Velký pátek – 25.3.2016

Kázání: Lk 23, 32-34  

Milé sestry, milí bratři,

je Velký pátek, den ukřižování Ježíše Krista. Naše bohoslužba ale není pietní akt. Nepřipomínáme si Kristovu smrt proto, abychom v sobě živili pocity lítosti, nebo jen vzpomínali. Ježíš by nás napomenul, tak jako plačící ženy, které nad ním naříkaly, když šel na popraviště: „Dcery jeruzalémské, nade mnou neplačte! Plačte nad sebou a nad svými dětmi.“ Proč? Protože ten kříž se týká nás.

Ježíš věděl, proč umírá. Ale ti okolo něj to nevěděli. Ježíš říká: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“. Jistě nemyslel jen na ty vojáky, kteří jeho tělo přitloukali na kříž. Jistě myslel i na ten přihlížející dav zvědavců, kteří se přišli jenom tak podívat a zase odejdou. Čteme, že „lid stál a díval se“. Ale nic nechápali. To silně připomíná moderní sledování televize – mnoho vidíme a slyšíme, ale co si ze všech zpráv a zábavy vyvozujeme? Jaké důsledky si z toho domyslíme?

Tato nevědomost je smrtelná. Když člověk cizímu utrpení pouze přihlíží, neví, že tak sám přispívá ke zlu. Buď tím, že mu nezabránil, nebo proto, že se stává cynickým. Anebo když se rodiče hádají a nejsou schopni se domluvit, nevědí, co tím činí v životě svých dětí. Nebo když se k dětem dostává tolik mravní špíny třeba z TV či FB, jakoby autoři nevěděli, co tím činí na dětské duši. Lidé také volají: „Dělejte něco se vzrůstající kriminalitou!“, přitom polovina dětí vyrůstá v neúplných rodinách. Ale za svá selhání nebo za nešvary ve společnosti viní vždy někoho jiného, jen ne sebe. Lidé nevědí, co činí. Lidé sledují, co se kolem děje, přihlížejí násilí a zlu a stále jim to nedochází. Vidí následky, ale nevidí příčiny. Nevědí, co činí.

My totiž opravdu nevíme, co činíme. Proto máme důvod plakat - ne nad Ukřižovaným, ale nad tím, kdo křižuje, tedy i nad sebou. Ježíš na kříži nelituje sebe. Jeho jímá lítost nad těmi, kteří se svojí tragickou nevědomostí podílejí na zlu ve světě. A tak namísto výčitky zní Ježíšova slova: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.

Bratři a sestry, nevíme, co činíme, jak můžeme chápat, co učinil Bůh? Kristův kříž je pro nás bláznivá zvěst, jak to nazval apoštol Pavel. V kříži se všechno jakoby obrací naruby. Namísto úspěchu zánik. Ježíš se na kříži vzdává své moci, nechává své nepřátele zvítězit, sebe, jako vyslance Božího nechává zahubit. Učedníci mohou mít oprávněný dojem, že to Ježíš vzdal, že podlehl nátlaku zla, že se měl víc bránit. Oni opravdu věřili, že je Mesiáš, ale tímto je zklamal. A Petr se jej u ohně zříká možná proto, že v trpícím Ježíši nepoznává svého Mesiáše, to přece není on, ten mocný a uzdravující Pán. Ano, možná jsem s ním chodil, ale to je minulost. Dopadlo to jinak, než jsem si představoval. Zklamal jsem se v něm. I Jidáš byl svým způsobem zklamaný Ježíšem. Myslel to jinak. Měl za to, že naopak Ježíš zradil zélótskou myšlenku boje proti římské moci. Nikdo, nikdo ani z jeho nejbližších nechápe, jak může Ježíš takto jednat. Nechat se ukřižovat, když v lidech kolem sebe vzbudil tolik nadějí. Učedníci to nechápou. Nevědí, co činí Ježíš. Nevědí, co činí. Otče, odpusť jim.

