Soumrak auditorů
21. 12. 2008
Magráta ležela na posteli stočená do klubíčka a plakala.
Jeden řekl: „Její oči vylučují tekutinu.“
Jeden řekl: „Tenhle ... pocit ... je třeba prozkoumat podrobně.“
Jeden začal měřit vzdálenosti mezi molekulami slz.
„Pitomec,“ řekla Magráta a znělo to nějak jako „phi-í-to-méc.“ Pak zvedla oči a uviděla – je. Řadu černých kápí v nehybném vzduchu.
„Vy hnusní hnusáci, jak se opovažujete? Tohle je budoár dámy!“
Jeden řekl: „Její kůže nabyla červeného odstínu.“
Magráta se vztekle podívala na hromádku posmrkaných kapesníků v rohu pokoje. Byly většinou růžové a lemované kraječkami. Podívala se na ně opravdu velmi vztekle.
Jeden řekl: „A do pr...“
Udělalo to vhúúš. Magráta sebrala ze země hromádku černých kapesníčků.
Růžové kraječkované ... plachty ležely klidně na podlaze a zdálo se, že se spokojeně pochechtávají.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář