Hasičská povídka
16. 2. 2009
Jmenuju se Jim Brew a tohle je můj příběh.
Všechno začalo v noci, když jsem ještě spal. Náhle po půlnoci mě probudil můj mobilní telefon, na který mi volali z krajského operačního střediska hasičů.
Ihned po telefonátu jsem se oblíkl do věcí a utíkal na hasičárnu a cestou jsem potkal už naše kluky, jak si jedou rychle v tatře. Doběhl jsem na hasičárnu, kde byl velitel a ještě dva lidi, během půl minuty jsem byl oblíkej do zásahových věcí a bylo mi sděleno, že hoří velkosklad podlahovin na Kačákově.
Nasedl jsem do naší Máni a ihned jsme vyrazili k požáru. Už na dálku byl vidět velký žár. Po příjezdu na místo nám bylo sděleno, kam máme jet. Obě naše cisterny vyrazily k přední části skladu, kde byli i Barbarští profíci.
Náš velitel se šel ihned optat velitele zásahu co se přesně děje a co máme dělat. Bylo nám sděleno, že máme vzít proud a ihned začít hasit kanceláře po pravé straně, která byla v nádherném rozvoji plamenů. Já a ještě jeden kluk jsme si vzali dýchací techniku, hadice, proudnici a šli jsme hasit.
Po vniknutí do první kanceláře šlo všechno hladce, jenomže oheň, který byl na střeše kanceláří, se rozšířil přímo nad nás a začali padat kusy střechy, proto jsme se ihned stáhli a nahlásili veliteli, že to tam padá.
Velitel nám sdělil, že si máme vzít žebříky, několik lidí, a my jsme s kámošem hasili pořád dolejšek od dveří, aby to na nás nepadalo. Po chvíli hašení k nám došel velitel zásahu, že máme ihned z místnosti vyklidit kovoví nádoby, ve kterých byla velice hořlavá látka. Po odnošení těchto věcí jsme si museli vyměnit dýchací lahve za nové.
Přišli jsme opět k proudu a pomalu postupovali k zadní části skladu, kde byli tepličtí hasiči. Když jsme se dostali skoro k nim, tak jsem musel vlézt do jedné části, která byla v hustém dýmu, když jsem začal stříkat vodu na oheň, tak mi akorát došli baterie v mé baterce, co mám na helmě. Tak jsem se snažil hasit bez baterky v hustém dýmu, ve kterém nebylo vidět ani na půl metru.
Po jednom kroku jsem cítil, jak sem šlápnul do něčeho, ani sem radši nechtěl vědět, do čeho jsem to právě šlápnul. Během pěti minut ke mně dorazil jeden hasič, ať koukám hned vylézt ven, že si mám odpočinout, tak jsem vylezl a můj velitel mi řekl, ať zůstanu tam, kde jsem, že mě musí opláchnout, že mám půl nohy od lepidla.
Když mi opláchli tu mojí nohu, tak spadl uvnitř další kus a pak jsem viděl, jak vynášeli jednoho z hasičů. Hned jsem jim šel pomoct. Nebyl to hasič, ale hasička a byla popálená a v bezvědomí. Sanita naštěstí byla na místě, tak jsme ji odnesla do auta, a já protože jsem měl zničenou kombinézu nasedl do záchranky a jel s ní do nemocnice.
Po dlouhé chvíli čekání, vyšel z operačního sálu doktor a řekl, že Magda má sice popáleniny na rukách, ale bude v pořádku. Prý se taky hodně nadýchala kouře, ale plíce poškozené nemá, A že musí ted hodně odpočívat. Pak mi řekl, že leží na pooperačním, ale že můžu za ní. Šel jsem. Když jsem jí uviděl, najednou jsem si připadal jako ve snu. Nevím proč, ale usmál jsem se. Když jsem postřehl, že je vzhůru ulevilo se mi. Vešel jsem za ní a přivítal jí.
Po té, co jsem od ní odešel, zavolal jsem veliteli, jak na tom je. Poznal jsem, že si oddechl. Víc jsem pro ni nemohl udělat, nasedl jsem na taxika a jel zpátky.
Naše jednotka s tatrou plus čtyři lidi.Hned jsem se přihlásili, že zůstaneme a dalši lidi taky i velitel. Dále tam s námi zůstali hasiči z Barbaru, zbytek jednotek jelo zpět na své základny. My jsme na místě události dohašovali oheň,který jsme hasili asi do 8hodin. v 9hodin přijel vyšetřovatel a taky vyšetřovací komise z kraje.Nás poslali zpět na základnu.
Až na základně si celá parta oddechla, že je to už za námi. Všichni se osprchovali, převlékli a pak jsme si povídali dokud nás nevystřídala druhá skupina.
Doma jsem si vzpomněl na Magdu. Přemýšlel jsem, jestli už jí je líp. A hned jsem se rozhodl, že se za ní hned po ránu pojedu podívat. A taky jsem to udělal.
Když jsem zaklepal, vzhlédla, byla ráda, že se za ní někdo přišel podívat. Byla už na normálním pokoji, tak mohla přijímat návštěvy. Ruce měla zavázané.
Začali jsme si povídat a zjistili jsme, že toho máme hodně společného. Od té doby jsem za ní chodil každej den, a dělal Magdě společnost.
Když se uzdravila a pustili jí domů, byl jsem hrozně šťastný. Magda mi chtěla poděkovat za tu péči a pozvala mě na večeři, při které jsem udělal něco, o čem jsem byl ještě nedávno rozhodnut, že do svých třiceti to neudělám.
Když jsem Magdu v šest vyzvedl, zůstal jsem na prahu stát a zíral jsem, jak moc to Magdě sluší. Nastoupili jsme do auta a odjeli do jedné z luxusních restaurací ve městě. Objednal jsem a Magda mi začala znova děkovat. Umlčel jsem jí polibkem a požádal o ruku. Souhlasila. O dva měsíce později jsme měli svatbu, a na svatební cestu jsme jeli už jako pan a paní Breweovi, do hor lyžovat.
KONEC
Náhledy fotografií ze složky Ze zásahu...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář