Za co mě trestáš
Hororem je tohle zátiší,
copak mě zase Bože neslyšíš?
Vytýkám ti to, co správné jest,
Proč nevidíš smysl mojich cest?
Nedokáži milovat, koho bych měl,
neumím dokázat to, co bych chtěl.
Postávám tam, kde pravda je smrt,
Bože řekni mi na co si hrd?
Na mé trápení na mou slabost,
nenávidím dogmata,
Hledáš jen svou hrdost.
Sypeš mi sůl do ran otevřených.
Chceš mě zabít?
Kolik takhle je už mrtvých.
Plivu krev na zem s úsměvem,
nevnímám bolest, chci jen ven.
Ven z té klece plné hnusu,
ven, znovu vidím hrůzu.
Lžu tomu, kdo zaslouží víc,
miluje mě, já chci mu jít vstříc.
Jsem slabý či jen otrokem doby,
vím, že koruna smrti mě zdobí.
Na mou lež, falešnou nevinnost.
Nenávidím smích.
Předhazuješ smyslnost.
Opíjíš mě vínem sladce hořkým.
Už jsi mě opil.
Svým nápojem božským.
Hraju si na lásku nevinnou,
necítím nic jak ti co nezhynou.
Žízní, horkem, zimou, chladem
proč jsem se stal odporným hadem?
Nevíš nic, jsem jen vrah,
kéž by příběh nadobro krach.
Ušetřil bych tebe utrpení,
sám sebe zničil, pomoci není.
Na mou pravdu, hloupý, slepý ideál.
Poznávám tebe.
Kéž bys vedle mě stál.
Promluvil bych k tobě, krutý Bože.
Proč trýzníš mě.
Proč bodáš nože?
Skonči s tím, s tou slepou hrou,
diváci odešli nejčernější tmou.
Tvoje ideály vzal vítr stranou,
káráš mě povinností danou.
Zabij mě, znič mě, nechci tu žít,
vždyť o lásce, můžu jen snít.
Jsem blázen nedokáži milovat,
proč mám se světe strachovat?
Na tvé vítězství a mé zatracení.
Ukázal si tvář.
Dobro v nikom není.
Připíjím ti krví s hlavou sklopenou.
Ta postava je mrtvá.
S duší vztyčenou.
Odpust mi, já znám svou slabost,
vím myslím jen na svou hrdost.
Všechno má svůj smysl mé utrpení,
pravda tu je, né že není.
Já ji chci milovat, proč mi bráníš?
Není to snad ona nebo se jen bavíš?
Vím, že vůle, tvá svatá jest,
pro mě není snad již cest.
Tvých!