Nejistota
Teď rozumím těm větám,
co bývaly slepotou.
Už dávno nehledám,
znechucen tak temnotou.
Už rozumím těm slovům,
co bývala tak nesmyslná.
A pro výsměch komu,
vyšla myšlenka z čista jasna.
R:
Tak bože víš, že jsem připraven,
vždyť viděním doslova zaplaven.
Jsem tak slyš má slova a obavy,
nechci být jen druhem zábavy.
Tak naznač, je-li má cesta správná,
nevím zda-li mě ta síla neovládá.
Vlastních myšlenek bojím se jak nepřítele,
strach reality dobrou sílu mi bere.
Která strana je ta správná,
jaká mír kolem dává.
Spasení víru, dobro kolem,
krásné životní souznění s Bohem.
Proč se tak bojím, proč se tak bojím Bože, proč se tak bojím,
toho co jsem měl rád.
Proč se tak bojím, proč se tak bojím Bože, proč se tak bojím,
vždyť nejsem tu sám.
Dříve pýchy pln,
za to co i jiní jsou,
za myšlenek vln,
které se mnou jdou.
Strach z nich je neodbytný,
i když nemám se čeho bát.
Otče, matko, budu zdatný,
zkoušet dávat, ne jen brát.
R:
Nejistota se mnou hází,
jak můra co krev mi sála.
S nekonvenční frází řekni,
co ti ta znalost dala?
R: