna tím lepší. V současné době se začíná preferovat sauna od rozměru 2x1,8m do rozměru 2,5x3m. A to i u veřejných saun. Někdy je ekonomičtější pořídit 2 menší sauny vedle sebe, než 1 velkou. A to většinou , když je předpoklad nerovnoměrné návštěvnosti.
Saunu nemusím moc čistit
, vždyť se před ní sprchuji
Zásadní omyl, sice se návštěvníci sprchují, ale pot obsahuje mnoho částic, které mohou při dané teplotě v sauně velmi rychle bujet.
Ručníky usuším v sauně a použiji je příště
Není to nejvhodnější, spíše bych řekl, že to je velmi nevhodné.
V propoceném ručníku zůstávají bakterie, které se mohou namnožovat a je to podobné jak v předcházejícím bodě. Propocený ručník patří i v soukromé sauně do špinavého prádla. Ideální je mít pro každou osobu jinou barvu ručníku (sadu ručníků), aby se nepletly. Doufáme, že jsme trochu napomohli v osvětě saun a infrakabin a že jsme Vás neodradili od jejich pořízení. Nejhorší je totiž mylné očekávání a následné zklamán
A JAKO PŘÍDAVEK SI POVÍME O BARVENÍ VLASŮ
Většina žen má okolo třiceti první šediny.
To je pravda, ale většina žen o tom ani neví, protože si pravidelně vlasy barví.
Vymoženost moderní doby?
Nikoliv, již dávná tradice od dob starého Egypta. Nejstarší doklad barvených vlasů:
Před pěti tisíci lety byla v Egyptě mumifikována žena s prošedivělými vlasy, nabarvenými hennou.
Tento nález dokládá, že kromě paruk, příčesků a korálků hrála barva velikou roli. Henna pomáhala Egypťanům i Egypťankám dosáhnout tmavé barvy, vysokého lesku a pevnosti vlasů. Henna neproniká do vlasu, jako chemická barviva, ale obalí vlas slabou vrstvou, která jej chrání proti vnějším vlivům, zabraňuje lámání a také perfektně odráží světlo. Vlasy nabarvené hennou byly černé, na prudkém slunci házely měděné odlesky. Namodralá havraní čerň byla zase výsledkem barvení indigem, to se do Egypta dostalo až mnohem později. Kadeřníci starého Egypta barvili hennou nejen vlasy svých zákazníků, ale i jejich paruky. Běžnou praxí bylo, že vlastní vlasy si zákaznice nechala zkrátit "na kluka" (a pro dokonalost nabarvit) a na ně teprve pokládala paruku s delšími vlasy. Jiným řešením byl střih vlasů po ramena a prodloužení přidáním příčesků z vlasů otroků. Nabarvit pak všechny vlasy na stejný odstín vyžadovalo pečlivost a praxi.
Římanky a jejich touha po světlých vlasech:
Majitelky krásných tmavých vlasů, olivové pleti a temných očí zatoužily po kráse svých germánských otrokyň. První odbarvené blondýnky opravdu najdeme ve starověkém Římě. Bohaté ženy si splnily svůj sen jednoduše tak, že si vybíraly otrokyně se zvláště krásnými vlasy, daly je ostříhat a paruka byla na světě. Chudší Římanky se musely uchýlit k "chemii". Jako naprosto zaručená směs k odbarvení vlasů se používal speciální mýdelný roztok z kozího loje a bukového listí. Jednodušší byla aplikace odvaru z heřmánku, k té bylo ale nutné strávit dobu mezi jedenáctou a jednou hodinou na prudkém slunci, aby odbarvovací efekt dosáhl maxima. Která žena nechtěla riskovat úžeh, zbývala jí šťáva z citrónů, nanášená štětečkem z kančích štětin. Přes všechny snahy ale Římanky ze svých tmavých vlasů platinovou blondýnku udělat nedokázaly.
Recepty našich babiček
Okolo roku 1890 se henna dostala i do střední Evropy, u nás však převládaly staré a ověřené recepty.
Pro intenzivnější tóny hnědých vlasů
se připravoval odvar z kaštanových listů, čokoládovou zaručoval odvar ze šalvěje a rozmarýnu s přidáním jablečného octa.
Havraní čerň
se vyráběla z ořechových skořápek.
Paletu barev
poskytovaly cibulové slupky, které dnes známe hlavně jako barvivo na vajíčka.
Červená,
žlutá či tmavá cibule, různé směsi, délka louhování a přidávání bylin, zkrátka bylo to doslova umění v pravém slova smyslu.
Jedničkou v péči o tmavé vlasy byl silný černý čaj, kterým se vlasy po umytí propláchly a už se nesmýval.
Tmavovlásky mohou takto jednoduše oživit barvu bez chemie i dnes.
Pro zesvětlení plavých vlasů se používal již zmíněný heřmánek a lipový květ.
Zajímavý byl zábal z reveňových kořenů s vaječným žloutkem, který dodával plavým vlasům lesk a zajímavý kovový nádech.
Teplou žlutou barvu
zase ženy získávaly odvarem z divizny.
Nástup chemie
Roku 1909 přišel francouzský chemik Eugéne Schuller s prvními "bezpečnými" chemickými barvami , uvedl na trh barvu Dream blond a založil firmu French Harmless Hair Dye Company, která se o rok později přejmenovala L´Oreal.
Peroxid vodíku a amoniak se postupně staly nerozlučnými průvodci všech kadeřníků.
Ve třicátých letech se v Hollywoodu objevily platinové blondýnky a chemie zcela ovládla pole vlasové kosmetiky. Až v poslední době se výrobci vrací k přírodním složkám a stylisté
doporučují spíše užívání receptů našich babiček.