Anna Klevská, známá též jako Anne de Clèves, (22. září 1515 – 16. července 1557) byla druhá nejstarší dcera klévského vévody (Jülich-Kleve-Berg) Jana III. a jeho manželky Marie Geldernské. Je známá především díky sňatku s anglickým králem Jindřichem VIII., čímž se stala první německou královnou Anglie.

Dětství a mládí

O Annině životě před sňatkem s anglickým králem Jindřichem VIII. toho nevíme mnoho. Vyrůstala se svou matkou a sestrami Amálii a Sibylou na zámku Berg nedaleko Düsseldorfu. Annin otec Jan III. byl příznivcem Erasma Rotterdamského a umírněné reformace, stál tak na opačné straně než císař Svaté říše římské Karel V. a zbytek katolické Evropy.

Na malý německý knížecí dvůr nepronikly žádné novoty, neoblékali se podle italské módy, která byla v období renesance ve šlechtických kruzích běžná. Z téhož důvodu se Anně i jejím sestrám dostalo výchovy a vzdělání ve starém duchu s důrazem na ruční práce (šití a vyšivání), nikoli však na výuku jazyků, zpěvu či hry na hudební nástroj.

V dětském věku byl pro Annu dohodnut sňatek s Františkem I. Lotrinským, který se však neuskutečnil. Po otcově smrti v únoru 1539 převzal panství jeho syn Vilém Bohatý a pokračoval v otcově politice.

Sňatek s Jindřichem VIII.

Jindřich znal podobu své budoucí manželky z portrétu Hanse Holbeina mladšího. Když pak spatřil Annu poprvé na vlastní oči, byl údajně jejím vzhledem velmi zklamán (podle tehdejšího obyčeje zřejmě byl portrét idealizován a vyhnul se zobrazení některých nedostatků; uvádí se, že Annina tvář nesla stopy po prodělaných neštovicích), nedokázal prý opanovat svůj výraz a později ji nazval vlámskou kobylou. Přesto se svatba 6. ledna roku 1540 v Greenwichi uskutečnila, už svatební noc však nedopadla dobře a k intimnímu vztahu mezi Jindřichem a Annou zřejmě nedošlo ani v dalších dnech. Jindřich se později vyjádřil: "...nic v sobě nemá pěkného a vypadá špatně zepředu i zezadu. Povislá prsa i jiné znaky ve mně vyvolaly jistotu, že již není dívkou. Její tělo nemá nic, co by vyvolalo jakékoli touhy." Anny se ovšem nikdo neptal, co ona soudí o Jindřichovi, který tehdy měl 145 cm v pase a neléčitelný zapáchající vřed na noze, nejspíš také trpěl impotencí.

Po několika měsících Jindřich VIII. navrhl své ženě rozvod. Anna se nejprve psychicky zhroutila, ale pak rázně prohlásila, že rozvod by byl pro ni urážkou. Byla však rozumná žena a dobře si uvědomovala, že král nakonec prosadí své přání třeba i násilím; byla si vědoma i toho, jak dopadly v manželství s Jindřichem její dvě předchůdkyně Kateřina Aragonská a Anna Boleynová. Na rozvod přistoupila poté, co jí Jindřich VIII. nabídl jako odstupné pravidelný finanční příjem, dva paláce a služebnictvo. Manželství bylo po pouhých šesti měsících od uzavření sňatku rozvedeno a jako důvod byl uveden zřejmě pravdivý fakt, že nebylo nikdy naplněno. Anna získala vše, co jí Jindřich slíbil (mezi jiným zámek Hever, který byl kdysi sídlem Boleynů) a mohla od této chvíle používat titul králova sestra; žila nadále v Anglii a byla finančně dobře zajištěna. Její finanční situace se zhoršila až po smrti Jindřicha VIII. Ke konci života přešla ke katolické víře a byla v dobrých vztazích s oběma Jindřichovými dcerami, jak královnou Marií, tak Alžbětou. Zemřela v Londýně 16. července 1557 jako poslední z žen Jindřicha VIII. Jako jediná z nich je také pochována ve Westminsterském opatství. Má náhrobek u hlavního oltáře, na turistům skrytém místě, určeném ke konání korunovačních obřadů a jiných dvorních ceremonií.