Indie
INDIE
Védské texty
Nejdůležitějšími náboženskými texty Indů byly védy (toto slovo by se dalo přeložit jako věda nebo vědění). Celkem byly čtyři – Rgvéda, Sámavéda, Jadžurvéda a Atharvavéda. Šlo o velmi rozsáhlé soubory modliteb a hymnů na jednotlivá božstva, které recitovali kněží (bráhmani) během bohoslužeb. Nejstarší z nich je Rgvéda, sbírka 1028 básní, ve kterých vystupují bohové jako Indra (hromovládce), Agni (bůh ohně), Sóma (bůh stejnojmenného opojného nápoje a Měsíce) a další. Sámavéda je souborem védských melodií a většina básní do ní zahrnutých se shoduje s předchozí védou. Jadžurvéda obsahuje kromě básní také obětnické formule (mantry) převzaté především z Rgvédy. Poslední Atharvavéda zahrnuje kouzelnická zaříkadla a různé postupy z černé magie.
Bráhmany jsou prozaické texty, ve kterých se vysvětluje význam jednotlivých véd a náboženských obřadů včetně důkladného popisu, jak tyto obřady provádět. Dělí se do čtyř skupin podle příslušných véd. Nejvýznamnější z nich je Šatapathabráhmana (Bráhmana o stovce cest), která obsahuje řadu zajímavých podobenství.
Áranjaky (lesní texty) mohli učitelé svým žákům sdělovat pouze ve skrytu lesních samot. Jejich mystické výklady jsou často nesrozumitelné a na rozdíl od pozdějších upanišad netvoří jejich učení jednotný systém. Upanišady (přisednutí) jsou důvěrná sdělení, která předával učitel žákovi mezi čtyřma očima. Jde vlastně o filozofické texty, které se zabývají problematikou lidské existence, světa i života. Upanišady se částečně odklánějí od obětí a bohů. Jejich autoři dospěli k názoru, že základem všeho je vesmírný princip brahma, jehož součástí je i lidská duše átman. Člověk by se měl soustředit především na pochopení jednoty veškerých věcí i dějů a na splynutí vlastní duše s tímto abstraktním principem. K tomu může používat různé duchovní techniky, např. jógu, askezi (odříkání), meditaci atd. Upanišady už obsahují základní myšlenky, na kterých je postaven pozdější hinduismus. Je to především víra v koloběh života (sansára) a v převtělování duší (karma).
Mahábhárata (400 př.n.l. až 400 n.l.)
Indický národní epos Mahábhárata (Velký boj Bharatovců) vznikal řadu staletí a obsahuje 200 tisíc veršů. Toto dílo je tak rozsáhlé, že v úplnosti zřejmě nebude nikdy přeloženo do češtiny. Děj je navíc tak složitý, že ho lze převyprávět jen s obtížemi. Základem je konflikt mezi dvěma spřízněnými rody – Kuruovci a Pánduovci. Pánduovci prohrají svou část království v kostkách a musejí odejít do vyhnanství. Když doba vyhnanství pomine, chtějí zpátky svůj majetek, ale jejich bratranci jim ho odmítnou vydat. Střetnou se s nimi tedy ve velkém boji, kde se na stranu obou skupin postaví všichni králové Indie, démoni i bohové. Pánduovci nakonec všechny Kuruovce pozabíjejí.
Válmíki: Rámájana (400 př.n.l. až 200 n.l.)
Za autora eposu Rámájana je považován světec Válmiki, dílo však bylo dále doplňováno. Rámájana je mnohem ucelenější než Mahábhárata a je také čtyřikrát kratší (48 tisíc veršů). Vypráví o lásce prince Rámy a jeho manželky Síty, kterou unesl zlý démon Rávana na ostrov Lanku. Ráma sebere vojsko a společně s opičím králem Hanumanem démona porazí a svou manželku vysvobodí. Jelikož má Ráma pochybnosti, zda mu zůstala po celou dobu věrná, musí projít Síta zkouškou ohněm.
Jazyk a písmo
Nejstaršími doklady indického písma jsou pečetidla z Mohendžodara, která obsahují kratičké, dosud nerozluštěné nápisy v neznámem jazyce. Árjové mluvili indoevropským jazykem, jehož nejstarší podobu nazýváme védský nebo mantrový dialekt. V 5. stol. př.n.l. sepsal bráhman Pánini první gramatickou příručku na světě, která popisuje pravidla sanskrtu. Tento dnes už mrtvý jazyk byl považován za božský výtvor, a proto se stal jazykem náboženských, uměleckých i vědeckých děl. Obyčejní lidé ale mluvili v prákrtech (různá nářečí, kterých jsou dnes v Indii stovky).
Indové své texty dlouho nezapisovali, protože více věřili vlastní paměti. Bráhmani se učili veškeré texty zpaměti, což je vzhledem k délce ústního tradování (skoro tisíc let) a k rozsahu indické literatury (Mahábhárata má 200 000 veršů, Rgvéda 1028 básní) neuvěřitelné. Nejprve začali používat písmo buddhisté, kteří pro své texty nepoužívali archaický sanskrt, ale srozumitelnější jazyk páli. Toto písmo bylo velmi jednoduché. Nazývá se brahmí a najdeme ho především na sloupech krále Ašóky (272-232 př.n.l.). Z tohoto písma se vyvinula řada dalších systémů používaných v celé jižní Asii, především písmo dévanágarí (božské písmo), které se používalo k zapisování sanskrtských textů a převzala ho i moderní hindština.
Další díla
Paňčatantra (bajky)
Sómadéva: Oceán příběhů
Komentáře
Přehled komentářů
Tato zpráva je zde zveřejněna pomocí programu XRumer + XEvil 4.0
XEvil 4.0 je revoluční aplikace, která může obejít téměř veškerou ochranu proti botnetu.
Captcha Rozpoznávání Google (ReCaptcha-1, ReCaptcha-2), Facebook, Yandex, VKontakte, Captcha Com a více než 8,4 milionu dalších typů!
Četl jste to - to znamená, že to funguje! ;)
Podrobnosti na oficiálních stránkách XEvil.Net, je bezplatná demo verze.
Recommendations: how to promote your kopejtko.estranky.cz
(LatonyaLariA, 26. 3. 2018 2:53)