Vzpomínky na Fulnek
Vzpomínky na Fulnek
Smráká se, nadchází noc,
nebe je poseté hvězdami
a měsíc v úplňku osvětluje údolí,
jen fulnecký zámek, je do tmy
osiřelé zahleděn.
Krásné údolí a město v něm
za tmavých nocí skvostně bliká,
světla pouličních lamp se vinou do kopců
jak plížící se had v pouští,
auta sjíždějí z kopců k městu blikají
jak nově rodicí se hvězdy na ztemnělém nebi,
jen já nad městem sám v noci
vnímám tu prostoduchou krásu všední noci.
Když noc nad Fulnekem se pomalu v den mění
a v dálavách záře měst pohasíná,svítá,
město se pomalu k životu probouzí
a osvětlené ulice pozvolna hasnou,
stojím nad městem a v myšlenkách jsem s Tebou,
okouzlen Tvou nevšední krásou.
I Fulnek byl Lásko místem naších setkání,
díky Ti za lásku, díky Ti za ní.