Tak dnešek jsme si užili
2. 4. 2008
Dnes se Ti musíme pochlubit s dnešním dnem. Opět se nám podařilo vzbudit naše už ve 2:30 a poté v 5:15. No co Ti máme povídat. Jásali nadšením... Mamka jedním okem pozorovala co se děje, stejně ještě nevnímala a taťka než nás vůbec zaregistruje to je taky pěkná doba. Ale své jídlo jsme si tvrdě vydobyli. A to si bláhově mysleli, že když nás večer nafutrují kaší, tak že budeme spát celou noc. Pche, nejsme přece blbí...
Ráno se nám spát moc nechce, nicméně jsme donuceni. Taťka jde do práce kolem půl osmé a mamka by ještě spala. Vážně nechápeme jak může takhle vyspávat, když my spát nechcem. Na to se ale zřetel nebere a od 4:30 jsme ke spánku nuceni. Při tom je to ideální doba na povídání. Třeba časem pochopí o co přicházejí... Nicméně dnes jsme mamku vzbudili konečně o půl deváté. To jsme se opravdu snažili spát, ale je to nuda. Když už nás konečně zaregistrovala, tak nám teda udělala jídlo, oblékla nás a jako obvykle zjistila že nestíhá, Domluvila si totiž sraz z kamarádkami a nás chtěla mermomocí vláčet sebou. V 10:00 byla ještě v pyžamu, neučesaná my nebyli nachystaní, tak začali fofry. My jsme byli oblečení rychle, za to jí to zase trvalo. Bylo nám horko tak jsme se dost hlasitě vyjádřili ať si pohne. Tak nám ještě nachystala vodu sebou a jídlo. Nacpala nás do těch hrozných sedaček, aspoň že nám dala pod hlavu ty polštářky. Našoupala nás do výtahu a jeli jsme. Venku foukalo a teta zastavila až na konci parkoviště, tak nás mamka táhla v těch sedačkách pěkný kus. Až se nám z toho houpání zvedal žaludek. Do auta nás narvat nemohli. Měl tam sedačku už i Míša. To je náš starší kamarád. Nakonec se jim to nějak podařilo a my měli konečně klid. Vyrazili jsme směr Mělník. Sraz byl totiž v pizzerii, ale co je nám to platné když nám ji odmítají dát, že...
V pizzerii se sešlo asi 8 maminek s dětmi. Děti měly mezi 2 až 4lety a pořád do nás šťouchaly. Dělaly hrozný kravál, doufáme že takoví nebudem. Spát se tam nedalo, na naše vykládání taky nikdo nereagoval, na jídlo taky nebyl klid. Zadostiučiněním nám bylo že mamka svoji pizzu taky nesnědla. Doma taťkovi říkala, že byl dobrý první kousek, protože byl teplý a zbytek se nedal jíst... No jo no. Moc dobře ví že s náma se nenají tak nevíme proč to zkouší.
No kolem 13té hodiny jsme jeli domů, takže zase to utrpení se sedačkama v autě. teď už byla teta moudřejší a zastavila před vchodem. Tak jsme se aspoň nemuseli trmácet takovou štreku. Doma jsme pojedli , mamka nás převlekla a měli jsme jít spát. Nechala nás v ložnici na letišti na břiše v domnění že se nám spát chce. Chyba lávky... Péťa se snaží lézt. Tak jsme se vsadili jestli dokáže slézt z postele ke dveřím. Byli jsme totiž uprostřed letiště a hlavama k oknu. Za mého hlasitého povzbuzování se Péťa jak sázku plnit. Máma slyšela v obýváku jen ránu a potom křik. Když doběhla tak Péťa ležel na zemi u dveří a já jsem ho samozřejmě podporoval a smál sem se na celé kolo, že se do toho to trdlo fakt dalo. No jo, nemá ještě rozum. Vždyť je o minutu mladší, tak co po něm můžu chtít. Nicméně sázka je sázka a tak moje zánovní značková chobotnice teď patří jemu. Máma říkala, že i za tu bolest.
No když přiletěla vypadala, že ji klepne. Byla zelená a vyklepaná strachy. Nevím proč, máme tuhý kořínek. Bráchovi nic nebylo ale obskakovala ho jako talisman. Chjo. Já dostal nadáno, že se směju. no co jiného sem měl dělat? To je holt úděl starších.
Taťka když přijel domů tak mamce dal krásný hrníček a kytičku. Prý k výročí. Se tam pusinkovali a nás si nevšímali. No děsný slaďák... Pak se táta ptal Péti co to vyváděl a ten mu samozřejmě všechno vyslepičil. Drbna. Řve jak baletka a všechno vykecá. Příšerná kombinace. Taťka se tomu ale zasmál a řekl, že spadnem ještě tolikrát a mávl rukou. Mamka to teda nesla hůř, ale aspoň víme v kom máme spojence :). Pak si řekli že si dají kávu. Tak ji zalili a jali se ji pít. My jsme si ale vzpomněli že jsme vlastně od té Péťovi blbiny nic nejedli tak měli po kávě. Prý aspoň na krásu, tak nevím jestli jim to pomůže. Pojedli jsme a šli jsme spát. Zase nám pustili Rumcajse. Už to známe zpaměti měli by vymyslet něco nového...
Tak takhle krásně jsme si dnešní den užili.
Měj se hezky.
Fanda s Péťou