S Ježíšem visí na kříži dva zločinci. Jeden z těch zločinců, se mu rouhal: "To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!" Byl to sice zločinec, ale nebyl to žádný bezbožník. Věděl, že od Hospodina má přijít Mesiáš, který má lidi zachránit, spasit, že má mít moc. Věřil v Boha, který má moc. Věřil v Boha Otce všemohoucího. Tak jako my. Pro takového Boha není nic nemožné. Jestliže nyní Ježíš nesestoupí z kříže, pak to znamená jen dvojí – buď není Bůh všemohoucí, nebo nechce naše dobro. Pak to ovšem není Bůh, v kterého bychom chtěli věřit. A proto tolik lidí se zdráhá uvěřit. Protože jim to nejde dohromady. Je-li Bůh všemohoucí a zároveň dobrý, proč ještě existuje na světě zlo? Proč musí lidé trpět? Lidé  nevědí, co Bůh činí, když upřednostňuje raději cestu utrpení. Mají představu mocného Vládce, který jim ze všech těžkých věcí dá šťastně vyváznout. A když Hospodin tuto jejich představu nenaplní, tak jsou v krizi víry a s vírou končí.

Mohu tu tlumočit vlastní zkušenost z doby, když jsem chodil do věznic navštěvovat vězně. Jen velmi malé procento vězňů má alespoň nějaké pocity viny. Většinou se cítí ukřivdění. Že trest je příliš vysoký, že podmínky jsou nelidské apod. A že jsou ve vězení, za to může soudce, vyšetřovatel, špatný advokát apod. A když se setkají s farářem, tak ho prosí: „Přimluvte se za mě u Pána Boha, abych se odsud brzo dostal.“ Prosit za odpuštění hříchů? A to k čemu je to dobré? Hlavně, abych už byl na svobodě. Lidé nevědí, co učinili, ani co činí, ani co mohou činit. Ale ani my venku nejsme o moc jiní, než ti vězňové v kriminále. I my chceme od Pána Boha hlavně pomoc v nouzi, a ne odpuštění.

Ten druhý zločinec, který visel na dalším kříži vedle Ježíše mluvil jinak než ten první. „My jsme odsouzeni spravedlivě. Dostáváme zaslouženou odplatu. Ale on nic zlého neudělal.“ A obrátil se na Ježíše a řekl: „Pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“

V čem se tento člověk liší od toho prvního trestance? Ve třech bodech: 1) On nevidí ve svém utrpení křivdu, ale spravedlnost. „My jsme odsouzeni spravedlivě.“ 2) Trpící Mesiáš pro něj není zklamáním, ani neznamená zhroucení víry. Naopak, jestliže ten, který nic zlého neudělal, dovede tiše trpět, pak to je skutečný Mesiáš. 3) On chápe, že víc než záchrana před smrtí je podíl na Božím království. Nechce sestoupit z kříže ale touží, aby na něj Mesiáš nezapomněl. Větší víru tak projevil ne ten, který věřil v mocného, všemohoucího Boha, ale ten, který dokázal uvěřit v Pána Boha trpícího.

BaS, Bůh nás někdy přivádí na kříž, abychom trpěli s Kristem a tak jej poznali. Přihlížející dav přišel a zase odešel. Možná, kdyby toho zločince nechytli a neukřižovali, tak by se možná také přišel podívat. A spolu se zástupem by zase od Ježíše odešel. Tady na kříži už odejít nemohl. A to bylo jeho jediné štěstí. Kříž se mu stal záchranou. Bez něj by Krista nepoznal.

Člověk si v životě kolikrát říká, mám já to ale kříž. Proč trpím a nemůžu s tím nic dělat? Nemůžu se ani pohnout, jak to bolí. Možná je to proto, abych nemohl od Krista spokojeně odejít. On jistě má moc náš kříž odejmout. Ale nechce nás ztratit. Nechce, abychom odešli s těmi, kteří jen zevlují bez ukotvení svého života ve službě Bohu a člověku. Jestliže se trápíme ve svém životě, nebo ze vztahů k bližním, trpíme s Kristem. A to je cennější, než slepá pohoda za každou cenu.

Zástup odchází z Golgoty bijíce se do prsou. Že by to s nimi nějak hnulo? Těžko. Zítra už nebudou o ničem vědět. Zítra už budou zase mluvit o zdražování, o bolavých kloubech, o kriminalitě, proč s ní nikdo nic neudělá. Zase nebudou vědět, co činí. Otče, odpusť jim. Otče, odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. Amen.