do tohoto projektu jsem se vlastně dostala úplně náhodou, i když já bych to vlastně náhodou nenazvala,protože věřím,že osud tomu ta chtěl.Tehdy ještě na základní škole,jsem byla paní ředitelkou vybrána jako nejlepší žák za rok 2007 a že jsi půjdu vyzvednouti cenu k samotnému Panu primátorovi mi bylo oznámeno..Samozřejmně jsem z toho byla upe vyjevená,ale nebudu zastírat,že taky upe mooc štastná!!!
Když jsme dostali to ocenení,Primátor se nás ptal,jaké máme záliby a co máme rádi. Tak jsem jim to tam všecko vysypala,protože já jsem velice upovídaný člověk,.Řekla, jsem,že mě facninuje 2. světová válka,ale i komunismus...Tak jsem řekla co jsem řekla a za pár dní za mnou přišla P. učitelka jestli bych na tom projektu nechtěla dělat s nimi a že bych měla roli scénáristy.... Já jsem byla z toho úplně vyjukaná,al štastná,že mě požádali.Samozřejmě jsme to okamžitě přijala a můžu říci,že se mi s tím splnil můj sen..KOnečně můžu ukázat co ve mně je a dělat něco co mě opravdu baví a na čem mi záleží. Byla to těžká dřina od září až do konce dubna....Schánení materiálů, stříhání, rozhovory s Msrge. Veselým, kterého jsme si vybrali k natáčení našeho příběhu....za minuléhoi režimu ho zavřeli
k do tzvn pomocných tecnických praporů a do lágru vyprávěl nám dychtivě svůj pžíběha mi natáčeli, natáčeli a sbíraly různé materiály. ja,k už hsem se zmínila naše práce se odevzdala na konci dubna 2007 a my jsme netrpělivě čekali na 23.6. na vyhlášení výsledků v Památníků Vojna u Příbrami.NMastal ten očekávaný den a tak jsme brzo ráno vyjeli z Opavy a hůrá do vzdálené Příbrami. Cesta trvala,tak dloho,že jsme si nestihli užít ani připravený program,ale samotné vyhlášení jsme naštěstí stihly. Vyhlašování probíhalo ve dvou klategoriích a to videodokument a audiodokument,ketry odvisílal Český rozhlas a naše povídání se týkalo plukovníka ve výslužbě,pana Antonína Zelenky,který byl moc faj pořád se usmíval a přesto co zažil z něj čišel elán a obrovská energie. Ale z5 k Příbrami.Kdfyž jsme přijeli po dlouhé cestě na místo řekli jsme si,že bychom mohli,alespon vyhrát,když už jsme vážili takovou dálku,ale bylo to myšleno spíše z legrace. Když vyhlásili druhé místo v audiodokumentu a já slyšela jméno naši školy nemohla jsem uvěřit a řekla jsem si:,,No,aspon,že ten audiodokument,,.Ale jaké bylo naše překvapeníkdyž jsme získali první cenu v kategorii VIDEODOKUMENT SE NEDÁ POPSAT!! no, bylo to i v tv a bylo to takové fajné a ta:) Moc mi to dalo a zmněnilo to můj život. Dalo mi to nový pohled na tu dobu i na lidi kolem ní. A hlavně jsme poznala dva úžasné lidi....a je to pro mně velká čest!
Komentáře
Přehled komentářů
v textu jsou překlepy,takže se omlouvam musím je jeste spravit,ale blog vznikl teprve dnes:)
rubrika
(wendulka, 28. 12. 2008 22:10)