Labyrint lásky
Labyrint lásky
Granma
Život sám, je mnohdy jak labyrint,
tolik křivolakých cest, jenž vedou k cíli,
bloudím a hledám, není to snadné.
osud je jak los, jenž štěstí zkouší,
je také tím, jenž naším srdcím vládne.
Odemkla jsi srdce mé klíčem,
jenž zdoben je spalující vášní,
jsi jemná a zároveň dravá,
jak dravý sokol či něžný motýl
nad lánem rozkvetlých slunečnic.
Věz, že rozžhavila jsi mé touhy,
jsi jak bezbřehý vulkán,
jenž chrlí popel a k tomu i zničující proud lávy.
Smyslnost něhy a nádherných citů,
bezednost Tvé lásky mé srdce zakalí,
mé touhy milovat, ze dne na den vzrůstají,
jsi lásko nádherná, jsi láskou posedlá,
mé srdce a tělo svádíš k slastným výšinám.
Já opět ožil a našel smysl života,
mám pro koho žít a také i nádherně milovat.
Slyším zrychlený tep Tvého srdce,
když Tě lásko sevřu ve své náručí,
tělo prohnuté k Tvému klínu,
je jak struna k prasknutí
aby v podobě touhy vniklo v tělo a duší zároveň
a já ti tiše a slastně zároveň šeptám,
Lásko, miluji Tě.